Tým Ferrari patřil prakticky od zrodu Formule 1 k její špičce. Dva tituly mistra světa v rudých vozech získal Alberto Ascari a po jednom přidali Mike Hawthorn, Phil Hill a John Surtees. Od poloviny šedesátých let ale začalo být Ferrari ve stínu britské konkurence. Šasi označené číslem 312 bylo poprvé nasazeno v roce 1966, ale stačilo pouze na druhé místo v hodnocení týmů. Po krizi v roce 1969 sice přišel titul vicemistra v Poháru konstruktérů 1970 s vylepšeným 312 B, ale další sezony zase stáj ztrácela na konkurenceschopnosti. Enzo Ferrari však nehodlal hrát druhé housle a byl velmi nespokojen. Něco se muselo změnit.
Konstrukcí vozu pro sezonu 1974 byl pověřen Mauro Forghieri, jenž přepracoval dosud úspěšný plochý dvanáctiválec, který byl srdcem monopostů Ferrari od roku 1970. Upravený boxer byl výkonnější, než tehdejší největší konkurence, slavný osmiválcový Cosworth. Ferrari 312 B3 získalo díky Regazzonimu a Laudovi devět pole position, ale pouze tři vítězství, spolehlivost pokulhávala za rychlostí a jízdními vlastnostmi. Clay Regazzoni tak prohrál duel o titul s Emersonem Fittipaldim.
Enzo Ferrari se nehodlal vzdát v žádném případě a spolu s Fiatem a Pininfarinou připravili model 312 T4, který byl nejlepším kompromisem mezi dvěma směry tehdejšího technického vývoje. Renault se snažil prosadit se svými přeplňovanými šestiválcovými motory, díky nimž byli jeho jezdci nejrychlejší na rovinkách. Vozy Williams a Ligier byly zase favority na technických okruzích díky perfektně zvládnutému přísavnému efektu. Ferrari těžilo ze své rychlosti dané špičkovým motorem, aerodynamické účinnosti, slušně pracujícího přísavného efektu, výborné spolehlivosti a vyrovnané jezdecké dvojice Scheckter - Villeneuve. Boj o titul skončil triumfem Jodyho Schecktera, titul vicemistra získal Gilles Villeneuve. Ferrari tak slavilo znovu i Pohár konstruktérů.
Rok 1979 byl nesporně vrcholem vozů označených 312 T, ale v další sezoně se znovu pouze vylepšené šasi 312 T5 stalo oběma pilotům noční můrou. Vůz byl nespolehlivý, jízdní vlastnosti nevypočitatelné a navíc bylo T5 velice necitlivé k pneumatikám. Villeneuve se snažil alespoň bojovat, ale Scheckter se s tak výraznou ztrátou konkurenceschopnosti nedokázal vyrovnat. Když se v Kanadě nedokázal ani kvalifikovat do závodu, rozhodl se s F1 skončit. Ferrari obětovalo nevydařenou sezonu a Mauro Forghieri se soustředil na přípravu šestiválcového turbomotoru pro rok 1981. Do éry nepřemožitelného Ferrari na konci dvacátého století byl Scheckterův titul z roku 1979 na dlouhou dobu posledním.
| Statistika šasi 312 T – 312 T5 v rozmezí let 1975 – 1980 | |
180 | startů |
2 | tituly mistra světa |
3 | prvenství v Poháru konstruktérů |
19 | pole position |
27 | vítězství |
62 | pódiových umístění |
25 | nejrychlejších kol v závodě |
| Ferrari 312 T2 z roku 1976 |
| Konstruktér: Mauro Forghieri |
| Šasi 312 T2 | |
| Samonosná hliníková skořepina | |
| Poháněná náprava | Zadní |
| Rozvor náprav | 2 560 až 2 710 mm |
| Objem palivových nádrží | 210 l |
| Délka | 4 200 mm |
| Výška | 920 mm |
| Hmotnost | 575 kg |
| Maximální rychlost | 320 km/h |
| Motor B12 | |
| Pozice | Před zadní nápravou |
| Uspořádání válců | V12 |
| Rozevření válců | 180° |
| Rozvod ventilů | DOHC |
| Objem | 2991 ccm |
| Vrtání | 80 mm |
| Zdvih | 49,5 mm |
| Otáčky | 12 200 ot/min |
| Výkon | 368 kW, 500 k |
| Výkon / objem | 166,7 k/l |
| Palivo | Benzín |
| Převodovka | Pětistupňová, manuální, napříč před zadní nápravou |
| Pneumatiky | Goodyear |
| Oleje a maziva | Agip |
