Byl to osmý závod šampionátu 1975 v holandském Zandvoortu. James byl v tréninku třetí a po startu držel čtvrtou pozici. V sedmém kole v očích většiny přítomných udělal "šílenou věc" - zajel si do depa pro "suché" pneumatiky. Spadl na 19. příčku, ale po šesti okruzích už byl opět třetí a v 15. kole už se bílý Hesketh objevil v čele. Ani Jarier a po jeho odstoupení dotahující se Lauda na tehdy osmadvacetiletého Hunta nevyzráli, a když Rakušan v závěru svou snahu o vítězství vzdal, mohl se Hesketh zapsat jako další vítězná značka do Zlaté knihy F1. Následovala velkolepá oslava, kterou tisk přirovnával k pohádkám, kde se "jedlo a pilo co hrdlo ráčilo."
Po čtyřiceti letech, dvou měsících a sedmi dnech se na holandské trati opět objevil v sobotu Hesketh 308C a v jeho kokpitu Hunt. Běh dějin nelze přetvořit, ale aspoň je připomenout - syn mistra světa Freddie osedlal v rámci Historic Grand Prix Zandvoort vůz, v němž jeho otec dobyl první ze svých deseti vítězství v F1. A nebylo až tak důležité, že místo původní čtyřiadvacítky nesl startovní číslo 21.
"Je to neuvěřitelný pocit, řídit v Zandvoortu monopost mého otce, se kterým tu před čtyřiceti lety vyhrál. Navíc by právě dnes oslavil 68. narozeniny," připomněl Freddie Hunt. Jeho otec zemřel dva měsíce před dosažením 44 let na srdeční kolaps (1993).
Freddie letos oslavil osmadvacáté narozeniny, je tedy stejně starý jako otec při svém prvním triumfu. Postěžoval si na drobné potíže se spojkou a také s bezpečnostními pásy, kvůli nimž musel jet velice opatrně. "Auto je skutečně silné, navíc byly nějaké problémy s připoutáním, takže jsem si dával pozor, navíc jsem na této trati nikdy nejel. Zandvoort je skvělý, má bohatou historii, ale nedává moc prostoru k nějaké chybě. Bylo mi velkou ctí tu představit vítězný vůz mého otce, atmosféra byla úžasná a já se skutečně bavil."
Huntův syn v současné době usiluje o místo v sérii Blancpain GR pro příští rok, jeho závodním cílem je absolvovat 24 hodin Le Mans.