1955 Monako: Ascariho koupel

2. GP Monaka
Monte Carlo
22. května 1955

V pátek je v knížectví svátek a závodní vozy spolu s jezdci dostanou vždy den volna. Každý trávil čas podle svého gusta, přesto si většina z nich nenechala ujít zábavný večer v drahém podniku. Ovšem v Monaku se tréninky pořádaly brzy ráno, kolem páté nebo šesté hodiny. Tím se do potíží dostávali manageři týmů, kteří měli problém vytáhnout unavené jezdce z postele. V roce 1955 na večírku nechyběl Stirling Moss, který se tam bavil se svou přítelkyní a manželkou Alfreda Neubauera. Přestože nebylo ještě příliš pozdě, dostal Moss lístek, na kterém bylo polámaným anglicko-německým jazykem napsáno: „Moss musí do postele s mojí paní – Neubauer.“ Stirling se po pár minutách rozloučil s osazenstvem a spolu s ostatními jezdci Mercedesu odešel spát. K Neubauerovi choval každý závodník i mechanik respekt, vedl tým pevnou rukou a i když se zdálo, že je přísný, dokázal vést tým od vítězství k vítězství.

Na Grand Prix Monaka nastoupil i předválečný veterán Louis Chiron, trojnásobný vítěz Velké ceny Československa a velký obdivovatel Elišky Junkové. Šestapadesátiletý domácí jezdec se na start postavil až jako devatenáctý. Vedení závodu povolilo jen 20 vozů na start, jenže do Monte Carla přijelo vozů dvaadvacet. Tím prvním vozem, který skončil na nešťastném 21. místě bylo Maserati 250F patřící Stirlingu Mossovi. V minulé sezóně s ním pravidelně závodil a nyní tým, pod názvem Stirling Moss Ltd vedl. Kromě toho měl povinnosti u automobilky Mercedes. Byl to tedy velmi všestranný člověk. V Monaku do maserati usedl Lance Macklin, o kterém ještě v souvislosti s největší tragédii v motoristickém sportu uslyšíme. Macklin jel v první kvalifikaci velmi pomalu, na vině byly nevhodné převody. Jeho nejrychlejší čas zaostal o 20 vteřin za prvním Fangiem. V sobotu už nezajel ani jedno měřené kolo. Když vyjel z depa, přetočil studený motor a vysoký tlak oleje poškodil olejové čerpadlo. Pod vozem se vylila kaluž oleje a kvůli této nehodě byl trénink na hodinu přerušen. Nejvíce nespokojen se zdál Alfred Neubauer, který byl na okruhu připraven již od pěti hodin ráno. Ve chvíli, kdy trénink opět začal, vylepšil Macklin svůj čas o 13 vteřin, bohužel stopky se zastavily na stejné hodnotě i u Francouze Jacquese Polleta na gordini, který času dosáhl dříve. Mossovo maserati tak neúspěšně vstoupilo do své úvodní Grand Prix. Vůz si po tréninku na několik kol zapůjčil Rudolf Uhlenhaut, konstruktér úspěšných mercedesů, který chtěl vyzkoušet kotoučové brzdy. Kromě tohoto vozu a Hawthornova vanwallu neměl v Monte Carlu kotoučové brzdy nikdo.

Favority závodu byly stříbrné mercedesy v čele s Fangiem, Mossem a Herrmannem. V prvním měřeném tréninku těžce havaroval Hans Herrmann. V zatáčce Massenet ztratil kontrolu nad vozem, narazil do bariéry a zlomil si nohu. Alfred Neubauer jednal rychle a ihned začal hledat náhradu za zraněného Herrmanna. Zatelefonoval proto do hotelu Mirabeau a sháněl se po jistém francouzském pilotovi, Andre Simonovi. Ten neváhal a bez dlouhého rozmýšlení nabídku přijal. I přes částečné oslabení týmu startoval Mercedes z prvního místa v podání Juana-Manuela Fangia. Jediný, kdo se mu mohl postavit byl Ascari, který si v kvalifikaci vyjel druhé místo. Do závodů mistrovství světa zasáhl také Angličan Mike Hawthorn na ne zcela ještě připraveném a otestovaném voze vanwall.

Nejlépe odstartoval Fangio spolu s Mossem. Ascari na lancii mohl jen přihlížet vzdalujícím se mercedesům. Nebylo pochyb, že Monako se stane jejich kořistí. Tým Stirling Moss Ltd z Monte Carla neodjel. Přítel Stirlinga Mosse a zároveň vedoucí týmu Alf Francis pozoroval svého šéfa při průjezdu každým kolem. Jejich depo sousedilo s depem Mercedes, takže osobní Fangiův mechanik stál vedle Francise, aniž by si všiml, že „operuje“ mimo vlastní území.

