Sám jsem překvapen, že přesně na den jsem se připojil k F1NEWS.cz před čtyřmi lety. Jako dnes tak tehdy jsem vstoupil na tuto půdu Paddockem týkajícím se Grand Prix Bahrajnu. Předcházelo tomu patnáctileté psaní pro jiný subjekt, který se zachoval způsobem, jakým se z týmu odcházejí piloti, aniž by o tom věděli.
Za oněch téměř dvacet let publikování jsem měl mnohokrát možnost se zamyslet nad tím, proč zrovna F1 a ne třeba prototypy, cestovní vozy, rallye, autokros nebo propagovaný Pohár míru a přátelství reprezentující Formuli Easter. V mém případě výběru hodně nahrál vůbec první přenos Grand Prix Formule 1, památné Monako 1973 komentované legendou Lubošem Pecháčkem. Jak nám vysvětlil, za toto zprostředkování královny motoristického sportu můžeme děkovat straně a vládě, protože tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal si přál závod vidět, navíc francouzská televize nám nabídla přenos zadarmo - no, neberte to.
Psali jsme
Tehdy jsem se chytil drápkem a jak jsem uvedl ve vzpomínce na F1 v období reálného socialismu, začal jsem pomalu postupovat tím stylem, jako snad téměř každý kluk, jehož F1 zaujala. Rozdíl byl pouze v přístupu. Nemálo těch, kteří vyhledávali všechny možné zdroje a pečlivě stříhali, co se dalo, po roce, dvou či třech na tuto "zbytečnou" činnost rezignovalo. Přišly jiné zájmy, dokonce jsem se dozvěděl, že dospívající jedinec by se takovým "šmidláním" dehonestoval. Prosím, to je věc názoru. My, kteří jsme vydrželi, jsme se pídili po všem možném, každý zdroj byl dobrý a živě si vybavuji, jak můj bohužel nedávno zesnulý otec nešetřil výčitkami, že když k němu přijdu na návštěvu, místo abych s ním rozebíral své úspěchy ve škole a u dívek, hrabu se v hromádce Světa motorů a Signálu, abych mu z nich vyrval nové přírůstky.
Vysoké spoilery už pamatuji jenom z obrázků | foto: McLaren
Takový přístup je pro dnešní fanoušky archaismus a vůbec ho neumí pochopit. My opravdu neměli internet a všechno jsme si museli někde objevit. Dokonce jsme absolvovali neumělé, naivní, ale o to radostnější pokusy zaslat nějaký ten dopis na adresu týmů či pilotů. Jak slastný to pak byl okamžik, když se ve schránce opravdu objevila obálka s logem Tyrrellu, Benettonu či Ligieru. Hodiny jsme leželi v časopisech, srovnávali data narození našich hrdinů a dohledávali střípky historie. Každá nová informace byla malým vítězstvím, rozšířením znalostí a doplněním celistvého obrazu.
Digitální doba tohle všechno změnila, ale ten základ, který si moje generace v 70. a 80. letech vydobyla, zčásti studiem obrovského množství periodik v čele s MOTORistickou současností, nám jen těžko někdo vezme. V mém případě neustále opisování, přepisování, tvorba ročenek, statistik, tabulek vedla k tomu, že mi nedělalo problémy si vzpomenout, kdo byl šestý v GP Argentiny 1980. Hodiny předpůlnočních záznamů i sporadických přenosů dotvářely stále pevnější pouto, které jsme ještě před pádem železné opony posílili nejčastěji v Maďarsku, i když byli tací, kterým se povedlo proniknout i jinam. Po roce 1989 se otevřela stavidla informací, bohužel ne vždy v odpovídající kvalitě. Některé sympaticky nastartované časopisy brzy skončily, ekonomika vítězila nad nadšením. A když dorazil na scénu internet, netrvalo dlouho a jeho éter byl zaplaven spoustou stránek různé kvality. Najednou byla k dispozici spousta faktů, aniž kdo hodnotil jejich úroveň, kvalitu a hlavně věrohodnost údajů.
Jedna z největších radostí mé maličkosti v F1 - Regazzoni vítězí na Silverstone (1979) | foto: Williams F1 Team
Tím se dostávám k tomu, proč dnešní fanoušek dle mého názoru nemá příliš důvodů mít k F1 hlubší vztah. Je v pořádku, že má k dispozici spoustu informací, taková je doba, jenže v tom může být právě určitý kámen úrazu. Chybí ten pocit zdolávání překážek a vynaložení nemalého úsilí při dobývání faktů. Pokud bych chtěl zvolit příměr, tak určitě je třeba rozdíl v tom, když si sami slepíte model "efjedničky" a když vám ho někdo věnuje. Nelze přehlédnout, že lidé nám stále více leniví a nemají potřebu vynakládat nějakou námahu. Pak existují blázni, kteří pravidelně vytahují své letité záznamy a stále je doplňují. Třeba jenom proto, že historie má neopakovatelné kouzlo a navíc lze tesat do kamene jeden velice moudrý výrok: "Kdo se nezajímá o historii, nemůže v budoucnu nic smysluplného vytvořit."
Možná je to nesmysl, ale právě ono předávání všeho jako na podnose má za následek, že dnešní fanoušci berou F1 nikoli jako výjimečnou, ale normální podívanou. Protože jde pořád o velké peníze, bude se F1 nadále více a více podbízet a obávám se, že ztrátou jistého tajemného oparu se stane natolik "běžnou", že už nebude o čem debatovat, diskutovat, hodnotit. Budeme nahlížet inženýrům přes rameno, znát funkci každé pružiny a nýtu, vymizí onen prostor na objevování a možnost získat pocit, že jsme k něčemu dospěli sami a nebyli jsme vedeni za ručičku. Nejspíš je to obava planá, protože obecné zvyklosti se mění a lidé chtějí všechno až pomalu do lože, aby z něho nemuseli vstávat. Já si budu hýčkat své záznamy, které jsem začal vytvářet před čtyřiceti lety a moc rád se k nim budu vracet. Protože i to je prolínání života s F1, vzpomínky na tisíce hodin, které jsem jí věnoval - a kterých jsem nikdy nelitoval.
Všem těm, kteří mě za ty roky - a zejména za ty čtyři poslední - četli a čtou, děkuji za přízeň a možnost se svěřovat nejen se svými znalostmi, ale i názory a vztahem k oblasti, která se stala neodmyslitelnou součástí mého, stejně tak i vašeho života.
