BLAMÁŽ V AUSTRÁLII
Už krátké demonstrační jízdy naznačily, jak beznadějně pomalý a neovladatelný monopost Lola bude. Nedostatečná příprava se markantně projevila na aerodynamice, neposkytující uspokojivou mechanickou přilnavost. Vůz nebyl schopen držet na dráze, v zatáčkách klouzal a pneumatiky se nezahřívaly na provozní teplotu.
Jakmile mechanici nastavili aerodynamické komponenty na maximální přítlak, jediným dosaženým efektem byla nízká rychlost – nedostatečná přilnavost v zatáčkách zůstávala. Časy z prvních pátečních tréninků mluvily za vše.
V pátek odpoledne zajel Sospiri jedno kolo v hodnotě 1:42,590, Rosset byl o něco lepší s časem 1:41,166. Trénink vyhrál Michael Schumacher na ferrari, u nějž se stopky zastavily na 1:32,496. Neskutečných deset vteřin znamenalo obrovskou, a pro Lolu nečekanou, ztrátu. Bylo nutné ubrat několik vteřin, aby vůbec dostali Sospiri a Rosset šanci startovat.
Ačkoliv se mechanici snažili pozměnit nastavení vozu, v sobotu dopoledne zajela dvojice ještě horší časy. Zatímco nejpomalejší Sospiri zaznamenal kolo za 1:44,286, Jacques Villeneuve s williamsem překonal Schumacherův rekord a trénink vyhrál časem 1:28,594.
Přestalo se hovořit o tom, zdali Lola postoupí do závodu, lidé si kladli otázky, jestli náhodou nejsou monoposty Lola T96/50 šampionátu Formule 3000 rychlejší než Lola T97/30 F1. Důkaz, bohudík pro Lolu, neexistoval. Série F3000 neměla závod v melbournském Albert Parku v kalendáři.
Ricardo Rosset a Vincenzo Sospiri v horní řadě zcela vpravo
V odpolední kvalifikaci byl Villeneuve o něco pomalejší (1:29,369), přesto byl téměř o dvě vteřiny rychlejší než druhý Heinz-Harald Frentzen ve stejném monopostu. Villeneuvův výkon odsunul za hranice 107% času loly i Pedra Dinize z Arrowsu. Postupová hodnota byla 1:35,625, přičemž Diniz se dokázal zlepšit jen na konečných 1:35,972.
Přitom v dopoledním tréninku byl rychlejší. Tom Walkinshaw, šéf stáje Arrows, urgoval na vedení závodu, aby Dinize postilo na start. Vzhledem k nepříliš velké ztrátě a solidním časům v trénincích byl Brazilec připuštěn. Lola mohla na propustku zapomenout. Nejlepší Sospiri zaostával za Villeneuvem o 11,6 vteřiny, Rosset o 12,7 vteřin. Účast v Grand Prix Austrálie byla pro Lolu nedosažitelnou metou.
V tu chvíli se jako mnohem důležitější jevil fakt, že konečně otestovali možnosti monopostu, našli (obrovské) slabiny a vydali se cestou k nalezení tolik potřebné mechanické přilnavosti. Navenek všichni hýřili optimismem, našli jádro problému a kladli si cíl jej do Grand Prix Brazílie vyřešit.
Třítýdenní pauzu mezi úvodními závody vyplnilo oficiální testování v Silvestrone za účasti většiny týmů F1. V depu britského okruhu se nacházela i Lola T97/30 s modifikovaným zavěšením kol. Ani tato malá úprava monopostu nepomohla, na nejrychlejšího Ralfa Schumachera ztratil Sospiri takřka devět vteřin. Tým odjezdil všehovšudy 12 kol a Rosset si stěžoval, že i na rovinkách měl vůz tendenci plavat ze strany na stranu.
Lola plánovala napravení špatných jízdních vlastností a dokonce i výrobu desetiválcového motoru. Na pozici testovacího jezdce byl angažován Andrea Montermini. Na papíře vypadala situace příznivě, ale uvnitř se organizace hroutila. Forma sponzorství s MasterCard nefungovala, tým potřeboval peníze ihned, nikoliv v dlouhodobém horizontu. Dokonce se ukázalo, že asi 22 000 celosvětových bank odmítlo spoluúčast na takovém projektu sponzoringu. V seznamu figurovala i banka HSBC, sponzorující nový (a o sedm vteřin rychlejší) tým Stewart Grand Prix.
I přes nepříznivou situaci odcestovali členové týmu do Brazílie. Ve středu před závodním víkendem vyslala Lola do světa (ne)čekanou zprávu – „v důsledku finančních a technických problémů“ je nucena vynechat závod v Brazílii. Sospiri se nemilou informaci dočetl ve čtvrtečních novinách. Okamžitě volal Rossetovi, který mu zprávu potvrdil a upozornil ho, že týmový kamion se bude nadobro zamykat.
Sospiri, nacházející se v danou chvíli vně areálu okruhu, ho poprosil, aby mu z kamionu vzal osobní věci a helmu. Pro Sospiriho to byla velká rána, v roce 1995 vybojoval korunu šampiona Formule 3000 a v roce 1996 povýšil na testovacího pilota stáje Benetton. Poté se rozhodl podepsat čtyřletou smlouvu s Lolou a nadobro tím pohřbil svou kariéru pilota formule 1.
Lola nedlouho poté vydala oficiální prohlášení o definitivním konci ve formuli 1. Za toto krátké působení v mistrovství světa si vytvořila dluh 6 milionu liber, z toho polovina pohledávky patřila mateřské společnosti Lola Cars, z níž tým čerpal peníze při čekání na obnos od MasterCard. Riskantní vstup do formule 1 celou organizaci doslova zruinoval a Lola balancovala nad propastí. Broadleyovu firmu nakonec zachránil irský milionář Martin Birrane. Nutná finanční injekce Lole pomohla přežít. Eric Broadley se z aktivního motorsportu stáhl a pod hlavičkou své nově založené společnosti Lola Limousine začal vyrábět limuzíny.