Závod v Maroku je posledním podnikem roku 1958, rozhoduje se o titulu. Bude prvním britským šampionem Mike Hawthorn ve Ferrari nebo Stirling Moss v tmavě zeleném Vanwallu? Příběh jejich dlouhého souboje se začal psát prvním závodem sezóny v Argentině a měl skončit o 11 měsíců později na africkém kontinentu. Hawthorn v průběhu roku ztratil dva silné týmové kolegy, Moss se nadále těšil stabilní podpory Tonyho Brookse a Stuarta Lewis-Evanse.
Lewis-Evans se řadí do první řady, v kvalifikaci si vyjel třetí místo. S černými vlasy, odstátýma ušima a drsným výrazem ve tváři je připraven na poslední mistrovskou bitvu roku 1958. Nebýt hubeného a křehkého těla, se zdánlivě přeraženým nosem by mohl bavit své okolí historkami o smyšlené kariéře boxera, ke které nemá vizáží plnou ostrých rysů a širokého nosu daleko.
Mávnutím červené vlajky s pěticípou hvězdou uprostřed se Lewis-Evans propadá, motor Vanwall má za sebou stovky kilometrů a v Maroku mele z posledního. V průběhu závodu se pohybuje na páté až osmé příčce – až do 41. kola. Převodovka se nečekaně zasekává a Lewis-Evans dostává smyk. Pozadu naráží do objektu podél dráhy a z prasklé nádrže vytéká palivo. Rozžhavené výfuky proměňují hořlavou kapalinu v obávanou ohnivou stěnu. Plameny přeskakují i na nebohého Lewis-Evanse, který jako pochodeň bez špetky prostorového vnímání utíká naneštěstí pryč od zmatených pomocníků s hasícími přístroji…
SE ZUBNÍ PASTOU A BERNIEM ECCLESTONEM
Stuart Nigel Lewis-Evans se narodil 30. dubna 1930. Jakmile dosáhl vyzrálého věku, představil mu otec svou lásku jménem motorsport. Lewis-Evans starší byl totiž závodníkem, byť nijak zvlášť rychlým. Po válce se duo otec a syn vrhlo na šampionát Formule 3 a s půllitrovým monopostem Cooper vymetali nejen britské závodní okruhy. Oba se v kokpitu střídali, přičemž lepší výsledky pravidelně zaznamenával ten mladší z rodu Lewis-Evansů. V F3 vyhrál pár závodů a otci dával jasně najevo, kdo je z rodiny nejrychlejší. Nikdo tehdy netušil, že Lewis-Evans strávil část dětství na vozíčku. V mládí si protrpěl bolestivý zánět obratlů, jenž ho odsoudil k životu na invalidním vozíčku a pravidelnému užívání antibiotik. Díky nim si zánět vyléčil, ale celý svůj dospělý život musel kvůli antibiotikům čelit častým vředům žaludku. U dlouhých závodů ho zdravotní potíže omezovaly, avšak Lewis-Evans kompenzoval tělesnou indispozici nezlomnou odhodlaností vydržet až do cíle.
Navzdory zdravotním problémům se v letech 1952 – 1956 zařadil k obávaným pilotům F3. Jeho věrný kamarád Bernie Ecclestone se staral o Lewis-Evansovo zdraví a zajišťoval mu pravidelné dodávky mléka na uklidnění žaludku. Byl to právě Lewis-Evans a jeho přirozená rychlost, utvrzující Ecclestona v tom, že by měl životní kariéru zasvětit raději vně kokpit monopostu.
Stuart Lewis-Evans ve voze Cooper Mk8 (foto: Lewis-Evans Family)
Pravidelnými úspěchy si v říjnu roku 1956 vysloužil debut ve formuli 1. Byl pozván za volant továrního vozu Connaught B s motorem GP Alta na domácí nemistrovský podnik v Brands Hatch. Connaught obdržel za svůj směrem k zádi rozšiřující se obvod přezdívku zubní pasta, kterou zevnějšek Connaughtu nápadně připomínal. Závod vypsaný na pouhých 15 kol se konal na dvou kilometrové verzi Brands Indy. Ačkoliv odstartoval z prvního místa, po prvním kole se propadl na čtvrté a teprve v závěru se mu povedlo postoupit na stříbrnou příčku. I to stačilo, aby na šéfy Connaughtu Rodneyho Clarka a Mika Olivera udělal dojem a zajistil si pozici továrního pilota pro rok 1957.
