Okruh představuje pro závodní monoposty F1 jedinečnou výzvu. V tomto "chrámu rychlosti" jezdí piloti na rovinkách přes 340 km/hod, přičemž průměrná rychlost na kolo dosahuje 250 km/hod.
Kvůli jedinečným vlastnostem okruhu - dlouhým rovinkám a malému počtu rychlých zatáček - vyvíjejí týmy speciální aerodynamické balíky, aby co nejrychleji zvládli 5 793 metrů dlouhé kolo, které v neděli vítěz urazí 53krát, což představuje vzdálenost 306,72 km.
Na vozech se letos poprvé a naposledy objevují speciální zadní křídla upravená pro nízký přítlak a odpor. Aerodynamika vozů zde generuje o pětinu méně přítlaku než v Monaku a odpor klesá o čtvrtinu. Pro zachování aerodynamického vyvážení jsou lehce upravena také přední křídla.
Na tento kompromis si piloti obtížně zvykají, chování vozu se v prvním tréninku často zdá podivné i zkušeným pilotům, přičemž si stěžují na nedostatek přilnavosti. Naopak si pochvalují výkon motoru, který díky nižšímu odporu akceleruje jako desetiválec.
Mapa okruhu (podklad: formula1.com)
Letos se situace liší ve využití DRS. FIA poprvé nasadí dvě nezávislé zóny (tj. na rozdíl od Montrealu každá s vlastním místem pro měření časových odstupů mezi vozy). První z nich se bude nacházet na konci startovní/cílové rovinky, druhá před kombinaci zatáček Variante Ascari.
Díky nastavitelným zadním křídlům, jejichž vliv na maximální rychlost ale kvůli speciální úpravě pro Monzu nebude až tak silný (pouze kolem 6 - 8 km/hod místo 20 km/hod ve Spa), bychom se mohli dočkat zajímavého závodu i předjížděcích manévrů. Ty ani tak nebudou snadné.
Papírově by se mohlo zdát, že Monza je ideálním okruhem na předjíždění i bez této pomůcky, realita však byla jiná. Proč? Dlouhých rovinek zde je sice dostatek, problémem však je, že se na ně vyjíždí z rychlých zatáček, v nichž se kvůli ztrátě přítlaku nemohou vozy dostatečně přiblížit svému soupeři.
Jako například v Parabolice, v jedinečné, otevírající se zatáčce, v níž na piloty po 4 sec působí boční přetížení 3 G, přičemž neustále zrychlují. Následující hlavní rovinka měří 1 200 m, 17 sekund na plný plyn. Další rovný úsek se nachází například mezi Lesmo a Ascari - 911 m. Není divu, že na plný plyn se jede 74 % okruhu. Druhé je Spa s 69 %. Kvůli dvěma náročným okruhům po sobě nasazují týmy v Monze čerstvé pohonné jednotky.
Kubica najíždí do Parabolicy (foto: Lotus Renault GP)
Motory tedy v maximálních otáčkách během závodu ujedou téměř 225 km, což představuje enormní zátěž. Kvůli tomuto závodu stráví motory na testovacích stolicích nejvíce času, což si od výrobců žádá pečlivé přípravy: například Renault je ve Viry-Châtillon pouze pro Monzu ladí 8 hod.
Jejich součástky jsou při maximálním využití během jednoho kola obrovsky namáhány. Všechny musí být kvůli spolehlivosti pečlivě zkontrolovány - včetně mapování, využívání KERSu, paliva a maziv. Testovací motor před sezónou na dynamometru ujede téměř 3 000 km (desetinásobek vzdálenosti závodů), aby byla prověřena jeho výkonnost a spolehlivost - právě s ohledem na Monzu.
Přes potřebu vysokého výkonu je pro dobrý čas důležitá také ovladatelnost pohonné jednotky při nájezdu a výjezdu ze šikan, po brzdění musí opět rychle zabírat. Motoráři musí v nastavení volit kompromis mezi výkonem a ovladatelností zejména kvůli zmiňované Parabolicy, kde musí motor jemně, nikoliv "špičkově" zabírat. Pilot musí do ní jemně najet a po určitou dobu pouze udržovat rychlost.
Během jednoho kola spotřebují kolem 2,8 kg/kolo paliva, což není vzhledem k výše popsané jízdě naplno díky nižšímu odporu aerodynamického balíku až tolik, proto je v tomto ohledu Monza hodnocena jako průměrná (nebo mírně vyšší). Pro celý závod je třeba natankovat 151,2 kg paliva. Úbytek 10 kg benzínu se v čase na kolo projevuje zrychlením o 0,35 sec.
Převodovka také nedostává s 43 přeřazeními na kolo moc zabrat.
Obvyklá tlačenice v první šikaně po startu (foto: Force India)
Trať v milánském parku klade vysoké nároky na brzdy. Vozy zde zpomalují z vysokých rychlostí do pomalých zatáček, kvůli rovinkám a velkému pokroku v jejich chlazení však s opotřebením nejsou problémy. Prudkým brzděním stráví jezdci 12 % času jednoho okruhu.
Například k první šikaně se řítí rychlostí kolem 340 km/hod, projet ji ale mohou pouze 75 km/hod. Na 150 metrech musí rychlost snížit o 265 km/hod. Piloti musí dle Bremba na brzdový pedál vyvinout při přetížení 5 G tlak o síle 129 kg, přičemž brzdy uvolní 2 240 kW energie.
Další zvláštností na okruhu vzdáleném 200 km od Maranella je jízda přes obrubníky, která je pro dosažení dobrého času nutné agresivně přejíždět.
Naopak na pneumatiky jsou kladeny nízké nároky, byť kvůli vysokým rychlostem zde Pirelli doveze tvrdší kombinaci: měkkou (žlutá) a střední (bílá barva) směs. Rozdíl mezi nimi by se zde měly být kolem 1 - 1,2 sec, tedy méně, než v Belgii (1,5 sec - chybí zatáčky s vyšší energií pro pneumatiky).
Počasí: čeká nás suchý a teplý víkend
(zdroj: formula1.com)
Italský výrobce navíc zpřísní svá doporučení týkající se odklonu kol ze 4° až na 3,25° poté, co McLaren šel ve Spa až na hranu a Red Bull jí dokonce o 0,3° překročil, což vedlo k tvorbě nebezpečných puchýřů a obavám o bezpečnost. Kvůli vysokým rychlostem by byla zátěž na vnitřní straně pneumatik při podobném nastavení jako před 14 dny ještě o 30 % vyšší.
Očekává se, že v neděli pojede většina pilotů na 2 zastávky s využitím měkké - měkké - střední směsi. Prvních zastávek bychom se mohli dočkat mezi 12. - 15. kolem. Šance na výjezd safety-caru je 40%, během závodu vyjíždí průměrně 0,4 krát.
Boxová ulička je zde poměrně dlouhá, její průjezd zabere 18 sec (22 sec včetně zastávky).
Video - Průjezd Monzou z pohledu Fernanda Alonsa
Závodní rekord drží Rubens Barrichello, jenž na Ferrari v roce 2004 během Velké ceny Itálie urazil jedno kolo za 1:21,046 min. Loni byl v závodě s časem 1:24,139 min nejrychlejší Fernando Alonso, jenž ovládl i kvalifikaci o den dříve (1:21,962 min).
Tip: Loňskou Monzu si můžete připomenout pomocí více než stovky fotografií zde.
…
Preco to nepovies na tech.…
