Michael Schumacher

Ať už patříte k jeho fanouškům či ne, možná se právě nyní můžete dozvědět něco nového, co Vám třeba Michaela Schumachera ukáže v úplně jiném světle, než jak ho dosud znáte.

Motto: „V každém monopostu, a to i vítězném, je ještě skrytá rezerva, jen ji najít.”

Zvláštností nejvýraznějších hvězd novodobé Formule 1 je bezesporu to, že je fanoušci buď bezmezně milují, nebo z duše nesnášejí. Důvod je prostý, v posledních dvaceti letech se bitva o tituly odehrává povětšinou pouze mezi dvěma piloty a vždy to byly dvojice legend. Ať už Lauda / Prost, Mansell / Piquet, Prost / Senna, Schumacher / Hill, Schumacher / Villeneuve a Schumacher / Häkkinen, vždy tak existovaly dva tábory fanoušků. Když vyhrává náš favorit, jsme šťastní, když ten druhý, rozčilují nás jeho schopnosti, znalosti, umění a třeba i chování. Mnohdy jsme až s odstupem času schopni sami sobě přiznat, že právě soupeř našeho favorita byl třeba skutečně lepší.
Michael Schumacher si nestojí jinak, příznivci Ferrari ho vidí jako svého hrdinu, jako toho, který dokázal svým elánem, odhodláním a svými schopnostmi docílit úplné nadvlády tohoto italského týmu. Naopak fanoušci McLarenu nebo Williamsu ho vidí jako hlavní příčinu toho, že jejich týmy přes veškeré úsilí a vynaložené prostředky zkrátka a jednoduše na maranellské nemají.
Nicméně si troufám říci, že Michael Schumacher z tohoto pravidla mírně vybočuje. Ať patříme do jakékoliv ze dvou zmíněných skupin, musíme si již nyní přiznat, že Michael si bezesporu zaslouží naši úctu, když ne obdiv. Můžeme třeba odsuzovat jeho chování na trati nebo i mimo ni, ale jedno se mu musí chtě nechtě přiznat. Svoji práci dělá s maximálním výsledkem a vše čeho dosáhl, získal vlastním nezměrným úsilím spojeným s ohromným talentem, který dostal do vínku od sudiček bezesporu oddaných vůni benzínu a spálených pneumatik. Redakce www.f1-news.cz Vám nyní přináší podrobný průřez kariérou tohoto výjimečného pilota a jím nejvíce ceněných závodů.

Na závody získával peníze od sponzorů, nebylo mu ještě ani deset let...
Michaelova kariéra pilota začala velmi záhy neboť ho již v útlém věku fascinovaly motokáry. Svého úplně prvního závodu se zúčastnil již v pěti letech. Otec Rolf Schumacher však nebyl příliš nadšený z finančně náročného koníčka, mladý Michael ale dokázal získat pro svoji zálibu sponzorské peníze od firem v jeho bydlišti a již z toho okamžiku se tak dá vysledovat jeho schopnost zaujmout a přesvědčit své okolí o vhodnosti investice.

Opravdový start však přišel teprve ve chvíli, kdy mu otec postavil první skutečně závodní motokáru a přihlásil ho do motokárového klubu Kerpen - Horrem. Když byla v roce 1980 postavena nová motokárová dráha přímo v Kerpenu, rodném městě bratrů Schumacherů, trávil tam Michael s mladším Ralfem každý volný okamžik. Avšak teprve v roce 1983 dorostl do věku, kdy mohl obdržet licenci pro národní mistrovství. Hned o rok později získal titul juniorského mistra Německa, v roce 1985 ho obhájil a přidal ještě titul juniorského vicemistra světa. V 17 letech přestoupil do kategorie dospělých a svůj první ročník motokárového mistrovství Německa dokončil na celkovém 3. místě. K tomu ještě získal 3. místo i v mistrovství Evropy 1986. V roce 1987 byl již v obou soutěžích šampionem.

Na první testy mu ale peníze nestačily…
Začátkem dalšího roku obdržel Michael nabídku na test s monopostem Formule Ford, ale musel ji odmítnout, neboť neměl k dispozici požadovaných 500 marek. Po druhé nabídce k testům a jejich absolvování však již získal od týmu Euphra Formule Ford Team kontrakt na celou sezonu 1988. Šéf týmu Jürgen Dilk zajistil Michaelovi místo i v sérii Formule König, kde přesvědčivě zvítězil v 9 z 10 závodů a získal celkové prvenství. V hodnocení německé Formule Ford 1600 skončil šestý, ale v závodě mistrovství Evropy dojel druhý za Finem Mikou Salem. O jeho rychlém postupu výše však rozhodla především jeho doména, ke které se ještě několikrát dostaneme – mokrá trať. Při závodě na rakouském Salzburgringu předvedl Michael svůj koncert na mokru a když se dokázal probít přes 6 pilotů před ním během jediného okruhu do čela a zvítězit, pozval ho Willi Weber, hledající mladé a talentované piloty, k testu monopostu Formule 3 v jeho týmu WTS (Weber Tuning Stuttgart).

