Veškeré automobily tehdy byly teprve prototypy, které se sériově nevyráběly. Silnice, či spíše prašné, příp. kamenné cesty, byly stavěny pro potřeby koňských potahů.
Závody vznikly prostě proto, že už v této době, kdy s automobily jezdilo pouze několik nadšenců, byli řidiči dobří a ještě lepší, stejně jako jejich technika a chtěli svoje umění srovnávat. První závody se uskutečňovaly mezi významnými městy - z Paříže do Bordeax, do Marseille a do Madridu. Nejstarší mezinárodní šampionát Gordon Bennet Trophy přinesl souboj týmů nesoucích národní barvy.
Motoristický sport se stával rychlejším a rychlejším a zájem o něj prudce narůstal i v souvislosti s prodejem prvních vyráběných vozů. Závod Paříž - Madrid zhlédlo v roce 1903 přes tři miliony diváků! Největším problémem byla rychlost - vozy již překračovaly hranici 160 km/h a nebezpečí číhalo na každém kilometru. Došlo na šest smrtelných nehod a mnoho závodníků i diváků bylo zraněno. Vlády se dohodly na zákazu tohoto nebezpečného sportu.
Automobile Club de France (ACF) se spolu s dalšími nově založenými automobilovými sdruženími odmítli smířit s budoucností bez závodů a brzy přišli s návrhy pravidel regulerních závodů s ohledem na bezpečnost. Pravidla bylo nutné schválit na mezinárodní úrovni, proto v červnu 1904 založilo třináct autoklubů z Rakouska, Belgie, Dánska, Francie, Německa, Velké Británie, Holandska, Itálie, Portugalska, Ruska, Španělska, Švýcarska a USA Mezinárodní asociaci automobilových klubů (AIACR). Jejím prvním prezidentem byl zvolen belgický aristokrat baron Etienne de Zuylen.
Během následujících čtyřiceti let motorsport kvetl i navzdory dvěma světovým válkám. ACF zorganizoval první Grand Prix v Le Mans roku 1906. Ve stejné době byly vystavěny závodní okruhy v Brooklands (1907) a Indianapolis (1909). V roce 1911 uspořádalo Monte Carlo svoji první rally, v roce 1929 první Grand Prix. Evropských Grand Prix přibývalo a s tím rostly i týmy Mercedes a Auto Union. To všechno v souladu s pravidly určovanými AIACR.
Stejně jako závody potřebovaly svá pravidla, potřeboval pravidla i narůstající běžný silniční provoz. Henry Ford dotáhl sériovou výrobu k dokonalosti, postavil svůj slavný Model T a učinil postupně motoristy z běžných lidí, kteří si mohli vůz dovolit koupit. Pravidla silničního provozu byla nezbytná. Jednotlivé národní autokluby schvalovaly pravidla pro provoz na různých typech silnic, vydávaly se dokumenty k vozům a k překračování státních hranic s nimi. Začaly se také objevovat první systémy pomoci v případě technických potíží vozů.
V roce 1946 znovu sehrál klíčovou roli ACF, když uspořádal první poválečné jednání valné hromady nově přejmenované Mezinárodní automobilové federace (FIA). Krátce na to FIA oznámila oficiální založení seriálu Mistrovsví světa Formule 1. Důležité je, že tento šampionát tehdy založila pro piloty, kteří tím dostali možnost ukázat svoje řidičské umění v nejvyšší a skutečně královské motoristické disciplíně. První ročník se uskutečnil v roce 1950 s prvním závodem v Silverstone za přítomnosti britského krále Jiřího VI. a královny Alžběty. Prvním šampionem se stal Ital Guiseppe Farina s Alfou Romeo 158. Pohár konstruktérů byl poprvé vyhlášen v roce 1958.
Mistrovství světa bylo zahájeno i v dalších motoristických disciplínách - World Rally Championship (WRC) pro jezdce i konstruktéry, GT Championship. V letošním kalendáři FIA je přes 850 motoristických událostí v rámcí třiceti oficiálních soutěží včetně motokár, rally, závodů tahačů, závodů do vrchu či závodů veteránů. FIA se rozrostla stejně jako profesionální motoristický sport. Díky televizním přenosům jsou závody sledovány po celém světě bez ohledu na místo konání. Formule 1 je již několik desetiletí nejsledovanějším sportem na světě!
FIA si navíc svoji pozici co by vedoucího orgánu stále posiluje a dohlíží jak na dodržování fair-play, tak i na bezpečnost, na kterou je kladen mimořádný důraz zejména v posledních deseti letech. Zkušenosti na závodních tratích se s krátkým zpožděním přenášejí do světa sériově vyráběných vozů a motorsport tak plní i svoji úlohu průkopníka a hledání možností v oblasti techniky.
Národní autokluby, členové FIA, poskytují svoje široké služby i běžné veřejnosti. Mezi největší patří německý autoklub ADAC, americký AAA, britský RAC a japonský JAF. Pomáhají motoristům při nehodách, při technických závadách na cestách a poskytují praktické informace pro miliony motoristů. FIA spolu se svými členskými autokluby dohlíží na bezpečnost silničního provozu, určuje mezinárodní standardy a prosazuje volný pohyb přes hranice zemí.
Během století existence Mezinárodní automobilové federace se v jejím čele vystřídalo deset prezidentů. Všichni usilovali o posílení pozice FIA, zvětšení její členské základny a její přizpůsobení stále rychlejším změnám jak na závodních tratích, tak i na veřejných komunikacích. V roce 1904 vytvořily národní kluby svoje mezinárodní sdružení. Dnes má federace přes 160 klubů zastupujících více než 120 zemí a 100 mil. lidí. Mnohé se za posledních sto let změnilo v motorsportu i na silnicích. A FIA je stejně tak potřebná, jako byla při svém vzniku. Je nezávislá a vlivná, schopná fungovat jako vláda v našem sportu a jako zástupce motoristické veřejnosti.
Zdroj: Federation Internationale De L'Automobile
Komerční sdělení
