Svět si zanedlouho připomene dvacáté výročí úmrtí muže, jehož svět nazýval Maestro; Argentinci volili častěji na první pohled výsměšné El Chueco (křivonožka), ale už jsme několikrát připomněli, že jihomamerická povaha je značně odlišná a za tímto výrazem, který opravdu vystihoval Fangiovu fyziognomii, byl až láskyplný vztah k muži, který jejich zemi tolik proslavil. Fangio získal světové tituly F1 v letech 1951, dále pak 1954 - 1957, ale také prožil několik dramatických chvil, mezi něž se řadí těžká nehoda na Monze 1952, kdy nechybělo mnoho, a také Maestro se zapsal na dlouhý seznam obětí automobilových závodů.
Také na Mercedesu získal Fangio mistrovský titul. | foto: Daimler AG
Fangio byl pohřben v rodném městečku Balcarce; před pěti dny bylo oznámeno, že jeho tělo bude 7. srpna exhumováno z důvodů analýzy DNA. Pozůstatky měly být převezeny do laboratoře nedaleko Mar Del Plata u Buenos Aires, tam měla zmíněná zkouška proběhnout. Příkaz k exhumaci vydaly argentinské úřady.
Důvodem tohoto kroku je soudní proces, který vyvolal v roce 2013 Oscar Cesar Espinoza prohlášením, že je Fangiův syn. Jak je známo, Juan Manuel nikdy během svého života nevstoupil do manželského svazku ani nepřiznal, že by nějakého potomka měl. Všeobecně znám je ale jeho dlouholetý vztah s Espinozovou matkou Andreou Berruet.
Nyní však byla exhumace odvolána, protože došlo k další žádosti. V La Plata, hlavním městě provincie Buenos Aires, jistý Rubén Vázquez vede rovněž spor o uznání otcovství. Protože soud v La Plata má pravomoc zastavení výkonu rozsudku (v tomto případě provedení exhumace), bylo rozhodnuto o jejím pozastavení, dokud nebudou projednány další podrobnosti Vázquezova případu. Espinozův právní zástupce zatím neuvedl, jaké kroky hodlá podniknout.
Fangio dlouho po ukončení své aktivní kariéry působil ve formuli 1 při různých příležitostech, například jako startér argentinské Velké ceny, sám sebe si zahrál ve Frankenheimerově filmu Grand Prix. Účastnil se prvních závodů a přehlídek historických vozů GP, stýkal se také v rámci jednotlivých závodů s tehdejšími piloty F1. Jeho osudy byly velice dobře známé i příznivcům motorismu u nás - v letech 1976-1977 vycházela jeho kariéra na pokračování v časoopise MOTOR, autorem byl známý autor Miloš Kovářik (knihu ovšem napsal pod jedním ze svých pseudonymů J. M. Bents).