V okamžiku kdy byl Michael o 1,5 vteřiny na kolo rychlejší než stálý pilot týmu, nezaváhal Weber ani na okamžik, převzal náklady (cca 1 milion marek) na dvouletý start v německém seriálu Formule 3 za mladého nadějného Němce a podepsal s ním nejen kontrakt pro sezony 1989 a 1990, ale i smlouvu, která z něj učinila manažera rodící se hvězdy první velikosti. Ve své první sezoně v tomto seriálu však potkal Michael tvrdé soupeře. Vyhrál v řadě dva závody, ale po vyrovnaném boji obsadil až třetí místo za Karlem Wendlingerem a Heinzem Haraldem Frentzenem.

Willi Weber schopným manažerem, Michael pilným žákem…
Všichni tři mladí němečtí piloti dostali nabídku pilotovat stříbrné speciály Mercedes Benz, které nasazoval švýcarský tým Sauber v mistrovství světa sportovních prototypů. Willi Weber se jako manažer osvědčil, začal připravovat svého svěřence na kariéru špičkového pilota po všech stránkách. Učil Michaela jak profesionálně jednat s tiskem, mladík musel absolvovat kursy rétoriky a vedení rozhovorů v angličtině, od zkušeného spolujezdce Jochena Masse se kterým startoval v kokpitu sportovního prototypu Mercedes se naučil, jak zkrotit pro něj do té doby nevídaný výkon 700 koní v co nejmenší čas na kolo i jak rychle a dokonale vyladit vůz. Zkušenosti ze sportovních prototypů Michael přetvořil v jeho další velice účinnou přednost. Dokáže totiž zajíždět časy na jednotlivá kola s neuvěřitelnou přesností a naučil se jezdit co nejšetrněji k vozu, což vyžadovaly právě několikahodinové vytrvalostní závody. Spolu s Massem získal Michael vítězství při závodě v Mexiku.

Michael však kromě mistrovství světa sportovních prototypů startoval opět v německém seriálu Formule 3. I když se mu v prvních závodech příliš nedařilo, vyhrál 5 ze 7 posledních závodů a získal titul šampiona pro rok 1990, který ho opravňoval ke startu v závodech neoficiálního mistrovství světa Formule 3. Při závodě v Macau se opět setkal se svým největším rivalem budoucích let Mikou Häkkinenem, jenž ho při nedávném hostování v německé Formuli 3 dokázal pokořit. Michael však ukázal svoji další zbraň, která ho v budoucnu proslaví, dokázal nad rovnocenným soupeřem vyhrát ve vhodnější okamžik. Když pak své vítězství nad dalšími nadějemi jednotlivých mezinárodních Formulí 3 v japonském Fuji zopakoval, nikdo nepochyboval, že se objevil obrovský talent.

Jordan Ford, Benetton Ford

Debut jako z pohádky…
V roce 1991 pokračoval Michael ve sbírání cenných zkušeností opět za volantem stříbrného speciálu. V polovině srpna potřeboval tým Jordan Ford náhradníka za Bertranda Gachota na závod Grand Prix Belgie a v kokpitu dostal svoji první příležitost právě rodák z nepříliš vzdáleného Kerpenu, totiž nikdo jiný než Michael Schumacher. Obrovské překvapení se odehrálo již v kvalifikaci, když úplný nováček porazil nejen zkušeného týmového kolegu Andreu de Cesarise, ale dokázal zajet 7. nejlepší čas. „Když jsem se Michaela před závodem ptal, zda okruh zná a zda po něm již jel, odpověděl mi, že ano. Až po neuvěřitelném debutu mi přiznal, že pouze na kole,” vzpomíná s úsměvem na lišáctví a jediný start Michaela v týmu jeho vlastník a šéf Eddie Jordan. Porucha spojky však byla příčinou odstoupení, ale manažeři týmu Benetton Flavio Briatore a Tom Walkinshaw již v tu chvíli viděli dost. Po 10 dnech od skvělého debutu dolaďoval s týmem Benetton Willi Weber k podpisu kontrakt, díky kterému se stal Michael s okamžitou platností druhým jezdcem týmu. Do konce sezony získal Michael 4 body a byl výrazně lepší než stárnoucí trojnásobný mistr světa Nelson Piquet, který z týmu a F1 po skončení roku odešel. „Schumacher má jako pilot obrovský potenciál. Mohl by skutečně být snadno dalším Sennou. Jsem si tím naprosto jistý,” prohlásil tehdy nejvlivnější muž Formule 1 Bernie Ecclestone pro britský tisk na otázku, zda si myslí, že má F1 novou hvězdu.

Benetton Ford

První Michaelovo vítězství…
V jeho první kompletní sezoně ve Formuli 1 byla situace na špici velmi zajímavá. Jednoznačně nejlepší byli piloti týmu Williams Renault Mansell a Patrese. Ve slábnoucím týmu McLaren Ford startovala velká hvězda Ayrton Senna a na svoji příležitost čekaly rychlé i když velmi poruchové monoposty Ferrari v rukou Alesiho a Bergera. V této skupině, kde každé jméno znamenalo legendu zazářila nová postava jako bolid. Za rok od svého debutu porazil Michael všechny své protivníky právě ve Spa. Za měnících se podmínek na trati udělal tým Williams chybu ve strategii, kterou dokázal Benetton chytře využít. „Byl to velmi zajímavý pocit, když jsem náhle vedl celé startovní pole. Byl jsem překvapený, necítil jsem nervozitu ani žádné obavy z možných chyb nebo technických problémů. Nakonec jsem projel pod černobíle kostkovanou vlajku jako vítěz,” zhodnotil poměrně chladně své pocity po prvním vítězství v F1 pilot. Sezonu 1992 dokončil na celkovém 3. místě, když ztratil jediný bod na druhého Ricarda Patreseho a porazil Ayrtona Sennu.

