Už jsme se o projektech, z nichž většina ještě spadala do dob socialistické éry Sovětského svazu, zmiňovali. Nedá se říci, že by v „zemi, kde zítra již znamenalo včera“ nevěděli, jak se k otázce formule 1 postavit. Jsou známy projekty Moskevského Automobilového a dopravního institutu (MADI) a stejného zařízení v Charkově (CHADI), z nichž se vyklubaly prototypy monopostů odpovídajících tehdejším předpisům F1. Zda by byly důstojnými soupeři zavedených značek a jestli by si CHADI či MADI poradily s Lotusy, Tyrrelly, Williamsy nebo Renaulty se můžeme jen dohadovat. On je zásadní rozdíl mít něco na papíře nebo ve stadiu pojízdné laboratoře a poté vyslat takový výrobek na trať. Se samotným zapojením SSSR do kalendáře F1 to bylo obdobné – Ecclestone by o socialistickou velmoc rozhodně stál, už jen kvůli srovnání, ovšem tvrdé jádro KSSS nemělo nebo spíš nechtělo riskovat, že bude muset vedle kosmických a podobných technických závodů (stačí vzpomenout bitvu o nadzvukové prvenství v letecké dopravě) vyvíjet další náročný boj v oblasti závodní, a tak se oddalovalo a mlžilo – nejčastěji obvyklým argumentem, že právě tato sportovní oblast není tím pravým místem ke srovnávání. Jistý posun nastal v době populární pěrestrojky, údajně sám Michail Gorbačov dal nepřímý souhlas k oprášení původního projektu trati v Leninských horách, jenže čas byl rychlejší a smetl nejen tuto vizi, ale i avizovaný projekt v Tallinu, kde se mimochodem jezdila motocyklová Velká cena Estonska s mezinárodní účastí.
Sergej Sergej Sirotkin může už brzy rozšířit ruskou stopu v F1 (Foto: Sauber Motorsport AG)
Rusové usilovali o vstup do arény F1 poměrně dlouho – první vlaštovky se začaly objevovat zpočátku v jiných motoristických oblastech, ať to byli sponzoři nebo samotní piloti. Stačí vzpomenout na mezinárodní závody F3000, Team Arden Russia a Viktora Maslova. Vedle Lukoilu a například Aeroflotu se do světa rychlých kol zapojovaly další subjekty a výsledkem byla nejen účast Vitalije Petrova a Daniila Kvjata v nejprestižnější formuli, ale i první Grand Prix Ruska. Že její pořádání bude provázet nemálo protichůdných názorů se dalo čekat, navíc s ohledem na rusko-ukrajinskou krizi se tyto polemiky ještě více vyhrotily. Ecclestone ale nastolil kurs apolitičnosti a hodlal ho dodržet – protože jinak bychom museli dumat nad tím, proč se v dobách jiných válečných konfliktů bez jakýchkoli dohadů jezdilo v zemích, které se na nich přímo podílely.
Soči tak dostalo příležitost jako historicky první pořadatel Grand Prix na území Ruska přivítat světovou špičku formule 1. Zůstávalo jen otázkou, jak se Rusové vypořádají s přípravou samotné tratě, protože ZOH, pořádané tamtéž, přes nesporný úspěch nebyly prosté sem tam nějakého nedostatku. Konec dobrý, všechno dobré, chtělo by se zvolat, ale nadšení rozhodně není na místě. Nikoli však kvůli špatné organizaci, nýbrž kvůli závodění jako takovému. To se v Soči zařadilo po bok té větší skupiny Grand Prix, nad nimiž se dalo v pohodě poklimbávat.
