K ZÁVODĚNÍ PŘES MÓDU
Z dnešního pohledu se Cevert dostal k rychlým kolům až příliš pozdě – jako řádný mladý muž toužil po motocyklu či autu, ale zůstávalo spíš u představ. Vždyť jeho prvním „strojem“ bylo jednostopé vozidlo, které bychom v našich poměrech nazvali malolitrážní motocykl či lidově řečeno „fichtl“, který měl jasný význam – aby jeho majitel nabídl svezení obdivované dívce. Později jej nahradil skútr Vespa a krátce po dosažení plnoletosti kupé Panhard CT 24 (ačkoliv se jeho otci dařilo velice dobře, na toto auto mu přispěla matka).
S panhardem se Cevert rozhodl vstoupit na závodní pole v Montlhéry a vyjednal si následnou účast v závodní škole v Argosy, ovšem v této chvíli zasáhl papá Charles Cevert. Majitel zavedeného klenotnictví na Boulevard de Clichy nějak samozřejmě předpokládal, že syn půjde v jeho šlépějích a jednoho dne převezme rodinnou živnost. Místo toho za ním François přišel s žádostí, zda by mu nemohl poskytnout určitý obolus potřebný k úhradě startovného v závodě a následně zápisného do závodní školy.
„Byl to hodně dlouhý a nutný rozhovor – první a poslední ohledně mých závodních plánů, který jsem s otcem měl. Výsledkem bylo, že mi nadále nehodlal v mé vášni bránit, ale také mi rezolutně oznámil, že mi neposkytne jediný sous,“ vzpomínal Cevert. Z toho důvodu musel svůj debut na závodní dráze odložit a také se vzdát vyhlédnutého místa v kursu, které připadlo jistému Henri Pescarolovi.
Krátce nato místo za volant rychlého vozu putoval Cevert k 5. pluku husarů v německém Wiengartenu, kde dva roky místo zvládání zatáček salutoval nadřízeným v rámci povinné vojenské služby. Po návratu do civilního života zkoušel kde co (dnes bychom jeho snahy nazvali podomní prodej či cestovní agent), až zakotvil v malém krejčovství v Sentier. A nechybělo málo a mohli bychom dnes chodit kolem zavedených salónů nesoucích jméno François Cevert.
Jednadvacetiletý mladík se totiž s nadšením a elánem rozhodl vstoupit na půdu módního návrhářství. „Pochopitelně jsem neměl o spoustě věcí žádné znalosti, jen jsem vymyslel střih a podobu. Materiál za mě vybírali hodní přátelé a konečnou fazónu musel těm oblekům dát krejčovský pan šéf. Ale prodávalo se to velice dobře a já měl konečně svůj vklad do závodní školy,“ popsal svou netradiční zkušenost Cevert.
ČAS NEZBYTNÝCH TŘÍSEK
Když jsou peníze, je možné ledacos – François mohl v roce 1966 zamířit do jiného závodního střediska: tentokrát si vybral Magny-Cours a kurs pro budoucí piloty absolvoval bez nejmenších potíží. Vyvrcholením této „školy pro budoucí piloty“ byl tradiční říjnový podnik Volant Shell, jehož se zúčastnili nejlepší absolventi kursu. Vítěz měl nemalou motivaci: byl pro něj určen vůz F3 pro následující ročník francouzského šampionátu.
V deštivém a nevlídném počasí Cevert prokázal nejvíc chladné kalkulace a umění (jedním z jeho soupeřů byl například Patrick Depailler), jenže výhra se dala nazvat Pyrrhovým triumfem. Přispěla k tomu i Françoisova nedobrá finanční situace, proto zvolil místo Matry, poměrně náročného stroje na údržbu, levnější monopost Alpine-Renault. Když pak v roce 1967 bojoval na tratích víc než se soupeři s repasovaným rok starým vozem, uvědomil si dobře svůj omyl: z dvaadvaceti závodů dojel do cíle na bodované příčce pouze dvakrát (v Magny-Cours a Nogaru byl vždy čtvrtý) a v plných šestnácti případech se vracel do depa pěšky. K tomu se ještě přidal fakt, že mladík neměl o technice valného ponětí a teprve za pochodu se učil znát auto, do něhož usedá.