Potvrzení výjimečných schopností...
Sezona 1993 začala velmi slibně, Michael získal 2. a 3. místo v prvních čtyřech závodech, Benetton postavil velmi dobrý vůz, ale ve střední části roku tým poněkud ztrácel, neboť odladění kontroly trakce nešlo přesně podle představ. Michael odváděl výbornou práci, jezdil rychle a agresivně, přesto obdivuhodně pravidelně i přesně dle taktických pokynů z boxu. Patřičný díl na úspěchu mladého německého pilota tak patří i Ross Brawnovi, jenž vymýšlel odvážné taktiky, které v mnoha případech dopomohly Michaelovi k úspěchu. Stejně jako v případě jeho jediného, ale velmi ceněného vítězství této sezony.
Grand Prix Portugalska se nevyvíjela vůbec dobře, Michael získal až 6. startovní pozici, která byla jednou z jeho čtyř do té doby nejhorších. „Je to úplně frustrující, zdá se, že můj vůz je začarovaný, během dvou dnů jsem dostal 5krát smyk,” prohlásil tehdy. Po kvalifikaci zůstal v boxech do 23 hodin do noci a s techniky a inženýry hledal příčiny. Změnili kompletně celé nastavení, ale druhý den vůz ve warm-upu zase Michaelova očekávání nenaplnil, k výraznějšímu zlepšení nedošlo. Další nápad ve formě zkoušky náhradního vozu se však ukázal jako spásný. Přestože byl nastaven shodně se závodním, choval se přesně dle Michaelových představ. „Jsem na startu velmi vzadu, zvláště když si uvědomíte, jak se zde těžko předjíždí,” prohlásil před závodem pilot s tím, že vítězství je pravděpodobně mimo jeho možnosti. Brawn však naordinoval odvážnou strategii zastávek v boxech a Michael převzal vedení těsně před polovinou závodu. Přestože byl na nejdelším úseku okruhu silný protivítr nahrávající druhému Alainu Prostovi jenž číhal v závěsu za Benettonem na sebemenší chybičku, dokázal nečekaně protnout cílovou čáru jako první. I když skončil celkově na 4. místě v hodnocení jezdců, dokázal svoji výjimečnost a stal se nedílnou součástí úzké skupiny nejlepších a nejvíce ceněných pilotů.

První titul mistra světa...
Tým Benetton si od nového systému vstřikování paliva sliboval minimálně vyrovnání technického náskoku týmu Williams Renault, ale právě do služeb anglického týmu vstoupila hvězda posledního desetiletí - Ayrton Senna, tedy přetěžká kombinace. Michael se však nezalekl svého idolu motokárových začátků v monopostu, který řídili dva předchozí mistři světa Mansell a Prost.
Hned při prvním závodě sezony čekalo celý svět velké překvapení. Michaela trápila teplota a ani jeho fyzioterapeut Harry Havelka ji přes veškerou snahu nedokázal snížit, přesto ve volných trénincích zle trápil domácí hvězdu. Mladík však věděl, jak podlomit sebedůvěru soupeře a pro brazilský tisk prohlásil: „Ještě nikdy jsem nezískal pole position, ale pokud by se tak stalo právě zde, bylo by to fantastické.” Nicméně Senna si první místo na startu vzít nenechal a po startu se před Michaela dostal i Alesi. Ve druhém kole začal koncert týmu Benetton. Senna udržoval 4 sekundový náskok, ale k prvnímu přezutí gum přijeli oba piloti těsně za sebou. Mechanici Michaelova týmu byli rychlejší a z boxu vyjel nový vedoucí pilot. „Jel jsem na maximum a svůj náskok jsem zvýšil až na 9 sekund,” komentoval situaci uprostřed závodu Michael. Ale Ayrton se nechtěl vzdát a náskok postupně snížil až na 5 vteřin za bouřlivého jásotu tribun. Pak ale nastalo v ochozech zděšení, po smyku totiž skončil domácí matador v pískové zóně. „Cítím lítost domácích fanoušků, přišli se podívat na Sennovo vítězství, ale jsem přesvědčen, že pochopí, že moje představa o výsledku závodu musela být jiná,” prohlásil po svém vítězství Michael.
Po GP Brazílie přidal Michael další vítězství a dostal Sennu pod obrovský tlak, který vyvrcholil v osudové GP San Marina 1994, kdy Senna musel zvítězit za každou cenu, ale po havárii, která dosud nebyla zcela objasněna, podlehl jejím následkům. Michael se tedy utkal o svůj první titul mistra světa s Damonem Hillem, který se stal u Williamsu pilotem číslo 1. Tým Benetton byl ostře sledovaný a byly zde pochybnosti i o tom, zda jejich monopost odpovídá předpisům. Situace nebyla dobrá, Michael šel za svým cílem razantně a 8krát zvítězil, ale byl pro svůj styl jízdy označen za bezohledného a nebezpečného, byl potrestán i neúčastí v závodě. K dramatickému souboji kolo na kolo došlo při posledním měření sil. Michael měl v hodnocení jezdců minimální náskok, ale Williams byl opět v závěru výrazně lepší, strategie zázrak nepřinesla, Damon předjížděl Michaela na cestě k titulu. Ten ho však v jedné ze zatáček okruhu záměrně zavřel a po kolizi oba odstoupili. Titul mistra světa tak připadl Michaelovi i když způsob jeho zisku v očích mnoha odborníků i veřejnosti notně pošramotila pověst německého pilota.

