Pro vás i McLaren to je frustrující sezóna. Čím si udržujete motivaci?
Heikki Kovalainen: Pro mě v tom není rozdíl. Nevím čím to je, ale nikdy jsem neměl problém s motivací. Kdybych měl, bylo by to varování - co tu vůbec pohledávám? Vždy se snažím udělat maximum a vrátit se na vrchol.
Musím tým tlačit k lepším výsledkům, tak to funguje. Nemusím se k tomu nutit, dělám vždy to stejné a udržuji stejné návyky. Není rozdíl v tom, jestli jsem čtrnáctý nebo první.
Ale nálada, když jedete bojovat o pole position jako loni nebo doufáte, že postoupíte do druhé části kvalifikace, musí být odlišná.
HK: Samozřejmě je lepší, když získáte pole position. Ale teď máme dobrý pocit, když jsme v nejlepší desítce. Pořád jsem spokojený, když zajedu dobré kolo a dostanu z vozu maximum, cítím se dobře. Lidé v týmu a možná ti v okolí z toho nemají takovou radost jako jezdci. Ale jsem stále rád, když z vozu dostanu maximum a jsem nespokojený, když se mi to nepodaří.
Proč jsem nebyl o něco lepší a místo toho, abych zůstal mimo první desítku jsem se do ní nedostal - je to jen jiná výzva a vy se musíte snažit a dělat věci stejně jako předtím, protože jinak snadno ztratíte rytmus a soustředění. Potom se těžko vracíte, když se auto zlepší.
Je ve vaší situaci souboj s týmovým kolegou ještě důležitější, když jediné čeho můžete dosáhnout je porazit ho?
HK: Podle mě ne. Nestane se více nebo méně důležitým problémem. Vždy se s týmovým kolegou musíte srovnávat, protože je to nejbližší možné srovnání, když máte stejná auta.
Vždy s Lewisem soupeřím, snažím se být rychlejší, než on a on se snaží být rychlejší, než já. To je normální. To, jestli jsme čtrnáctý a patnáctý nebo první a druhý na věci nic nemění. Nemyslím, že když jsem před Lewisem tak musím ukázat něco víc, než když jsem bojoval o pole position nebo o přední příčky. Pořád se snažím dělat to stejné.
Tým měl problémy porozumět tomu, co přesně je na letošním voze špatně. Je to pro řidiče těžší z pohledu hledání správného nastavení?
HK: Svým způsobem ano. Myslím, že jsme se s tímto vozem vydali při nastavování různými směry a často se stalo, že jsme se nakonec dostali, tam kde jsme byli předtím. To vás vede k myšlence, že jsme asi na správném místě a že je problém někde jinde. Tým možná přesně neví, jak se odtud dostat, ale myslím, že už začínáme problémům rozumět.
Přišli jsme na to, že nám chybí přítlak a to se promítá do aerodynamického rozložení a všech těch věcí, které spolu souvisí. Ale nějak dobu trvá, než se problém vyřeší a musíte pracovat s odlišným konceptem a odlišnou filozofií. Proto v průběhu roku nevidíte velké skoky vpřed, není to tak jednoduché.
Na začátku testování tým přesně nevěděl, kde se nacházíte kvůli rozdílným množstvím paliva nebo různým úrovním přítlaku. Uvědomil si to při testech v Barceloně a k posledním testům a do prvních závodů připravil spoustu nových dílů. Potom se ale postup zastavil, vidíte to také tak?
HK: Ne, to si nemyslím. Řekl bych, že je jednodušší vidět výsledky a větší skoky na začátku, když máte velkou ztrátu. Teď ji doháníme, ale je docela malá. V každém závodě máme nové součásti, myslím, že v Istanbulu jich bylo 11 a v Silverstonu jsme měli upravenou podlahu, několik pozměněných věcí na předním křídle a jiné kryty předních kol.
Ale už nenacházíme půl sekundy na kolo, jsou to menší kroky. Za dobrý pokrok se dá považovat 30 milisekund. Rozdíly jsou malé a je obtížné je rozpoznat. Když optimalizujete vůz a on není od základu v pořádku, jednou narazíte na jeho hranici ne? Myslím, že to je to, co se nám původně stalo - vůz nebyl optimalizovaný.
Zpočátku jsme dělali velké pokroky a teď se to vyrovnává. Ale je důležité se dál snažit a zkoušet různé koncepty a různé směry, hlavně v aerodynamice - podlaha, křídla, je důležité to pochopit a zajistit, aby filozofie příštího vozu byla správná. Bude od toho letošního odlišný.
Je teď prioritou dostat se k jádru letošního problému, aby se neopakoval příští sezónu?
HK: V podstatě ano. Myslím, že je to velmi důležité a myslím, že tým postupuje velmi systematicky při řešení problému. Strávil jsem s inženýry v továrně a s lidmi odpovědnými za příští vůz docela dost času a povídali jsme si o našich názorech na to, jak se vůz choval a co je zapotřebí udělat.
Myslím, že je to zásadní a tým to zvládá skvěle. Možná neuvidíme výsledky hned, někdy se možná posuneme dozadu, abychom zjistili, že to není ta správná cesta, ale důležitější je najít správný směr pro příští rok a u toho se snažit vylepšit vůz jak jen to bude možné.
Viděl jste, jak McLaren pracuje při souboji o titul a teď vidíte, jak se dostává z průšvihu. Jaký je v tom rozdíl?
HK: Pro mě to ve skutečnosti není velký rozdíl. Když se věci vyvíjí dobře, tak také v lidech nevidíte spokojenost, neodpočívají a nemyslí si, že je vše v pořádku. Všichni se vždy vzájemně kritizují, vždy se najde oblast, která jde vylepšit - i v loňském roce. Nyní je to stejné, v klidu analyzujeme problémy, studujeme telemetrii a data a říkáme: ‚Dobrá, je to tak a tak. Co musíme udělat dál?‘
Lidé si stále pokládají otázky, je to podobné řešení problému. Když jsem se procházel po továrně a mluvil s lidmi, trochu mě překvapilo, jak problém řeší a jak se s ním vyrovnávají.
Myslím, že je to stejné jako loni, když jsme takové potíže neměli a já si to neuvědomoval, nebo tomu nevěnoval pozornost, ale teď, když je to horší, se snažím více zapojit, zjistit, jestli mohu pomoci a jak tým funguje. Je to působivé a dává mi to důvěru, že tým je schopný problém vyřešit velmi rychle a znovu se zapojit do hry.
Komerční sdělení