Jak sám Cevert vzpomínal, rok 1967 byl pro něj závodní katastrofou, ale jednu věc hodnotil pozitivně. Jeho sestra Jacqueline, doprovázející ho na závodní akce, našla právě v té době zalíbení v jeho soupeři Jean-Pierre Beltoiseovi. V lednu 1968 se stala paní Beltoise a François mohl v budoucnu využívat zkušeností svého švagra. Jedna z prvních došla naplnění velice záhy: Beltoise společně s několika dalšími lidmi od fochu rozmluvil Cevertovi pro rok 1968 koupi McLarenu F3 – a jak se ukázalo, byla to rada víc než dobrá.
François poněkud zariskoval, protože zvolil novou a tudíž neznámou italskou firmu Tecno. Stejnojmenný stroj z dílny bratří Pederzaniů osazený agregátem Ford byl nakonec tou šťastnou volbou. Cevert musel vynechat úvodních sedm závodů francouzského šampionátu F3, než měsíčník Sport Auto a firma Sicli složily nezbytný finanční vklad, potom se vyřítil na trati jako hladový vlčák a ve všech zbývajících dvanácti závodech stanul na stupních vítězů. Šestkrát mu patřil vavřínový věnec pro vítěze, a protože ostatní soupeři měli menší či větší výpadky, stal se Cevert mistrem Francie F3 pro rok 1968.
OKO „STRÝČKA“ KENA
V životě většiny závodníků vždy najdeme nějaký podnik, který měl pro toho kterého pilota zásadní význam. U Ceverta byla prvním z nich Grand Prix na okruhu v Remeši. Byl to v sezóně 1969 jediný závod F2, který vyhrál, ale zásadní byl fakt, že v souboji kolo na kolo porazil Jackie Stewarta pilotujícího Matru, což zaimponovalo tehdejšímu řediteli této značky Jean-Luc Lagardérovi (Skot byl totiž jeho oblíbencem).
1969 Nürburgring - Formule F2 - Tecno (www.f1passion.it)
Cevert díky triumfu dostal nabídku jezdit za Matru vytrvalostní závody, v nichž nejčastěji tvořil dvojici s Australanem Jackem Brabhamem. Výkony nadějného mladíka nezůstaly utajeny zástupci společnosti ELF Françoisi Guiterovi. Tím pádem se rozběhl pomalý řetěz událostí, k němuž přispělo dozajista i třetí místo v konečném účtování mistrovství Evropy F2 (1969).
Píše se rok 1970 a francouzský pilot Johnny Servoz-Gavin se dobrovolně vzdává svého místa v Tyrrellově týmu F1. Ken Tyrrell má v hledáčku hned několik adeptů na uprázdněné místo (Emerson Fittipaldi, Clay Regazzoni, Tim Schenken, Peter Gethin), ale největší dojem na něj udělá právě Cevert. Hodně k tomu přispěl závod F2 v Crystal Palace - Francouz opět bojuje se Stewartem o vedení a pro Tyrrella není až tak podstatné, že kvůli defektu nakonec musí zpomalit a souboj prohrává.
V květnu zve bývalý dřevař Ceverta do svého pověstného sídla ve Wokingu a v červnu Cevert debutuje na Marchu 701 v Tyrrellových barvách v holandském Zandvoortu. Je to křest značně nepříjemný, protože v tomto závodě smrtelně havaruje Brit Piers Courage. V šestém závodě v italské Monze získává François svůj první bod, ovšem opět je úspěch vykoupen nepříjemnými zážitky. V pátečním tréninku v rychlosti kolem 300 km/h vylétne na rovince před zatáčkou Parabolica z trati, ale z rotujícího vozu se vyškrábe nezraněn.
Své štěstí docení o den později, když zhruba o dvě stě metrů dál umírá Jochen Rindt. Přes tyto okolnosti se François dokáže koncentrovat a vyjet si premiérový bod, ačkoliv jeho kolega z týmu F2 Švýcar Regazzoni, který mimochodem debutoval ve stejném závodě jako Cevert, tady překvapivě zvítězí… Tyrrell je ale spokojen, od nováčka lepší výkon nečekal, navíc Francouz sezónu dojížděl na marchu, zatímco tým se plně věnoval přípravě vlastního vozu. Všechno teprve má přijít.
CESTA NA VRCHOL A RYCHLÝ SESTUP
Svou první kompletní sezónu v F1 začal Cevert nedobře – v Jižní Africe musel odstoupit a novináři začali spekulovat, zda na tom nemá vinu fakt, že piloti Tyrrellova týmu neměli zcela identické vozy – Cevert měl k dispozici typ označený jako 002 a téměř po celou první polovinu sezóny mu příliš radosti nepřinášel. Vše se prolomilo na Françoisově domácí půdě: v Paul-Ricard Francouz rázně uťal spekulace o tom, že pro F1 ještě nedorostl. Poprvé shlížel na diváky ze stupňů vítězů a nemělo to být v tomto roce naposled.