Benetton Renault

Dominantní cesta k druhému titulu...
Pro rok 1995 získal tým Benetton motory Renault od kterých si sliboval skutečné ovládnutí Formule 1. Michael pokračoval i nadále v podobném stylu jízdy jako loni. Po pozoruhodném vítězství ve Spa, kterému předcházela těžká havárie způsobená jezdeckou chybou byl opět pro nebezpečnou jízdu z následujícího závodu diskvalifikován a nápravě jeho reputace nepřispěly ani vzájemné kolize s jediným vážným soupeřem v boji o titul Hillem. Přes Britovu stálou snahu o zvrat ve vývoji však Michael nedopustil, aby ho v celkovém pořadí na první pozici vystřídal. Zvítězil v 9 závodech a po odstoupení Hilla na Nürburgringu oslavoval zisk druhého titulu. Tým Benetton získal poprvé vítězství v poháru konstruktérů. Závěr sezony však nebyl jen o oslavách úspěchu, ale především o loučení a rozkladu nejúspěšnějšího týmu roku. Scuderia Ferrari učinila Michaelovi takovou nabídku, které se nedalo odolat a on se tak stal od onoho okamžiku nejlépe placeným pilotem ve startovním poli.

Scuderia Ferrari

Michaelova další výzva...
Tým Benetton představoval v době rozhodování o přestupu pro Michaela jistotu dalšího kralování světu Formule 1. Mladý ambiciózní pilot si však novou výzvu jménem Ferrari nemohl nechat ujít, vždyť každý kluk sní o tom, že bude závodit pro Ferrari. Na druhou stranu se však ukázalo jeho chladné uvažování a kalkulace s okolnostmi i schopnost vnímat realitu takovou jaká ve skutečnosti je. S přestupem souhlasil, ale požadoval, aby tým Ferrari zaměstnal i jeho nejbližší spolupracovníky z týmu Benetton. Ferrari se potácelo od éry Laudy a Schecktera víceméně v šedi průměru. Avšak Michaelovo charisma, schopnosti, odhodlanost, vytrvalost a výborná znalost nejen monopostů, ale i prostředí F1 koncernu Fiat, který Ferrari vlastní a je v jeho pozadí, stálo za tuto počáteční investici. Michael je znám i tím, že nepřipustí v týmu na postu druhého pilota někoho, od koho by vycítil faktické ohrožení jeho postavení. Šanci tak dostal místo rychlého Jeana Alesiho, který získal v roce 1995 pro Ferrari jediné vítězství Ir Eddie Irvine.
Ferrari na novou sezonu 1996 pod vedením Jeana Todta silně zbrojilo. Kromě přechodu z těžkých dvanáctiválců na motory V10 a radikálního podvozku dle návrhu Johna Barnarda to bylo ještě Michaelo nadšení, které strhlo celý tým k horečnaté práci a očekávání růstu výkonnosti. Cesta však nebyla lehká a díky častým odstoupením si vyžádala i nějaký ten krok zpět, jako v případě návratu ke starší převodovce. První vítězství ve službách Ferrari však přišlo poměrně brzy a ti kteří rozhodli o drahé investici si mohli oddechnout, přerod týmu začal úspěšně.
Ze soboty na neděli před Grand Prix Španělska 1996 se spustil déšť. I dopoledne pršelo a dle předpovědi měl déšť vydržet po celý závod. Michael se na závod těšil, mokrá vozovka je již nějakou dobu jeho polovičním úspěchem, neboť na mokru zatím nenašel skutečného konkurenta. Ale start ze třetího místa se rovnal katastrofě, rudé Ferrari se ploužilo po trati a kolem se proplétaly další monoposty. „Start byl naprostou pohromou, měl jsem problémy s převodovkou, nemohl jsem přeřadit,” vysvětlil po závodě Michael. „Netuším, kolik lidí mne předjelo, ale i Diniz a jiní z hloubi pole projeli kolem,” dodal. Nakonec však Ferrari vyrazilo a za nulové viditelnosti Michael předváděl neuvěřitelnou jízdu za hranicí chápání. Na konci prvního kola byl těsně za první šesticí pilotů, ale vedoucí Villeneuve se mu vzdaloval díky prázdné trati a tím i lepší viditelnosti. V průběhu závodu však německý pilot předvedl jízdu, díky níž ostatní piloti vypadali skoro jako řidiči v autoškole a probojoval se těsně za vedoucího Kanaďana, který jízdu na vodě z duše nenávidí. Michael šanci využil a zpočátku se Villeneuvovi vzdaloval o neuvěřitelné 4 vteřiny na kolo. Tifosi s červenými vlajkami na tribunách řádili a Michael získal první vítězství v rudém overalu. „Příště si nechám do vozu namontovat topení, myslel jsem, že tam zmrznu. Během vyhlášení vítězů mi tak hlasitě drkotaly zuby, že jsem skoro neslyšel hymnu,” hýřil vtipem po závodě pilot. Do konce sezony přidal další dvě vítězství v Belgii a pro Ferrari domácím závodě v Itálii, čímž opět potvrdil, že dokáže v nejdůležitějším závodě získat nejvíce, Itálie od té doby miluje Schumachera a Michael je neodmyslitelně spjat s Ferrari.