Moss jezdil těsně za Fangiem a oba stříbrné šípy dělilo vždy jen pár vteřin. Francis si na účet Fangiova mechanika trochu zažertoval: „Fangio si musí dát pozor, aby ho Moss nepředjel.“ Mechanik s nejistotou pozoroval stopky a pokaždé signalizoval Fangovi zrychlit. Argentinec v druhé polovině závodu věnoval pozornost jemu, než signalizacím Alfreda Neubaura. Jenže Fangio byl nucen odstoupit a vedení tak převzal Moss. Ten si s přehledem udržoval čelo závodu až do 80. kola. Ve výjezdu z tunelu se z jeho vozu začal linout bílý kouř a byl konec. Moss ještě jednou objel monacký okruh a potom s pomalu jedoucím vozem zastavil v depu. Angličan pak přišel za Francisem a vyptával se na neznámého člověka. Když mu Francis vše vysvětlil, s překvapením řekl: „Tak to byl ten chlapík, co mu stále mával. Nechápal jsem, co to znamená, vždyť stál ve vašem depu.“ Ascari si ani Mossova výpadku nestihl všimnout. Ještě ve stejném kole mu totiž při vjezdu do přístavní šikany selhaly brzdy a možná i částečný podíl na tom měl olej z Mossova vozu. Lancia prolétla balíky slámy, které dělily vozovku od přístavu a zmizela i s pilotem pod mořskou hladinou. Po nekonečné chvíli strachu si přihlížející mohli oddychnout. Alberto se vynořil z trosek a dokázal vlastními silami doplavat k jednomu ze záchranných člunů. Jeho jediným zraněním byl zlomený nos. Štěstí, že v té době byly bezpečnostní pásy zcela neznámým pojmem…

Vedení se ujal překvapený Maurice Trintignant, následovaný Eugeniem Castellottim a Jeanem Behrou sdílící vůz s Carlosem Perdisou. Ten svůj totiž během závodu rozbil. „Local Boy“ Louis Chiron poklidnou jízdou dojel na nebodované šesté pozici. Byla to jeho poslední Grand Prix v kariéře, nicméně se závodní činností se rozloučil až v roce 1958. Kariéra miláčka československého publika tak trvala 35 let! Vítězný Maurice Trintignant po závodě prohlásil, že měl s vozem velké potíže. Zneklidňoval ho nedostatečný tlak oleje a celý závod ani jednou nemohl zařadit čtvrtý převodový stupeň.

O čtyři dny později otřásla světem šokující zpráva. Lékaři po kuriózní Ascariho nehodě doporučovali Italovi pobýt alespoň týden na lůžku. Po zranění obličeje totiž může následovat nebezpečná embolie. Ascari na rady lékařů nedbal a hned na druhý den z Monte Carla odjel. Ve čtvrtek se objevil v Monze, kde jeho přítel Castellotti testoval třílitrový sportovní vůz Ferrari. Ascari razil teorii, že každý závodník musí po nehodě co nejdříve usednout znovu za volant, aby neztratil odvahu. V poledne požádal Castellottiho, zda by si mohl s jeho vozem objet pár okruhů. Slíbil, že pojede pomalu: „Po svém dobrodružství jako potápěč rád uvidím, jestli umím ještě sedět za volantem.“ Při usedání do vozu už myslel na jídlo. „Pak pojedeme domů k mé paní, která nás očekává k obědu,“ zval Castellottiho.

Na trať vyjel tento pověrčivý Ital bez helmy, jen ve volném tričku a s šátkem kolem krku. Jeho otec se zabil 26. července 1925 a Ascari vždy v šestadvacátý den v měsíci nezávodil. Za volant si bral jen svoji modrou helmu, kterou nikdy neodložil. Při průjezdu prvním kolem vesele mával na osazenstvo v depu a patrně si neuvědomoval, že porušil dvě ze svých zásad. Byl totiž 26. květen a na hlavě neměl modrou helmu. V druhém kole projel s úsměvem kolem Castellottiho a Villoresiho, kteří seděli v depu a pozorovali jeho jízdu. Ve třetím kole byl vzdálený zvuk motoru přerušen ranou a následným rachotem převracejícího se vozu. Pak následovalo ticho, zlověstné ticho. Castellotti, Villoresi a další přátelé se rozběhli k místu nehody.

Když dorazili, uviděli rozbitý převrácený vůz pod nímž v krvi ležel jejich přítel Ascari. Alberto Ascari zemřel v ambulanci při převozu do nemocnice. Příčina havárie nebyla nikdy objasněna. Říkalo se, že mu do dráhy vstoupil člověk. Další spekulací byla náhlá embolie způsobená Monackou havárii. Domněnek se objevilo hodně, jisté však je, že na dráze byly stopy po prudkém brždění. S největší pravděpodobnosti se tedy před Ascarim objevila náhlá překážka. Itálie tak ztratila svého nejlepšího jezdce té doby. „Ztratil jsem jednoho ze svých největších soupeřů,“ reagoval na Ascariho smrt Fangio. Tím však tragický rok nekončil, největší nehoda v dějinách motorsportu měla teprve přijít…

Foto: www.f1-facts.com

VÝSLEDKOVÝ SERVIS: F1NEWS.CZ

VÝSLEDKOVÝ SERVIS: F1NEWS.CZ