Předposlední velká cena sezóny 2013 zavítá na okruh, který do kalendáře závodů Formule 1 přibyl až loni a který byl navržený německým architektem Hermannem Tilkem. Dráha se nachází 24 km za Austinem a divákům poskytuje hezké výhledy i dobrou zábavu.
Délka 12 - 16 metrů širokého okruhu dosahuje 5 513 metrů a nedělní závod vyhraje ten, kdo jako první absolvuje 56 kol, což představuje vzdálenost 308,405 km. Pojede se proti směru hodinových ručiček, což je k vidění pouze na dalších čtyřech místech: v Singapuru, v Koreji, v Abú Zabí a v Brazílii.
Tilke se při jeho návrhu inspiroval slavnými místy z jiných tratí: úvod připomíná Sennova esíčka z Interlagos, zatáčky 4 - 6 rychlou pasáž Maggots - Becketts - Chapel ze Silverstone, zatáčky 12 - 15 část okruhu klikatící se stadionem v Hockenheimu a vrcholy 16 - 18 známou složenou osmou zákrutu z Istanbulu.
Týmy v nastavení budou volit vysoké úrovně přítlaku, podobně jako minule v Abú Zabí - ne však absolutní maximum jako v Monaku. Přední křídlo se bude řídit zatáčkami 16 - 18, kde nesmí být auto moc nedotáčivé. V oblasti zavěšení se volí kompromis mezi vysokou stabilitou pro naplno projížděné zatáčky č. 2 - 4 (průměrnou rychlostí 280 km/hod) a změnami směru ke konci kola.
Mapa okruhu Circuit of the Americas v americkém Austinu (zdroj: FIA)
Jedenáct zatáček z dvaceti je levotočivých, zbylých devět pravotočivých. Austin obsahuje vskutku pestrou směsi velmi rychlých i pomalých zákrut, místa s prudkým brzděním i plynulých pasáže na sebe navazujících zatáček.
Dominantou dráhy je první zatáčka, kde musí jezdci hned po startu na vzdálenosti 280 metrů (z pole position) prudce stoupat (o 40,5 výškových metrů ve srovnání s nejnižším bodem), než naslepo zatočí doleva k rychlejšímu úseku.
Mezi 11. a 12. zatáčkou se nachází 1090 m dlouhá rovinka, na níž pojedou monoposty s naplno otevřenou škrticí klapkou po dobu 13 vteřin. Na ní se bude nacházet první DRS zóna - začínat bude 320 m za zatáčkou č. 11 - piloti tak s aktivovaným křídlem před brzděním ujedou 570 m. Časové odstupy pro možnost využití DRS se budou měřit 150 m před zatáčkou č. 11.
Projděte se po okruhu (zdroj: Google)
Na konci DRS zóny se budou měřit maximální rychlosti (tzv. speed trap), které by měly dosahovat 315 km/hod (s aktivovaným DRS, 305 km/hod bez něj), přičemž po 2,5 sekundy před brzděním budou točit maximální otáčky. Druhá, kratší DRS zóna letos přibyla na startovní/cílové rovince.
Šest zatáček se projíždí rychlostí pomalejší než 100 km/hod: v 1., 11. a 12., které ohraničují půdorys dráhy, bude rychlost padat až k 80 km/hod a motory budou točit kolem 9500 ot/min. Ve stejném počtu zatáček rychlosti přesáhne 250 km/hod. Nejvyšší boční přetížení budou piloti zažívat ve třetí (3,7 G) a ve čtvrté zatáčce (4,1 G).
Průměrná rychlost na kolo dosahuje v závodě 197 km/hod. Naplno se pojede 60 % (v závodě 57 %) vzdálenosti (48 % času) okruhu.
Předpověď počasí na závodní víkend
(zdroj: formula1.com)
Výrobci motorů strávili minulý rok pro tento nový okruh testováním svých agregátů v rámci přípravy motorových map pro tento podnik více než dvojnásobek času toho, co obvykle, tj. čtyři dny strávené provozem na dynamometru a simulacemi. Průměrné otáčky se pohybují kolem 15500 ot/min.
Na startu závodu budou muset mít vozy natankováno přes 142 kg paliva a piloti budou začínat s jedním z nejtěžších vozů v sezóně: podobně jako v Melbourne či v Abú Zabí. Spotřeba na jedno kolo činí 2,6 kg neboli 67 l/100 km.