Diskvalifikace ze šampionátu...
Loňská sezona přinesla postupný nárůst kvality a konkurenceschopnosti nejen monopostu, ale celého týmu včetně mechaniků a zázemí. Italský tým začal pracovat s příslovečnou německou přesností a důsledností. Zmatků, kterých jsme si v minulosti při výměně pneumatik a dotankování užili u tohoto týmu více než dosti, se staly minulostí a v případě Michaelova vozu prakticky výjimkou. Rok 1997 se měl opět odehrát v režii týmu Williams a jeho hvězdy Jacquese Villeneuva, ale tým Ferrari pokračoval ve vývoji a soupeři se nestačili divit. Nový monopost dostal zvýšený nos pro lepší přístup vzduchu do spodní části podvozku. Michael dokázal nemožné, již ve své druhé sezoně ve Ferrari bojoval s Kanaďanem o titul. Na straně jedné obrovské nasazení a nadšení, na straně druhé profesionální výkony a technická úroveň monopostu Williams. Tým Ferrari byl blízko svému dalšímu titulu, na který marně čekal od roku 1979. V předposledním závodě GP Japonska 1997 nasadil svoji velice účinnou zbraň. Ovládal ji z boxové zídky Ross Brawn, jenž přišel také s Michaelem z Benettonu. Jmenovala se týmová taktika. Michael startoval druhý za Villeneuvem, ten při startu prudce překřížil dráhu před Ferrari a Michael ztratil rychlost při úhybném manévru. Na předjetí Williamsu jeho Ferrari nestačilo. Tým se rozhodl pro taktickou lest. Irvine dostal zelenou a příkaz aby jel bez ohledu na motor a vůz co nejrychleji, Michael mu uvolnil cestu. Villeneuve neriskoval honičku s Irem a logicky kontroloval pouze Ferrari s dvojnásobným šampiónem za volantem. Michael byl povolán k předčasné 1. zastávce a příkaz k co nejrychlejším časům dostal pro změnu zase on. Vrcholem taktické lsti Ross Brawna bylo pak povolání do boxů Irvina tak, aby se po výjezdu z boxové uličky dostal těsně před Villeneuva. Dostatečná rychlost na rovince a pomalé průjezdy zatáček tak brzdily Kanaďana a Michaelovi umožnily získat dost času, aby se po druhém pitstopu udržel ve vedení a získal vítězství, díky kterému prakticky před posledním závodem srovnal bodové skóre.
K vyvrcholení dramatu tak došlo na okruhu Catalunya nedaleko Barcelony. Michael na výborného Villeneuva nestačil a drama skončilo opět kolizí stejně jako v případě souboje s Hillem. Tentokrát však titul nezískal Michael, který odstoupil, ale Villeneuve, jenž pokračoval v závodě dále. „Věděl jsem, že Michael šáhne i po krajní možnosti, nepřekvapilo mne to,” vysvětlil Villeneuve svoji chladnokrevnost, se kterou zvládl Michaelův atak, který vyvolal nevídanou bouři, jejímž výsledkem byla diskvalifikace německého pilota z šampionátu s tím, že body a vítězství mu zůstaly přiznány.

V duelu o titul opět neúspěch...
Michael byl závěrem předchozí sezony a verdiktem Mezinárodní automobilové federace FIA značně rozladěn a v médiích se objevily zprávy o tom, že německý pilot dokonce zvažuje konec kariéry. Zda o této možnosti pilot skutečně uvažoval nebo zda to byla jen další z taktik, tentokráte ke zvýšení peněz za nový kontrakt, lze jen polemizovat. Skutečností bylo, že Michael se v zimních testech objevil a ve Ferrari si od sezony 1998 hodně slibovali, zvláště když automobilka Renault ohlásila odchod z F1 a stálý rival Williams tak zůstal bez továrních motorů. Mezitím však znovu dorostl ve špičkový tým McLaren, jehož monoposty byly poháněny motory Mercedes a řízeny piloty Häkkinenem a Coulthardem. V úvodních podnicích Michael na McLareny nestačil, ale v polovině sezony došel týmu z Wokingu dech a i díky značné nespolehlivosti černošedých monopostů srovnalo Ferrari krok. Michael triumfoval v Kanadě, Francii a opět velmi diskutovaným způsobem ve Velké Británii, když cílovou čáru protínal v boxové uličce.
Při GP Maďarska 1998 opět zapracuje na výbornou strategie Ross Brawna. Häkkinenův McLaren je nad Michaelovy síly, avšak díky taktické změně ze dvou zastávek na tři vykřesal stratég týmu Ferrari jiskru naděje. „Skrz helmu jsem od Rosse uslyšel, že mám získat 25 vteřin náskoku v 19 kolech. To bylo neuvěřitelné, on po mně chtěl zajet 19 kvalifikačních kol v řadě za sebou,” prohlásil se smíchem Michael po závodě. Díky neuvěřitelně rychlým dvěma úsekům, při kterých rudé Ferrari přímo létalo po okruhu se dostal Michael do cíle těsně před Mikou. Udržel se tak i nadále v boji o titul. Ron Dennis, šéf týmu McLaren nevěřícně kroutil hlavou: „Jakmile uděláte sebemenší chybu, on vás dostane, nemilosrdně.” Největší drama však přinesl opět poslední závod v Suzuce. Japonský okruh patří mezi Michaelovy nejoblíbenější a jeho mistrovskou znalost dokázal i zisk pole position. Při obdivuhodné vyrovnanosti obou uchazečů o titul to byla velká část vítězství. Možná snad i předchozí Michaelovy sporné havárie v posledních rozhodujících závodech byly příčinou toho, že se k němu štěstěna tentokrát obrátila zády. Po celou sezonu spolehlivý monopost si vybral poruchu v nejméně vhodný okamžik a Michael musel startovat z poslední pozice. Přes neuvěřitelnou stíhací jízdu, která v každém okamžiku potvrzovala obrovskou vůli po vítězství zbyly jen oči pro pláč, děsivé tempo nevydržela zadní pneumatika.