Zubní pasta Connaught B s Lewis-Evansem za volantem (foto: Forix 8W)
Premiérovy závod roku si odbyl v Goodwoodu. S úplně novým Connaughtem, ještě bez válečného zbarvení, porazil např. Stirlinga Mosse a po 32 kolech si dojel pro zasloužené vítězství – své jediné ve formuli 1. Že se jednalo o nemistrovský závod vůbec nikomu nevadilo, natož pak Lewis-Evansovi, vzhlížejícímu do příštích dní s nadějí velkých triumfů.
V Grand Prix Naples tvrdě bojoval s převahou továrních strojů Ferrari a než odstoupil s uvolněnou maticí kola, držel skvělé druhé místo. To už se pomalu schylovalo k debutovému startu v rámci mistrovství světa. Velká premiéra nadešla v ulicích Monte Carla, a přestože Connaught nebyl pro Ferrari a Vanwall měřítkem, umístil se Lewis-Evans na výborném čtvrtém místě. Avšak slibný začátek sezóny se proměnil v náhlý a nečekaný konec – značka Connaught dala formuli 1 sbohem.
Motivovaný Lewis-Evans přišel o práci a čelil hrozbě, že se po zbytek roku v ničem nesveze. Byl to sám Enzo Ferrari, kdo mu ve finále zachránil kůži. Ferrari potřeboval náhradu do Le Mans za zahynuvší piloty Eugenia Castellottiho a Alfonsa de Portaga a s britským mladíkem uzavřel smlouvu na pilotování sportovních vozů a „nějaké ty závody formule 1“. V Le Mans obdržel za partnera testovacího pilota Severiho bez zkušeností se závody. I přes chybějící „ostré“ lokty a zdravotní problémy dojela dvojice na čtvrtém místě za naprosto dominantními Jaguáry.
Lewis-Evans dostal přislíbeno startovat v Grand Prix Francie na okruhu Rouen, ale Ferrari nepřivezlo dostatek vozů a Lewis-Evanse odsunulo na druhou kolej. Kůži mu zachránil šéf stáje Vanwall John Vandervell, hledající náhradu za zraněného Mosse a havárií v Le Mans indisponovaného Brookse. Vandervell sáhl po Lewis-Evansovi, kterého mu podstrčil Bernie Ecclestone.
Již sedmadvacetiletý Brit byl štěstím bez sebe – vplul do špičkové britské organizace. Start v Grand Prix Francie ho nakonec neminul. Na rychlém okruhu soupeřům znesnadňoval život až do poloviny závodu, kdy nedobrovolně odstoupil.
Týmy formule 1 ve Francii setrvaly i následující víkend. Tentokrát na ně čekal nemistrovský závod na vysokorychlostním okruhu poblíž Remeše. Moss s Brooksem stále chyběli a tak si Vandervell nedělal příliš velké naděje. Lewis-Evans mu však ukázal, že k úspěchu nepotřebuje jen Mosse a Brookse. Po startu z první řady prosvištěl kolem pětinásobného šampiona Juana-Manuela Fangia a ujal se vedení. Byl to právě on, kdo diktoval tempo závodu a zdál se být jasným vítězem. Jenže po několika kolech mu unikající olej začal prýštit do kokpitu, na kombinézu, rukavice a do obličeje. Čistěním ochranných brýlí a manévrování s velkým volantem mu činilo problémy, přesto zachovával klid a zvolnil tempo tak, aby nebyla jeho výdrž v závodu ohrožena. Pod šachovnicovým praporkem dojel třetí, což Vandervella přesvědčilo o nutnosti vzít pod svá křídla novou naději Velké Británie. Okamžitě kontaktoval právníky a instruoval je o možnostech rozvázání smlouvy s Ferrarim a angažování Lewis-Evanse do Vanwallu.
Další díl již zítra!
