Dne 11. července 1999 krátce po startu britského závodu a při duelu se svým týmovým kolegou Eddie Irvinem jeho rudé Ferrari neopisovalo trajektorii ideální stopy zatáčkou, ale zamířilo přímo do pneumatik a k nárazu došlo ve vysoké rychlosti.
„Ležel jsem v kokpitu, probíral jsem se a uklidňoval, cítil jsem svůj tep,“ vzpomínal Michael Schumacher. „Poté jsem ho však cítil stále slaběji, až nakonec vůbec. Světlo zhaslo a v tu chvíli jsem si pomyslel, že jsem na cestě nahoru.“
Hlavní lékař Mezinárodní automobilové federace Sid Watkins později přiznal, že měl Michael velké štěstí, neboť havárie mohla stát jezdce i život. Přestože si nakonec “jen“ zlomil nohu, hlava mu narazila do kokpitu, což dokazovala prasklá přilba.
„Nikdo mi nedokázal vysvětlit, co se tam tehdy stalo. Vím jen, že mi přestalo bít srdce. Nevím jak dlouho jsem byl pryč, ani zda to bylo šokem nebo mdlobou, ale určitě to byla zajímavá skutečnost,“ dodal Schumi, který ještě po havárii spolu s Ferrari v následujících letech rozšířil svoji sbírku titulů o dalších pět.