Těžká havárie při GP Velké Británie...
Ročník 1999 začal skvěle, McLaren měl problémy a Michael triumfoval, ale po havárii v Německu a odstoupení v Kanadě byly šance s Häkkinenem opět vyrovnané. Michael potřeboval ve Velké Británii zvítězit, při předjíždění týmového kolegy Eddie Irvina před zatáčkou Stowe však selhaly brzdy a rudý monopost se vnořil do bariéry z pneumatik jako střela. Naštěstí nebyly následky tak děsivé, jak se jevila havárie na první pohled. Ze zdemolovaného vozu byl pilot vyproštěn, avšak lékařská diagnóza zněla neúprosně. Zlomená noha měla vyřadit Michaela až do konce sezony ze závodů. „Michael jen zřídka zničí vůz, ale když už se tak stane, je to opravdu velká rána,” prohlásil tehdy Ross Brawn. Tým Ferrari vyslal do boje o titul Irvina, ale přes veškerou snahu se ukázalo, že Michael je pro Ferrari nepostradatelný. Jean Todt požádal pilota o pomoc týmu uspíšeným návratem. Bylo však jasné, že by si Michael ze všeho nejméně přál, aby v týmu, který dostal na tuto úroveň především právě on, získal titul někdo jiný. Přesto se na poslední dva závody vrátil a v Malajsii ukázal obrovský rozdíl mezi ním a Irvinem, neboť s přehledem vedl, aby pak vítězství přenechal týmovému kolegovi. V posledním závodě v Japonsku se do boje příliš neangažoval a nechal volné pole působnosti Irvinovi, ten však nedokázal svoji šanci zužitkovat a titul tak obhájil opět finský pilot.

Splněný sen fanoušků rudých vozů...
Tým Ferrari pracoval přes zimu na plné obrátky a vstup do šampionátu 2000 vyšel Michaelovi famózně. Zvítězil v Austrálii, Brazílii, San Marinu a Kanadě, potom se však tým dostal do útlumu. Michael nezískal ani bod v Monaku, Francii, Rakousku a i v domácí GP Německa vyšel bodově naprázdno. Naopak tým McLaren, který byl opět největším konkurentem Ferrari, využil tuto situaci ve svůj prospěch dokonale a srovnal v tu chvíli již bývalý náskok německého pilota v celkovém pořadí. V Maranellu bili na poplach, ale rozehřát ztuhlý mechanismus chvíli trvá. Přes vítězství v kvalifikaci při GP Maďarska byl Häkkinen schopný vydržet na trati déle a získat tak vedení až do cíle. Také GP Belgie na Michaelově skoro domácím okruhu mu nebyla souzena. Odvážná strategie Ross Brawna nevyšla, tým Ferrari nezvolil správné pneumatiky a Häkkinen se kolem ploužícího se Michaela prohnal rychlostí světla v legendárním okamžiku, kdy byly na rovném úseku tratě vedle sebe hned tři vozy. Mika zvýšil svůj náskok v celkovém pořadí, Ferrari znejistělo, všichni věděli, že již pouze závod v Monze může změnit nepříznivý vývoj.
Začátek GP Itálie vyšel týmu znamenitě, oba rudé vozy stály před nedělním závodem v první řadě. „Dnešek je významný den pro náš tým, ale přál bych si, aby již byla neděle a my to mohli oslavit,” řekl tehdy prezident Ferrari di Montezemolo po kvalifikaci. Závod proběhl plně v režii Michaela, vše vyšlo dokonale, tým předvedl výkon na jaký jsme si zvykli v úvodu sezony. Rudý vůz prolétl cílem na první pozici a pilot po závodě zářil štěstím. Opět prokázal, že v rozhodujících závodech získá maximum. Davy na tribunách šílely a Michael si neodpustil jeho tradiční gesta a výskoky při slavnostním vyhlášení. Neskončil s nimi ani ve chvíli, kdy se hrála italská hymna, za což si vysloužil „jmenování šaškem” od italského premiéra vlády. Spekulovalo se o tom, že Michaelovy reakce jsou chladně plánovány, ale čas ukázal, že jeho povahu lidé stále ještě málo znali. „Michael bude mistrem světa. Po dnešním výkonu o tom v nejmenším nepochybuji,” prohlásil tehdy po závodě Jody Scheckter, poslední držitel titulu mistra světa v monopostu s černým vzpínajícím se koněm ve žlutém erbu.
Německý pilot skutečně nic neponechal náhodě, přidal ještě další 3 vítězství ve zbývajících závodech, překonal v počtu vítězství legendárního Ayrtona Sennu a získal v pátém roce jeho služeb pro tým z Maranella toužebně očekávaný titul mistra světa v jednotlivcích. Oslavy byly velkolepé a rok 2000 přinesl novou éru ve Formuli 1, éru nadvlády rudých monopostů.

