Ačkoliv pobyt u protinožců skončil tragickou havárií, kola týmu McLaren se točila dál. Bruce koupil od Rogera Penskeho sportovní vůz Zerex Special, instaloval do něj osmiválcový motor Oldsmobile a kompletně jej přestavěl.
Penskeho Zerex nebyl nic jiného než monopost Cooper se zakrytými koly a Bruce v zájmu dobrých vztahů s Johnem Cooperem ponechal původní jméno vozu. Nicméně zrod historicky prvního sportovního automobilu týmu McLaren mu upřít nešlo.
Bruce se rozpůlil vedví, ve formuli 1 hájil barvy stáje Cooper, ale s Teddy Mayerem v britském New Maldenu pracoval na sportovních vozech, s nimiž brázdil britské a americké okruhy. Nechyběl ani návrat do tasmánské série.
V průběhu sezony 1965 začalo Cooperovi docházet, co se děje. Další jezdec uplatňuje technický um mimo jeho tým a nezadržitelně spěje k odchodu. Posledním závodem roku se jejich cesty rozešly. Cooper dál řídil pozvolna upadající tým, Bruce oficiálně založil stáj McLaren Ltd.
První McLaren s názvem M2A zkonstruoval Robin Herd (budoucí spoluzakladatel týmu March) v roce 1965. Protože byl Bruce v průběhu konstrukce M2A stále zaměstnancem Johna Coopera, zalhal svému šéfovi a tvrdil, že vůz bude určený výhradně k testování pneumatik Firestone. Samozřejmě to nebyla pravda, v hlavě měl jen tým McLaren a už odpočítával dny zbývající do odchodu z Cooperu.
Po důkladném zimním testování v Kalifornii se Bruce vydal na zmíněnou premiéru do Monte Carla (1. díl seriálu). Jak sezóna dopadla už víme, ale Bruce se v žádném případě nevzdával, formule 1 nebyla jedinou prioritou.
Účastí v amerických závodech sportovních vozů navázal důležité kontakty s tamními výrobci, zejména pak automobilkou Ford, která mu nabídla testování nové zbraně proti nadvládě Ferrari – Ford GT40. Zkušební jízdy roku 1966 přesvědčily Henryho Forda II. natolik, že Bruce angažoval na vybrané závody mistrovství světa sportovních vozů. Debut s Chrisem Amonem si odbyl šestým místem ve čtyřiadvacetihodinovce na okruhu Daytona a druhý maratón roku, 24 hodin v Le Mans, s Amonem vyhrál.
Komerční sdělení