Nelze samozřejmě říci, že by piloti nastupovali na naprosto neznámou trať – v době simulátorů prakticky čehokoli si ji mohli nacvičit „nasucho“, jak byla ctěná libost. Že je okruh nadmíru šetrný k pneumatikám zjistila většina týmů na místě, takže většinou ruské publikum si příliš práce v depu neužilo. O to víc se mohlo zdát, že bude důležité vybojovat si pozici na trati a nikoli taktikou a spekulováním, kolikrát stavět či nikoli. Nakonec se ukázalo, že nebýt onoho pravidla o využití obou směsí během závodu, mohli jsme se vrátit do dob zlaté éry F1 a prožít závod pouze na okruhu a na depo docela zapomenout.
Rosbergův úsměv na stupních vítězů byl trochu strojený - dalších sedm bodů mu proteklo mezi prsty a situace se pro něj opět zkomplikovala... (Foto: Daimler AG)
Ono známé rčení „závod se nevyhrává ani v první zatáčce, ani v prvním kole“ tentokrát platilo víc než jednoznačně pro Rosberga, který si tak opět dovolil nepříjemnou ztrátu bodů na první příčku, se snesla vlna kritiky. Zariskoval – a neuspěl. Jenže položme si otázku, která se sama nabízí: byl by průběh dramatičtější, kdyby Nico udržel své ambice na uzdě? Dostává se do pozice, kdy klidným sbíráním bodů nedosáhne ničeho a musí zkusit nějak zvrátit pro něj novou situaci. Ostřílenější a evidentně v pohodě jedoucí Hamilton, navíc povzbuzený faktem, že se mu podařilo nejen vymazat kolegův náskok, ale ještě se dostat do malého trháku, může mít zásadní vliv na psychiku. Lewis navíc byl v nevýhodné bodové pozici v době, kdy do konce šampionátu ještě zbýval poměrně značný počet závodů, Rosberg sám cítí, že těch šancí valem ubývá a spoléhat na to, že bude triumfovat právě v posledním závodě s dvojnásobným bodovým ohodnocením? Je to jedna z cest, ale rovnající se už snaze rozbít bank sázkou na jediné číslo v ruletě. Ovšem rozhodně by bylo chybou syna mistra světa z roku 1982 odepisovat, na to je ještě pořád příliš brzo.
Hned tři zásadní témata se nesla ruským paddockem: největší prostor byl věnován stavu zraněného Julese Bianchiho, který však nevěstí nic dobrého. Následovaly také různé nápady a pokusy vyřešit obdobné situace tak, aby do budoucna nebyly nebezpečné, ale nejlépe asi situaci vystihl bývalý pilot F1 Robert Kubica, když prohlásil, že udělat F1 zcela bezpečnou nepůjde nikdy – vždy nějaké procento, větší či menší, zůstane. Ostatně na závodní trati existuje tolik situací, že ani sebelepší simulátor je nedokáže odhadnout. A pokud bychom se dali cestou prevence, dojdeme ke smutnému zjištění, že by bylo nejlepší závodit v traktorech vybavených masivní ocelovou skříní. Navíc lze předejít některým událostem, ale u náhody je to vyloučeno. Připomeňme si incident Taki Inoueho v Maďarsku 1995, toho tam tehdy porazil safety car. Měl se tehdy jako nebezpečný element zakázat? Zkrátka chce to předejít snaze měnit vše za každou cenu, jen aby se něco udělalo. Mnohdy se tak napáchá více škod než užitku.