První místa historických tabulek…
Přestože konkurenční týmy McLaren a Williams tvrdě pracovali na snížení loňského rozdílu ve výkonnosti, jen málokdo skutečně věřil tomu, že by mohl precizní a především stabilní tým Ferrari při obhajobě obou titulů klopýtnout. A skutečně, přestože tým z Maranella nasadil do úvodních závodů pouze modifikovaný loňský vůz, Michael dosáhl dvou vítězství. BMW postavilo velice silný motor a i když podvozek Williams nebyl nejlepší, o vítězství se nakonec podělili zástupci všech tří týmů. Přesto ročník 2001 probíhal pod jednoznačnou nadvládou Michaela Schumachera k nevídanému nadšení všech fanoušků týmu Ferrari. Velký díl na tom měly i dlouhotrvající problémy týmu McLaren s odladěním startovního systému, jenž se železnou pravidelností selhával především Michaelovu nejvážnějšímu soupeři Häkkinenovi. Na druhou stranu však tým své fanoušky značně rozzlobil při GP Rakouska. Celý víkend byl vždy o něco rychlejší týmový kolega Rubens Barrichello, který v loňské sezoně pilně podporoval Michaela v jeho boji o první titul pro Ferrari. Po vítězné kvalifikaci zajel brazilský pilot skvělý a bezchybný závod. Šok a údiv však celé veřejnosti způsobil fakt, že před cílem demonstrativně přepustil vítězství Michaelovi. Tento postup vyvolal velkou nevoli mezi samotnými fanoušky stáje, neboť Michael jel spanilou jízdu za dalším titulem a v celkovém hodnocení neměl vážného soupeře. Představitelé týmu svůj strategický pokyn hájili jako jeden muž, ale vidět pískat dokonce i věrné tifosi při vítězství Ferrari bylo něco nevídaného, o ostatních divácích a široké veřejnosti ani nemluvě. Avšak při GP Maďarska věrní příznivci maranellského týmu rošádu s výsledky již zapomněli a oslavy Michaelovy obhajoby jezdeckého titulu již po skončení 13. závodu nebraly konce. „Je to jedinečná zkušenost, dosáhnout takového úspěchu s tak skvělým týmem. Tito lidé jsou tak fantastičtí, je neuvěřitelné pracovat s takovým týmem, to pro mne znamená velmi hodně,” prohlásil tehdy Michael po závodě. Sezona však přinesla i tragickou událost teroristického útoku na Washington, která právě Michaela výrazně poznamenala a s ohledem na rozhodnutou bitvu o titul se spekulovalo, že nejbližší závody vynechá.
To se nestalo a přestože v dalších dvou závodech nepodal svůj obvyklý výkon, v GP Japonska všem ukázal, že neztratil nic ze své jedinečnosti a umění. Zisk pole position s náskokem 7 desetin sekundy je v F1 něčím neuvěřitelným. Michael byl po celý víkend velmi rychlý, po předchozích závodech se zdál zase psychicky silný a hladový po vítězství. Po jednoznačném závodě, při kterém ve srovnání s konkurencí přímo létal, protnul poslední cílovou čáru roku jako vítěz. Ještě před víkendem bylo oznámeno, že Michael po GP Japonska nastupuje na dovolenou. Po závodě však na dotaz prohlásil: „Na dovolenou v pondělí? Kdepak, již v neděli večer.” „Byl to výjimečný rok, ale do jisté míry jsem šťastný z jeho konce, protože ročník jako tento je velice vyčerpávající, i když to byl zřejmě nejlepší rok mé kariéry,” konstatoval ještě Michael k celé sezoně. Svým čtvrtým titulem se postavil po bok Alaina Prosta a již pouze Juan Manuel Fangio jich získal více. V počtu vítězství vystoupil na první místo žebříčku a opět vyrovnal rekord Nigela Mansella v počtu vyhraných závodů GP v jediné sezoně.