Ačkoliv tým měl coby jasnou jedničku Jackie Stewarta, François si druhé místo zopakoval na obtížném Nürburgringu, ve strhující bitvě na Monze měl na dosah i vítězství, ale nakonec v závěru podlehl Gethinovi a Petersonovi. Vše si vynahradil v posledním závodě sezóny 1971 v americkém Watkins Glen – drobné Stewartovy problémy znamenaly, že nemusel brát ohled na týmový pořádek a po více než třinácti letech opět zazněla nad tratí F1 francouzská Marseillaise (před ním vyhrál jako poslední Francouz Maurice Trintignant v Monacu 1958).
1971 Watkins Glen - Tyrrell 002 Ford (www.f1-facts.com)
Cevert byl v tu chvíli jednoznačně na vrcholu, což umocnilo i jmenování organizací FFSA nejlepším pilotem Francie v kategoriích F1 a F2 za rok 1971. Až za jeho zády zůstali mnohem zkušenější Pescarolo či Beltoise. Těšil se velkému zájmu tisku, fanoušci ho začali titulovat Le Prince. Vcelku oprávněně se čekal další progres a útok na ještě vyšší příčky, ale úspěchy si nikdo naplánovat nemůže.
Cevert navíc vstoupil do roku 1972 ovlivněn osobními problémy a peripetiemi. Nevydařilo se mu manželství a krátce po rozvodu se stal tučným soustem pro bulvární plátky – důvěrně se začal stýkat s Brigitte Bardot. Není divu, že jeho nepřesvědčivé výkony na trati pak novináři, pohříchu většinou nemající o F1 potřebný přehled, nemilosrdně glosovali. Odborníci ho pak sesadili z trůnu francouzských pilotů poté, když monackou Grand Prix 1972 vyhrál jeho švagr Beltoise (Cevertovi po prabídném výkonu patřilo až poslední klasifikované místo).
Částečně svou smůlu prolomil François až v páté Grand Prix v belgickém Nivelles. Chyběl tu jeho týmový kolega, trápící se s prasklým žaludečním vředem, a tak byla pozornost soustředěna na Ceverta. Přes veškerou snahu nezdolal největšího Stewartova soupeře Emersona Fittipaldiho a nepřipravil ho o tolik důležité body – skončil s půlminutovou ztrátou druhý. Kdo však čekal nějaký zlom ve výkonech Tyrrellovy dvojky, hodně by se zklamal. Vydřené čtvrté místo na domácí trati bylo opět nadlouho posledním světlým bodem.
Neúspěchy v F1 si Francouz vynahradil druhým místem ve 24 hodin Le Mans, kde se střídal s Novozélanďanem Howdenem Ganleyem. Měsíc poté se posadil do McLarenu M-8 F týmu Gregga Younga a v Atlantě si vyzkoušel velice populární seriál CanAm. Bohužel debut ukončila porucha motoru, ale už v druhém klání v Elkhart Lake (Wisconsin) si vybojoval stříbrný stupínek. Dovolím si poněkud předběhnout čas – Cevert ještě dobyl třetí místa ve Watkins Glen a Laguna Seca a svou první (a pohříchu jedinou) zkušenost se zámořskými závody mohl hodnotit velice kladně – v celkovém součtu mu patřilo páté místo. Další slabou náplast si opět přivezl z USA, tentokrát už ve formuli 1, kde po sérii předchozích zklamání dokonale kryl záda Stewartovi a dovršil tím třetí týmové double (po Francii a SRN 1971).
NÁDHERNÝ COMEBACK
Dvouletý kontrakt s Tyrrellem vypršel a Cevert řešil otázku co dál v roce 1973. Ve schránce našel jednoho dne zdvořile formulovaný dopis jisté advokátní kanceláře se sídlem v Miláně. Zakrátko nebylo tajemstvím, že o Cevertovy služby projevila zájem stáj Ferrari, ale vše skončilo velice neurčitě dvojím setkáním se zástupcem týmu v Grenoblu.
