Nejprve si připomeňme mapku okruhu, na níž jde vidět, kde jsou sbírána data o nejvyšších rychlostech. Data v první tabulce byla naměřena na konci nejdelší rovinky, místo je vyznačeno žlutým bodem (speed trap).
Ve druhé tabulce uvádím přehled maximálních rychlostí z míst, která oddělují jednotlivé sektory. Každý okruh je rozdělený na tři části, kde se měří nejen mezičasy, ale i rychlosti, jaké v nich monoposty dosahují. První sektor začíná startovní čárou a končí před zatáčkou č. 7 (žlutá tečkovaná čára uprostřed dráhy), druhý sektor vede až na rovinku před zatáčkou č. 17 (červená čára) a poslední sektor končí v místě, kde začíná první - na cílové rovince.
Mapka okruhu, zdroj Formula1.com
V první tabulce uvádím přehled maximálních rychlostí, které byly pilotům naměřeny během kvalifikace v nejrychlejším místě okruhu.
Nejvyšší rychlosti dosáhl McLaren Jensona Buttona - po zadní rovince se v úvodu druhé části kvalifikace prohnal rychlostí téměř 313 km/hod. Velmi dobře to jezdilo i Ferrari, která obsadila hned druhou a třetí příčku.
Maximální rychlost je rovněž silnou zbraní stájí Force Indie i Toro Rosso, jejichž vozy patřily spolu s Ferrari a McLareny mezi 8 nejrychlejších.
Tab. č. 1 - Maximální dosažené rychlosti
Pokud bych zohlednil pořadí v jednotlivých sektorech, i v tomto případě by první místo patřilo McLarenu. Je z toho vidět, že jim F-kanál dobře funguje, protože se na rovinkách drží na špici a v zatáčkách moc neztrácejí.
Red Bully naopak těží ze svého velkého přítlaku - na rovinkách sice nejsou nejrychlejší, zato průjezdy zatáček mají suverénně nejlepší. Obdobně je na tom i Renault.
Tab. č. 2 - Maximální rychlosti dosažené na konci jednotlivých sektorů