Jednoznačný průběh s titulem na konci…
Svým výkonem v Japonsku nesporně předpověděl vývoj pro sezonu následující. Tým stejně jako loni nasadil pouze starší modifikovaný vůz se kterým Michael vstoupil do roku 2002 vítězně a dohromady i s novým F2002 vyhrál pět ze šesti úvodních podniků. Zdá se, že A1-Ring je jediným okruhem, kde se Michaelovi zkrátka nedaří. I v letošním roce ho na tomto rakouském okruhu školil týmový kolega Barrichello a na týmový příkaz mu vítězství daroval. Opět se zvedla vlna nevole, ale opět přes vstup FIA do problému se týmové strategie Ferrari ani pod pohrůžkou sankcí nehodlalo vzdát. Největším soupeřem v letošním roce byl Michaelovi mimo týmového kolegy Barrichella mladý a nadějný Juan Pablo Montoya z týmu Williams, který především v kvalifikacích dokázal Michaelovi ukázat zadní spoiler. V závodech však britský monopost na Ferrari nestačil. Německý pilot si tak již v GP Francie po skvělé stíhací jízdě proti Kimi Raikkonenovi s McLarenem zajistil 5. titul mistra světa a získal další rekord. Dosud se nikomu před ním v novodobé Formuli 1 nepodařilo vybojovat titul již v 11. závodě, nicméně v historii snad žádný pilot neměl tak bezmeznou podporu týmového kolegy. Jednoznačná převaha týmu Ferrari se odráží právě v přehledu vítězů jednotlivých závodů. Z celkového počtu 17 jich 15 vyhrál rudý monopost a 9krát získali double. Až neuvěřitelný byl závěr sezony, kdy tým v posledních pěti podnicích obsadil obě první místa na stupních vítězů! Michael teď stojí na rovni s dalším držitelem 5 titulů mistra světa Juanem Manuelem Fangiem a o tom se vždy psalo jako o nejlepším jezdci všech dob, nadcházející sezona možná přinese změnu i v tomto hodnocení…

Michael překonal Juana Manuela Fangia…
Sezona 2003 byla nakonec napínavější, než se všeobecně předpokládalo. Úvod sezony tentokrát patřil McLarenu a Michael alespoň sbíral body. 8 z možných 30 však bylo nezvykle málo. Evropská část seriálu ale přinesla obrat. Následovaly 4 vítězství a 1 třetí místo. Po kanadské Grand Prix nastal zlom opět a Ferrari se trápilo až do maďarského Hungaroringu. Tou dobou všichni předpovídali konec kralování Michaela Schumachera, jenž v boji s Raikkonenem a Montoyou ztratil veškerý svůj bodový náskok. Avšak kritizovaný tým a především dodavatel pneumatik Bridgestone vrátil jezdce opět do hry dvěma důležitými vítězstvími v Itálii a USA. Rozhodnutí připadlo japonské Suzuce. Michael potřeboval ke svému 6. titulu jediný bod a druhý Raikkonen mohl pak i zvítězit. Michael nic neponechal náhodě a přes kolizi se Satem onen potřebný bod získal, nehledě k tomu, že Fin skončil až za Barrichellem na druhém Ferrari. Michael tak překonal legendárního Argentince a získal první místo v nejprestižnější statistice Formule 1, počtu titulů mistra světa.

Naprosto jasná záležitost…
Michael Schumacher překonává v drtivé většině statistik už jen sám sebe a nutno přiznat, že stále dokáže motivovat své okolí i sebe sama. Německý pilot byl i letos středobodem stáje Ferrari a ať už má dánu pozici jedničky týmu smlouvou, znovu dokázal, že na rozdíl od Barrichella dokáže v závodě triumfovat i za ne právě ideálních okolností. Vyhrál 13 z 18 závodů. Jeho fantastickou šňůru 12 vítězství v řadě přerušila pouze kolize s Montoyou v Monaku a daleko před koncem sezony 2004 se radoval ze zisku rekordního 7. titulu mistra světa Formule 1.

Statistické údaje:

Národnost: německá
Datum narození: 3. ledna 1969
Místo narození: Hürth (Německo)
Bydliště: Švýcarsko
Výška: 174 cm
Váha: 76 kg
Osobní stránky: www.michael-schumacher.rtl.de
Počet startů: 213
Počet bodů: 1186
Počet vítězství: 83
Pole Position: 63
Nejrychlejší kola: 66
Stupně vítězů: 137
Debut v F1: GP Belgie 1991
První vítězství: GP Belgie 1992
Počet titulů mistra světa: 7


Kariéra chronologicky:

1984-1987 motokáry
1988 německá F König / šampion, vicemistr Evropy F Ford
1989 německá F 3 / 2 vítězství a 3. místo celkově
1990 německá F3 / šampion, MS prototypů / 5. místo celkově
1991 MS prototypů, F1 Jordan, Benetton (oba Ford) / 12. místo celkově
1992 F1 Benetton Ford / 53 bodů a 3. místo celkově
1993 F1 Benetton Ford / 52 bodů a 4. místo celkově
1994 F1 Benetton Ford / 92 bodů, šampion
1995 F1 Benetton Renault / 102 bodů, šampion
1996 F1 Ferrari / 59 bodů a 3. místo celkově
1997 F1 Ferrari / 78 bodů a diskvalifikován
1998 F1 Ferrari / 86 bodů a 2. místo celkově
1999 F1 Ferrari / 44 bodů a 5. místo celkově
2000 F1 Ferrari / 108 bodů, šampion
2001 F1 Ferrari / 123 bodů, šampion
2002 F1 Ferrari / 144 bodů, šampion
2003 F1 Ferrari / 93 bodů, šampion
2004 F1 Ferrari / 148 bodů, šampion