DISKUZE K ČLÁNKU GP JAPONSKA: Zkrácený závod a titul kořistí Verstappena, Leclerc chyboval v poslední šikaně

Já si myslím že psychika dělá hrozně moc...třeba Patrese. V Brabhamu dostal šanci v top týmu...ale tým tehdy jezdil jednoznačně na Nelsona Piqueta. Přesto Patrese podle mě přesvědčil že je velmi dobrý...pak se dostal do Williamsu a v roce 1991 byl slušně konkurenční Mansellovi...a jen rok na to šel výkonnostně dolů (jednak Mansell zažíval životní sezónu...a taky byl Williamsem tlačenej k titulu) a poslední rok v Benettonu byl jen svým stínem. Jeho motivace šla úplně do kopru.
Barrichello nebyl tak dobrej jako Michael...hlavně mu chyběla ta oddanost a odevzdání se na 100 %...on jako brazilec má pravou jižanskou povahu. To že nedokázal držet s Michaelem stabilně krok má víc aspektů...ale jeden z nich je že ve Ferrari se všechno točilo kolem Michaela.
Rubens nikdy od Ferrari nedostal volnou ruku...jedině ve chvíli kdy už na titul mohl jen koukat z povzdálí. Aktuálně jeho situace hodně připomíná současnou Ricciardovu...v Redbullu byl s to soupeřit s Vettelem (čtyřnásobný šampion) a v Redbullu s Verstappenem (dvojnásobný šampion)...ale ve skutečnosti reálnou šanci na titul neměl...protože nikdy neměl auto který by na to mělo. Pokles jeho motivace je zřejmý...v Renaultu ještě věřil že jednoho dne bude mít možnost zabojovat o titul...pak viděl (díky evidentnímu zlepšení McLarenu) cestu v přestupu...ale McLaren výrazný krok neudělal...a krom toho zas narazil na protěžovaného pilota (Norrise - tak to je...nerozporuju že Norris je opravdu vynikající)...prostě motivace jde dolů...i Michael se po comebacku v Mercedesu už nikdy nepřiblížil svým hvězdným létům...protože neměl auto...a jezdit o body bylo pro sedminásobného šampiona prostě málo...byť nikdo neříká že by se nesnažil.
Nebo třeba výše zmíněný Mansell...jako šampion na vrcholu uraženecky odešel do Ameriky...napoprvé vyhrál tamní šampionát CART a při záskoku v F1 v roce 1994 hned dokazoval že stále dokáže jezdit mezi nejlepšími (výhra v GP Austrálie 1994)...jenže Williams mu dal nakonec košem...a kratičké angažmá u McLarenu bylo typickou ukázkou vyhaslé motivace...auto bylo "šunka" a tým v podstatě neměl zájem mu nějak pomoct.

V Brawnu to bylo jednoduché...Honad vzala Rubense jako zkušeného pilota který ji měl pomoci svými zkušenostmi vyvinout auto...jako lídra a toho kdo zaútočí na titul si ale vybrala Buttona. A tohle rozdělení se přeneslo i do Brawnu. Krom toho v té době už byl Barik za zenitem a pomalu vyhasínal.
Ta hranice mezi tím kdy na tebe tým jede a kdy ty musíš jet na tým je velmi křehká...křehká ve smyslu že to neznamená že ti bude někdo úmyslně bojkotovat přípravu auta, ale stačí se podívat na závodní strategii...Vettel a Kimi u Ferrari...kdo nevidí jak Ferrari dávala prakticky stabilně Kimimu horší startegii tam musí být slepej...a přitom navenek to prezentuješ vlastně obráceně...že tým se snažil Kimimu pomoct.
Za mě myslet si že Barrichello měl snad někdy šanci u Ferrari získat titul po boku Michaela je sci-fi...