Důrazněji jednal manažer týmu B.R.M. Tim Parnell, který Françoise navštívil v Paříži. Tady však zafungovala příbuzenská vazba. V týmu totiž jezdil Beltoise a jeho reference nebyly vůbec příznivé. Po čase se spekulovalo, že Jean-Pierre záměrně poskytl Cevertovi o týmu špatné informace, aby se mu švagr zdaleka vyhnul, ale spíš šlo o poctivé vylíčení poměrů (Beltoise nakonec u britské stáje setrval ještě další dvě sezóny).
Do třetice projevil zájem o Cevertovy služby Shadow, nově se rodící americký tým F1, ale François odmítl kontrakt s tím, že stáj bude muset projít nutným obdobím nováčkovských peripetií a jemu se na úspěch už nechtělo čekat. Sečteno a podtrženo – Cevert si spočítal, že nemá smysl měnit místo působení a podepsal s Tyrrellem další dvouletý kontrakt. Nemalou měrou k tomu přispěl i zástupce firmy ELF François Guiter, díky jehož slibu měl Cevert absolvovat závody MS značek a vybrané podniky evropského šampionátu F2 (jako pilot vlastnící licenci F1 už v této kategorii nemohl bodovat). A jeho přítomnost u Tyrrella přinesla týmu další podporu zmíněného koncernu ELF.
Francoise Cevert (www.mcsatorna.hu)
S novou smlouvou jako by se narodil i nový pilot. Kdokoli se podívá na výsledky, zjistí, že Cevert absolvoval z jeho pohledu týmové dvojky fantastickou sezónu a nebýt kolize s Merzariem při Grand Prix Rakouska, povedl by se mu málo vídaný kousek – bodoval by ve všech evropských závodech sezóny. Šest druhých míst, z toho třikrát týmové double (Belgie, Holandsko a SRN), start z první řady v Grand Prix Švédska a vyhlídka na titul vicemistra za už jistým šampiónem a navíc odcházejícím kolegou Stewartem – taková byla situace před posledními zámořskými závody roku 1973.
CO SE VLASTNĚ STALO VE WATKINS GLEN?
Už v kanadském Mosportu se však nebe pro Ceverta nepříjemně zatáhlo. V 32. kole se mu podařilo předjet Jody Schecktera, který ovšem okamžitě zkusil odvetný manévr – uspěchaný a nebezpečný, takže oba piloti skončili mimo trať. Daleko hůř na tom byl Francouz, jehož tyrrell doznal nejen značné škody, ale François si ještě lehce poranil levou nohu. Když však dokulhal do depa, neváhal se na viníka nehody vrhnout a nechybělo mnoho, aby Jihoafričan dostal pár ran pěstí. Pro okolí to bylo značné překvapení, protože Cevert byl znám jako klidný a rozvážný muž. Záhy mu novináři přisoudili čestný titul Cassius Cevert.
Sobotní trénink ve Watkins Glen probíhal normálně – Cevert dostal po nehodě v Kanadě zcela nový monopost a dolaďoval s mechaniky poslední detaily. Absolvoval čtyři kola, znovu zastavil v depu a opět vyrazil na trať. V nepříliš obtížné, táhlé druhé zatáčce se však jeho vůz začal chovat podivně. Nejdřív mírně vybočil ze směru jízdy, vzápětí se přetočil na druhou stranu. Poté následoval náraz do pravých svodidel, odrazil se na levou stranu trati a pod téměř pravým úhlem se smýkal po zábranách.
Pak se doslova rozletěl na kusy, přes traverzu trčelo jen zadní kolo a spoiler. Scheckter jedoucí za Cevertem bleskově zastavil a vyskočil, ale jakmile doběhl na místo, s hrůzou v očích dával všem znamení, že je na jakýkoli zásah pozdě. Stewart se po nehodě psychicky téměř zhroutil, jeho žena Helen v hotelu utrpěla nervový šok, proto Ken Tyrrell na znamení smutku odvolal tým ze závodu, ačkoliv Jackie měl jet jubilejní stou Grand Prix.
1973 Watkins Glen - Tyrrell 006 Ford (www.savf1.fr)
Nehodu samozřejmě provázel velký počet otazníků – především byl vůz okamžitě odvezen z místa nehody, což bylo v rozporu s danými předpisy, podle nichž měl být prozkoumán ihned a tam, kde k nehodě došlo. Opodál incidentu stáli dva novináři agentury UPI a podařilo se jim část havárie zachytit na filmový pás, ovšem vedení závodu jim vzápětí zabavilo všechen materiál, odebralo jim novinářské průkazy a vykázalo je z areálu okruhu.
