Počátek jejich kariéry byl poměrně jednoznačný. Bratři vyhrávali ke smůle soupeřů docela často a v okolí Nazarethu získávali pověst rychlých a nekompromisních závodníků. Triumfy sbírali tvrdošíjným způsobem a pokud zrovna nevyhráli, bylo to z důvodu havárie. Tento přístup se málem stal osudný Aldovi, který po vážné havárii skončil v nemocnici. Mario musel s pravdou ven, rodiče z jejich aktivity neoplývali nadšením a několik týdnů panovala v malém domě Andrettiů tichá domácnost.
Andretti v Indy speciálu Maseratti 8CTF F1 při oslavách 100. výročí Indianapolisu. (Foto: IndyCar)
Když pozvolna povolovaly ledy, načapal otec Gigi své syny u benzínové pumpy se závodním vozem. Mario ještě navíc pokuřoval cigaretu, což byla další věc, kterou Gigi bytostně nesnášel. Ochlazené rodinné vztahy však Maria neodradily od pokračování v kariéře závodního pilota. Po pár letech se stal nedílnou součástí šampionátu USAC (dnes IndyCar) a rostl v jednu z hlavních hvězd slavného amerického šampionátu…
39. GRAN PREMIO D'ITALIA
Mario Andretti volá Colinu Chapmanovi, šéfovi britské stáje Lotus F1, a hovoří s nim o možnosti startu v jeho týmu. Chapman, sporadicky viděný bez pokrývky hlavy a s decentním knírkem nad horním rtem, dává automobilové hvězdě za Atlantikem po krátkém hovoru šanci. Před třemi lety, kdy odletěl do USA vyhrát s Jimem Clarkem tamní závod Indianapolis 500, dal Andrettimu slib, že jakmile se bude cítit připraven na formuli 1, má se ozvat. Andretti po tříleté odmlce volá do Velké Británie a s Chapmanem se domlouvá na Grand Prix Itálie a USA roku 1968.
Od debutu v Indianapolisu roku 1965 si Andretti vybudoval respekt, a to navzdory tomu, že v počátcích kariéry čelil posměchům a urážkám na malý vzrůst – ideální pilot v očích šéfů byl robustní postavy se sílou býka, čili pravý opak Andrettiho. Kritiku se mu podařilo umlčet tituly v sérii USAC a nyní hodlal uspět i v Evropě.
Chapman s Andrettim si po telefonu plánují testování v Monze, dva týdny před grand prix. Andretti o pár dní později přijíždí na okruh. V bílé kombinéze s logem pneumatik Firestone na levé straně hrudníku a vyšitým jménem Mario Andretti na straně druhé, nese závodní brašnu k Lotusu 49B. V tašce má potřebné vybavení každého pilota: helmu, brýle, rukavice. Černé sluneční brýle vyměňuje za čiré závodnické. Jemně svraštěné čelo a soustředěný výraz je signálem toho, že z nadšeného a divokého amatéra vyrostl pravý profesionál. Testování v Monze probíhá na výbornou, Andretti si osvojuje řízení lotusu s vysokým zadním křídlem nad zadní nápravou. Nemůže se dočkat premiérového startu ve formuli 1. Na okruhu, kde zahořela jeho vášeň pro motorsport. Jenže nad očekávaným debutem se vznáší velký otazník. Grand Prix Itálie termínově koliduje se závodem Hoosier 100 amerického šampionátu USAC, kde Andretti bojuje o titul s Bobby Unserem. Časově by přelet nad Atlantikem stíhal, nicméně automobilová federace zakazovala účast ve dvou závodech v rozmezí 24 hodin.
Andretti chce jezdit, nemá nejmenší pochybnosti o tom, že by dva závody nedokázal odjet – i přes časový posun a náročné cestování. Italští organizátoři závodu ho ujišťují o startu, pravidlo se nějakým způsobem obejde. Andretti není v této prekérní situaci sám, šanci u týmu Yeoman ve voze BRM dostává i Bobby Unser. Dvojce kamarádů a soupeřů doufá ve zdravý rozum zainteresovaných lidí. Nepřátele však brzy odkrývají karty. Tisk se ohrazuje proti jejich startu, některé hlasy poukazují na hrozbu pro ostatní piloty a diváky.
Zatímco se řeší jejich start, Andretti s Unserem se soustředí výhradně na závodění. V pátek dopoledne usedají do monopostů a rychlými časy si zajišťují start v nedělní Grand Prix Itálie. Andretti okamžitě patří mezi nejrychlejší, ale sobotní nepřítomností padá na 10. místo, Unser se ocitá na poslední kvalifikační příčce. Okamžitě po pátečním tréninku nasedají na letadlo a letí do USA. V sobotním závodu šampionátu USAC dojíždí Andretti na druhém místě za A. J. Foytem, Unser odpadává vinou poruchy. Jakmile Andretti projíždí cílem, spěchá s Unserem na letiště. V neděli přistávají na milánském letišti, ale k jejich zděšení chybí smluvená helikoptéra a čeká na ně jen mechanik Lotusu s automobilem Morris Mini-Minor.
Bobby Unser se ve formuli 1 nikdy neuchytil, v USA ho ale fanoušci milovali (Foto: IndyCar)
Zbytečným vyptáváním by ztráceli čas a tak rovnou nasedají do vozu a vydávají se na dvacetikilometrový sprint do Monzy. Andretti sedí na sedadle spolujezdce, Unser nervózně poposedává na zadním sedadle a vybízí mechanika k rychlejší jízdě. Nakonec ztrácí nervy, stahuje mechanika k sobě na sedadla a Andretti přebírá řízení.
Po zběsilé jízdě dojíždějí k okruhu, ale bez průkazů je nechce hlídající policista pustit. Čas neúprosně běží, Andretti mu italsky vysvětluje, že jsou závodní piloti a potřebují dovnitř. Strážník historce dvou pozdě příchozích pilotů ve voze Mini nevěří a odmítá je pustit. Andretti nechce ztratit závod vinou neústupného policisty. Se zvýšeným hlasem se snaží doprosit vstupu, načež policista v záchvatu hádky vytahuje zbraň. Andretti neponechává nic náhodě, šlape na plynový pedál a prudce akceleruje směrem do areálu. Než překvapený policista stačí zakročit, mizí Mini z jeho dohledu.
Trojice přijíždí ke garážím týmu Lotus, kde jim Colin Chapman oznamuje špatnou zprávu – stáj Ferrari úspěšně protestovala proti jejich startu. Andretti se nenechává jen tak odbít, chce zavolat doktora, aby ho podrobil fyzickým testům a svolil účast. Chapman ho upozorňuje, že ani tento krok by jim nepomohl. Zákaz startu byl konečným stanoviskem.
Andretti s Unserem nenacházeli slov, po přeletech nad oceánem, nebezpečné jízdě po veřejných silnicích a vzrušené hádky se strážníkem jim start odepřela domácí stáj Ferrari. Andretti si nepřál nic jiného, než absolvovat debut v rodné zemi. Osud mu ale nepřál, Grand Prix Itálie v Monze se tentokrát konala bez něj. Do kokpitu lotusu oficiálně usedl v Grand Prix USA na okruhu ve Watkins Glen, kde si ziskem pole-position vynahradil peripetie v Itálii. Kvalifikační porážkou Stewarta, Hilla, Rindta a dalších es si dodal sebevědomí a především získal pozornost vlivných lidí v F1…
