Nürburgring: Zelené peklo 1/3

PRVNÍ NĚMECKÁ HORSKÁ, ZÁVODNÍ A TESTOVACÍ DRÁHA
Zelené peklo, jak Stewart Severní smyčku okruhu Nürburgring v německém pohoří Eifel pojmenoval, byl realizován v duchu celosvětové ojedinělosti. A povedlo se. Dráha, linoucí se skrz lesy bez ochranných prvků, byla pro piloty drsnou zkouškou. Jízdou na limitu jezdci hazardovali se životy. Jediné zaváhání v kterékoliv z více jak stovky zatáček mohlo znamenat v lepším případě havárii, v tom horším smrt. Na druhou stranu, vítězství znamenalo obrovskou satisfakci, kterému se nevyrovnalo žádné jiné prvenství.
 
Ne náhodou se Nürburgring řadí v počtu oficiálních smrtelných nehod za americký ovál Indianapolis Motor Speedway. Přes čtyři desítky pilotů přišlo na Nürburgringu o život. Poněvadž je dnes dráha otevřená pro veřejnost, počet neoficiálních obětí pozvolna roste. A dokud se brány Nürburgringu definitivně neuzavřou, poroste dál.

Zvuk motorů zaslechli obyvatelé porýnských vesniček poprvé v roce 1924. V následujících dvou letech byly německým automobilovým klubem ADAC pořádány závody motocyklů a automobilů skrz města Nideggen, Vlaten a Schmidt. Bohužel závody na prašných komunikacích doprovázely časté nehody. Okruh byl trýzní i pro okolní farmáře – uzavřené příjezdové cesty je totiž „věznily“ na statcích.

Taková dráha nemohla mít dlouhou životnost. Uvědomoval si to i nadšený automobilista Hans Weidenbruck s pozemky okolo hradu Nürburg. Vlastní myšlenku závodní dráhy představil automobilovému klubu a vlivnému předsedovi zemské rady Ottovi Creutzovi – jeho rozhodnutí bylo zásadní. Weidenbruck plánoval dráhu z části postavenou a z části využívající stávající silnice. Creutz se automobilovým závodům ve svém kraji nebránil, ale potřebou oprav vozovky po každém podniku si uvědomil výši finančních nákladů a projekt neschválil. Zdálo se, že projekt okruhu byl navždy pohřben.

Nürburgring byl využíván i k testování osobních automobilů

Ovšem netrvalo dlouho a Creutz otočil o 180 stupňů. V hlavě se mu zrodil nápad o zcela nové dráze, postavené speciálně pro závody. Protože Creutz už jednou smetl projekt ze stolu kvůli financím, nebyl jeho úmysl brán vážně. Navíc se vzrůstající inflace po první světové válce zdála být podstatnou překážkou projektu. Creutz byl však myšlenkou dráhy posedlý. Se stavebním inženýrem klubu ADAC probíral realizaci 15 kilometrů dlouhé tratě se stavebními náklady blížícími se hodnotě 1 800 000 marek.

Creutz odcestoval do Berlína na Ministerstvo sociálních věcí a pod záminkou nových pracovních míst pro dělníky, seznámil předsedy s ideou závodní dráhy. I přes počáteční skepsi vůči investici 1,8 milionu marek, Creutz prosadil svou. Zajímavé je, že Creutz s úspěchem na ministerstvu předem počítal, neboť již utratil 600 000 marek na těžbu kamení k přípravě základů vozovky.

Creutz chtěl udělat z okruhu mezinárodně uznávané místo a klenot Německa. V roce 1926 přemýšlel o jméně „První německá horská, závodní a testovací dráha“. Bohudík si uvědomil krkolomnost názvu a dal přednost jménu Nürburg-Ring podle blízké zříceniny loupežnického hradu.

Finálním návrhem okruhu v pohoří Eifel byl pověřen Gustav Eichler. Stavba započala 1. července 1925, avšak slavnostní početí Nürbrugringu stanovil Creutz na 27. září, kdy přijel položit „první“ stavební kámen Hans Fuchs, předseda vlády Porýnského kraje. V říjnu byl vystaven model okruhu na berlínské automobilové show, již pod oficiálním jménem Nürburgring.

Nürburgring byl vybudován s řadou převýšení a horizontů

Stavební náklady brzy vzrostly na 3,5 milionů marek. Když chtěl Creutz prodloužit stávajících 15 kilometrů na 28 km, členové státní rady se začali bouřit. Dávno přesáhl dohodnutou investici a teď chtěl delší trať? Státní správa mu nakonec po dlouhém přemítání peníze uvolnila. Nikdo si nechtěl vzít na svědomí nesmírně nákladný projekt, který by ve finále nebyl dokončen. Jenže Creutz po čase požadoval další dva miliony a radě došla trpělivost. Na Nürburgring vyslali zástupce, aby zjistili, zdali je dráha hodná dalších dvou milionů. Zástupci se na vlastní oči přesvědčili o tom, že Nürburgring byl opravdu unikátní tratí, zasluhující si investici na finální úpravy.

Během dvou let se na okruhu vystřídalo 2 500 dělníků. Mnoho z nich pracoviště vůbec neopouštělo a v noci skládali hlavu ve zvlášť postavených kasárnách. Návraty domů by se jim nevypláceli, měli před sebou hodně práce. Vždyť museli postavit okruhu o stovce zatáček a délce skoro 30 km.

NÜRBURGRING 1. část – První německá horská, závodní a testovací dráha
NÜRBURGRING 2. část – Nürburgring pokořila i Eliška Junková
NÜRBURGRING 3. část – Nejistá budoucnost