Podle oficiálního vyjádření došlo u Cevertova vozu k defektu pístu tlumiče pravého předního kola, ovšem Denny Hulme vyjádřil názor, že pokud nešlo o nevysvětlitelnou chybu pilota, uvedená příčina se mu zdá jako krajně nepravděpodobná. Spekulacím nahrálo i ono rychlé odstranění vozu – dlouho se nesly paddockem dohady, zda nový stroj neměl nějakou zásadní vadu, pro Ceverta osudnou. Nemálo názorů také připouštělo možnost, že Francouz s ohledem na boj o umístění v celkové klasifikaci nezvládl napětí a dopustil se chyby.
Takové dohady jak Tyrrell, tak Stewart plus další lidé, co Ceverta dobře znali, v zásadě odmítali. Jeho sestra později však tato vyjádření poněkud zpochybnila sdělením, že se François krátce před zámořskými závody rozešel s přítelkyní Christine, což považovala za jeden z možných důvodů jeho menší koncentrace. A vysloveně fantasticky vyznívá svědectví Cevertovy bývalé přítelkyně Anne van Malderen, které prý jakýsi jasnovidec sdělil, že se François nedožije třicátých narozenin. Podobné dohady a náznaky by vydaly na samostatný článek.
François Cevert byl pohřben v Ciméti?re de Vaudelnay, vesničce u Maine-et-Loire. Pomníček má i na pařížském předměstí Neuilly, kde trávil většinu svého života. Jeho osudy jsou stále předmětem zájmu, v roce 2011 proběhla světem filmu zpráva, že by o něm měl být natočen životopisný film s Evanem McGregorem v hlavní roli. Při této příležitosti poskytla Jacqueline Beltoise rozhovor novinám Scotish Sun a vyjádřila domněnku, že mohla svou přítomností tragédii zabránit. Dle jejích vlastních slov jezdila s manželem na většinu závodů a mělo to tak být i v případě Grand Prix USA.
Jenže v té době čekala syna Juliena a přestože ji manžel i bratr lákali, že po závodě v Kanadě stráví „kouzelných deset dní na Bahamách a po Watkins Glen si zaletí nakoupit do New Yorku“, nechtělo se jí absolvovat úmornou cestu do zámoří, zejména kvůli trvající nevolnosti. „Kdybych tam byla, třeba bych ho pár vteřin zdržela a běh událostí se tím mohl zcela změnit…“ vypovídá Jacqueline. Tato zpověď byla možná i důvodem, proč Cevertova sestra na sklonku roku 2012 po mnohých odmítnutích souhlasila s nabídkou Dominique Pascala, ředitele vydavatelství Éditions de L’Autodrome, a začala s autorem Johnny Rivesem připravovat knihu vzpomínek na svého bratra. Publikace po půlroční práci spatřila světlo světa pod názvem François Cevert, pilote de légende.
NA ZÁVĚR – VĚDĚLI JSTE TO?
V některých publikacích a odkazech se u Ceverta objevuje ještě jméno Goldenberg. Tak se jmenovali jeho prarodiče, jejichž židovský původ je v roce 1905 donutil kvůli strachu před revolučními nepokoji opustit carské Rusko. Francoisův otec Charles (1901-1985) se za druhé světové války musel jako žid před nacisty skrývat mezi členy francouzského hnutí odporu. Aby jeho manželka Huguette a děti neměly se stoupenci kolaborantské vlády ve Vichy potíže, vystupovaly pod Huguettiným dívčím jménem. Charles po válce přijal příjmení své manželky, proto dnes Françoise známe jako Ceverta.
François Cevert se měl po Stewartově odchodu stát jedničkou týmu Tyrrell a podle názoru odborníků byly jeho kvality takové, aby se stal i prvním francouzským mistrem světa F1. Pouhé tři vteřiny na okruhu ve Watkins Glen podobné dohady nadobro ukončily.
STATISTIKA F1:
Národnost: francouzská
Datum narození: 25. února 1944
Místo narození: Paříž (Francie)
Datum úmrtí: 6. října 1973
Místo úmrtí: GP USA ve Watkins Glen (USA)
Počet startů: 46
Počet bodů: 89
Počet vítězství: 1
Nejrychlejší kola: 2
KARIÉRA F1:
1970 Tyrrell Team / 22. celkově, 1 bod
1971 Tyrrell Ford / 3. celkově, 26 bodů
1972 Tyrrell Ford / 6. celkově, 15 body
1973 Tyrrell Ford / 4. celkově, 47 bodů