Podpora Julese Bianchiho byla znát na každém kroku (Foto: Marussia F1 Team)
Středem zájmu se stala dvojice Vettel – Alonso, měnící svá současná působiště. Ačkoliv se kolem toho strhla mediální štvanice a dr. Helmut Marko už v případě prvně jmenovaného tuší, že nezvolil dobře. Jenže něco podobného tvrdil před necelými dvaceti lety také Flavio Briatore, když Schumacher odcházel coby mistr světa od Benettonu také k Ferrari. Někdy je lepší se soudy vyčkat a nedělat účet bez hostinského. Zvláště, když v současné době plné změn a novinek jezdíte jeden rok ve voze atakujícím stupně vítězů a rok poté se nedostanete téměř do bodované desítky. Zrovna tak se může stát, že Alonso v novém působišti, pravděpodobně v McLarenu, bude třít ještě větší bídu s nouzí nebo naopak konečně nasadí rozhodující spurt k třetímu titulu. Odhadovat v této chvíli co nám přinese změna na významných postech zavedených stájí za půl roku je totéž, jako předpovídat počasí na příští týden. V Rusku byl úspěšnější Fernando, a to i přesto, že jeho zastávka v boxech opět ukázala, na jakých maličkostech kolikrát závisí úspěch či porážka. Mám však za to, že spíš než o chybu mechanika šlo o únavu materiálu, i když člověk ve vyhrocené situaci nikdy neví.
Valtteri Bottas - materiál, ze kterého se tvoří mistři světa (Foto: Williams F1 Team)
V Rusku se opět ukázal v tom nejlepším světle Valtteri Bottas, ačkoliv svou stíhací jízdu nedotáhl do úspěšného konce. Ovšem jeho urputnost nevzdat se do posledního metru, ač mu odměnou byl „jen“ nejrychlejší čas na kolo, může mít v případných dalších kontraktech cenu zlata. Bojovnost se cení a jen málokdo chce mít v týmu otloukánky, kteří stahují kalhoty ve chvíli, kdy není žádný brod v dohledu. Ostatně on a Ricciardo jsou v pozici „vzpurných“ členů svých týmů, dávající na frak zkušenějším a ještě nedávno úspěšnějším kolegům. Nezapomeňme, že podobně se prezentoval třeba Senna, Schumacher nebo Jacques Villeneuve. A pokud z nastoupené cesty nesejdou, může se špička F1 ještě více rozrůst, což by bylo jenom dobře.
Do Do Soči vážily cestu i osobnosti z historie F1. Domácí hvězda Daniil Kvjat (vpravo) je zpovídána Davidem Coulthardem (uprostřed) a Eddie Jordanem (Foto: Scuderia Toro Rosso)
Na závěr ještě zmínka o tom, jak lze lehce manipulovat médii a s přehledem zatlouci skutečnost, kterou jeden den prohlásíme za fakt a druhý den, pod nátlakem událostí, najednou označíme za nesmysl a nechtěné dítě. Mám na mysli výrok Jeana-Louise Monceta a jeho „objevné prohlášení“, co vlastně mohlo za Schumiho nehodu. Není to první případ, kdy „zaručené informace“ později nemají hodnotu ani úderu prstu na klávesnici, kterým si tu zprávu otevřeme. Jestli to je trend doby, bezhlavě chňapnout po všem, co se objeví a pak se hájit, že „to já ne, to oni“, pak je to smutné zjištění. Přeci jen by mělo platit pravidlo staré a známé – důvěřuj, ale prověřuj. Ostatně jakou reputaci má někdo, kdo mění své výroky dle potřeby vyhovující jen a jen jemu?
Čeká nás nyní poněkud delší pauza, a po ní už sprint do finále. Určitě se objeví nemálo anket, zda ten finiš zvládne lépe Hamilton či Rosberg. Já osobně si myslím, že na uzavírání sázek je ještě poněkud brzo.
P.S. Touto cestou bych rád upozornil na dvě události, které mají k F1News velice úzký vztah. Že se konal II. sraz fanoušků debatujících na tomto fóru víte, a ačkoliv účast byla bohužel slabá, nelze říci že šlo o setkání nepovedené, ostatně na následující adrese se můžete přesvědčit.
http://www.dogpostcards.cz/Sraz_F1_2014.htm
Dále pak vysílám vzkaz papírovým modelářům, že do jejich sbírky se mohou začlenit další dva modely historických formulí, stačí využít následujícího odkazu.
http://www.mass-models.cz/Basic_work.htm
Já si nevšiml ani…