Nízké teploty sice vyváží nadmořská výška a převýšení, ale okolní vlhkost a klikatý první a poslední sektor, kde piloti střídavě brzdí a přidávají, spotřebu zvyšují. Deset kilogramů paliva se zde projevuje zpomalením o 0,39 s/kolo.
Nízká vlhkost pohybující se pouze kolem 25 % má dva důsledky. Tím pozitivním je to, že vzduch obsahuje více kyslíku, takže motor produkuje vyšší výkon. Negativní je, suchý vzduch motor více zatěžuje, a pokud není dobře řízen, může "vybouchnout" (dojde k nenormálnímu spálení vzduchu a paliva v motoru následným obrovským tlakem na píst). Proto vyladění časování zapalování věnována pečlivá pozornost.
Vysoká převýšení podobně jako v Indii dost zatěžují vnitřní součástky motoru, jelikož úroveň maziva v systémech při nich stoupá a klesá. Týmy s tím však neočekávají žádné problémy - vždyť už mají dostatek zkušeností letos nejen z Indie, ale i ze Spa. Austinská trať (boxy) Circuit of the Americas se nachází 152 m n. m.
Převodovku čeká 58 přeřazení na kolo, během závodu změní převodové poměry celkem 3248krát.
Telemetrie z průjezdu jednoho kola v Austinu
(zdroj: Renault Sport F1/Team Caterham F1)
Brzdit se bude na deseti místech, z toho na čtyřech prudce. Přívod vzduchu k nim bude muset být optimalizováno tak, aby na konci dlouhé rovinky před brzděním do zatáčky č. 12 nebyly příliš studené, v následující technické pasáži se však nesmí přehřát. S jejich opotřebením nebudou problémy.
Nejtvrději se brzdí na konci dlouhé rovinky před zatáčkou č. 12: ti nejrychlejší musí zpomalit z 317 na 86 km/hod na 125 metrech za 2,62 s. Za přetížení o síle 5,62 G musí na brzdový pedál vyvinout tlak až 148 kg, přičemž výkon brzd dle společnosti Brembo dosahuje 2451 kW.
Pirelli do USA veze opět nejtvrdší, co má: středně-tvrdou (bílá barva) a tvrdou (oranžová) směs, kterou loni kritizoval šetrný Lotus jako příliš konzervativní. Letos směsi byly o jeden stupeň změkčeny, italský dodavatel obutí stále raději sází na jistotu.
Měkčí z těchto dvou směsí by měla být v kvalifikaci o 0,8 s/kolo rychlejší a vydržet 20 kol, tvrdá směs o třetinu více. Pirelli týmům v pátek poskytne pro každý vůz jednu sadu tvrdých pneumatik navíc, aby ujely více kol, nasbíraly více dat a američtí diváci měli co sledovat.
Ve svých strategiích většina týmů sáhne opět nejspíše k jedné zastávce - pokud za ten rok nedošlo k zdrsnění povrchu. Ta na papíře vychází o tři sekundy rychleji než dvě zastávky. Částečně k tomu přispívá krátká (381 m) boxová ulička - čas kola se zastávkou je jen o 16 s vyšší než letmé kolo bez zajížďky k mechanikům. Safety-car loni nevyjížděl, únikové zóny jsou zde prostorné.
Video: Loňský průjezd okruhem s Lewisem Hamiltonem (zdroj: Youtube)
Nejrychlejší kolo závodu loni zajel Sebastian Vettel - 1:39,347 min, v kvalifikaci byl o den dříve ještě o 3,99 s rychlejší (1:35,357 min).
Údaje z roku 2012
Nejrychlejší časy
- 1. trénink: 1:38,125 (Vettel)
- 2. trénink: 1:37,718 (Vettel)
- 3. trénink: 1:36,490 (Vettel)
- P1 - P3: 1,635 s
- Q1: 1:37,058 (Hamilton)
- Q2: 1:35,796 (Vettel)
- Q3: 1:35,657 (Vettel)
- Q1 - Q3: 1,401 s
- P1 - Q3: 2,468 s
- Počet zastávek: 24
- Max. rychlost: 322,4 km/hod (Pérez ve 2. tréninku); 320,6 km/hod v závodě (Vergne)
Více než 620 fotografií z loňského závodního víkendu v Austinu najdete zde.
