Můžete nám říct, co se v kvalifikaci stalo s vaším zadním zavěšením?
Rubens Barrichello: Přišel jsem o celý centrální tlumič. Auto bylo ráno hodně natankované a jezdilo dobře. Odpoledne se chovalo trochu divně, trochu se vrtělo. Od začátku kvalifikace jsme čekali, že k něčemu dojde. Nakonec se to celé stalo v tom kole, protože jsem před sebou měl spoustu aut a musel ho vzdát. Jakmile jsem začal brzdit do první zatáčky, bylo to opravdu moc špatné. Čas v prvním sektoru byl ještě dobrý, ale na vjezdu do třetí zatáčky se záď rozpadla.
Neměl jsem vůbec kontrolu nad zadním zavěšením, jako by najednou nebylo pohyblivé. Oznámil jsem to rádiem týmu s tím, že k nim přijedu. Jako bych ztratil kus světlé výšky, auto se dotýkalo země a na televizních záběrech to vypadá, že to bylo ono, co uhodilo Felipeho do hlavy. Prostě ho to praštilo.
Ulomilo se to, nebo rozpadlo?
RB: Ne, ulomilo se to.
A když jste zjistil, co se stalo, šel jste se na něj podívat?
RB: No, ten náraz jste viděli vy a viděl jsem ho i já. Nebylo to velké, myslel jsem, že bude v pořádku. Pak jsem se ale zeptal někoho z Ferrari a oni říkali, že s nimi moc nekomunikuje. Vlastně s týmem nemluvil vůbec. V tu chvíli jsem se začal bát.
O něco později mi někdo řekl, že to byl kousek mého auta. To ale nesouvisí s tím, že jsem za ním šel – šel bych za ním kamkoliv. Chtěl jsem ho vidět na vlastní oči, protože jsem takové situace sám zažil. Jsme Brazilci a někdy máme rodiny, někdy ne. Když se probudíme, chceme vidět někoho známého. Chtěl jsem tam být pro případ, že by tam nikdo z jeho rodiny nebyl.
Ale on byl při vědomí, hýbal se a hodně ho znervózňoval fakt, že má ránu na hlavě. Posadili ho, aby se uklidnil a pak ho odvezli do nemocnice.
Viděl jste tu ránu?
RB: Nedíval jsem se na to, protože jsem nechtěl. Nemám moc rád krev!
Mluvil s vámi?
RB: Ne.
Viděl jste jeho přilbu?
RB: Ne.
Týden po nehodě Henryho Surteese v Brands Hatch máme dalšího pilota se zraněním na hlavě. Je to čistá náhoda?
RB: Ne. Upřímně nevěřím na náhody. Věci se dějí z nějakého důvodu a tohle je druhé znamení. Imola [1994] bylo znamení. Auta se potom zlepšila. Bohužel jsme ztratili chlapce, což je moc smutné. Není náhoda, že se právě teď něco stalo. Hodně jsme o tom mluvili s GPDA (Asociace pilotů velkých cen) a něco se rozhodně musí změnit. Ano. Určitě.
Ale co? Chcete uzavřít kokpity?
RB: Nevím. Musíme se posadit a podívat se na to. Auta jsou o mnoho bezpečnější, opravdu o mnoho. Ale na faktu, že se na to musíme zaměřit, to nic nemění.
Myslíte, že bez systému HANS by to bylo horší?
RB: Podívejte, HANS určitě nikdy není na škodu. Myslím, že už se v mnoha případech ukázalo, že HANS může jedině pomoct. V případě nárazu není problém pohyb mozku dopředu, ale pohyb dozadu. Myslím, že v těch případech je HANS jedině dobrý. Nevím, co víc k tomu říct. HANS nedělá nic pro ochranu. Když došlo k nehodě mezi Coulthardem a Wurzem, mohla dopadnout opravdu špatně, a nad tím musíme zapřemýšlet.
Rozeznatelnost se stává obtížnější, když mám helmu, kterou bych měl nosit, ani mechanici nevědí, jestli jsem to já, nebo Jenson, protože sedíme v autě velmi nízko. Ale z hlediska ochrany je to dobré.
Ale viděl jste jeho hlavu, jak se hýbala?
RB: Myslím, že byl chvíli v bezvědomí. Myslím si to proto, že pak vyjel z trati rovně.
Můžete nám popsat, v jaké kondici jste před nehodou byl?
RB: Byl jsem hodně sebejistý. Nevěděl jsem, jak si stojíme v porovnání s Red Bullem a tak, ale byl jsem tenhle víkend s autem mnohem spokojenější, než Jenson. Jsem si jistý, že bych mohl přinejmenším na roštu rozdělit oba Red Bully. Auto s velkou náloží paliva jelo ráno dobře.
Déšť nám nepomohl. Trochu vyčistil trať, ale myslím, že jsme je trochu dohnali, i když jsou pořád kousek před námi – především v kvalifikaci. Na závod si musíme počkat do zítřka.
