Než se vaše vztahy pokazily, řekl Prost, že kdyby byl šéfem týmu, angažoval by vás. Podobně se vyjádřil i Piquet. Koho byste angažoval vy?
AS: To není reálná otázka.
Ale můžete říct, kdo jsou podle vás nejlepší jezdci.
AS: Na to neodpovím. Nezajímá mě, jestli je lepší Mansell, Berger, Piquet nebo Prost. Všichni jsou skvělí.
Nenecháte se nachytat že? Opravdu jste tak komplikovaný, jak se zdáte?
AS: Mám silnou osobnost a pevné zásady. Možná proto mám ve Formuli 1 tolik problémů a nepřátel. Hodně lidí mě nemůže vystát.
Žárlí?
AS: To patří k životu.
To říká i Piquet. Že na něj žárlíte.
AS: To je jeho názor.
Také řekl, že když viděl vaši smlouvu s Lotusem, zjistil, že máte jen poloviční příjem, než jste řekl tisku.
AS: To je asi nedorozumění nebo chyba. V každém případě přijal můj starý kontrakt. Dokonce dostal méně, než bych dostal já, kdybych v týmu zůstal.
Když v roce 1987 podepsal Lotus s Piquetem, ještě jste s McLarenem neměl smlouvu, takže to vypadalo, jako že jste dostal padáka. Jaký to byl pocit?
AS: Pravda je, že odchod bylo moje rozhodnutí. Měl jsem nabídky od Ferrari a McLarenu a řekl jsem Peteru Warrovi, šéfovi Lotusu, že odcházím. Snažil se mě za každou cenu udržet, sliboval více peněz, ale potom si uvědomil, že to nezmění. Tak hledal rychle náhradu. Získali Piqueta a snažili se, aby to vypadalo jako vyhazov. Každý, kdo tu situaci nezná si myslí, že jsem potom běžel k McLarenu, ale ve skutečnosti už bylo jednání v pokročilém stádiu. Jen nebyla podepsaná smlouva, protože to bylo komplikované.
Takže vás příchod Piqueta nepřekvapil?
AS: Jen mě zarazilo, že to řekli dřív veřejnosti, než mně.
Ale vy jste ani nevěděl, že jednají s jiným jezdcem.
AS: Ale věděl! Měl jsem kontakty u Reynolds, sponzora Lotusu, a u Hondy, která dodávala motory. Měl jsem všechny podstatné informace ze všech stran. Seděli v Londýně u Reynolds na tajném jednání s Piquetem a já to věděl. Věděl jsem i o okamžiku, kdy smlouvu podepsali.
Jak?
AS: Seděl jsem ve svém autě, Mercedesu s telefonem, a mluvil se svým kontaktem u Reynolds. Seděli tam s Piquetem a Lotusem a přemýšleli, jestli mají podepsat. Záleželo to na mně. V poslední hodině mi jeden člen vedení volal a ptal se, jestli skutečně odcházím a já to potvrdil. Teprve potom to podepsali. Piquet se mi smál, ale já se smál ještě předtím. Ti, kteří mě mají rádi, byli naštvaní, protože si mysleli, že jsem byl podveden. Ale pravda vždy vyjde najevo – jako teď.
Myslím, že proto jste vždy říkal, že Formule 1 je odporný cirkus. Myslel jste konflikty mezi jezdci, komisaři, týmy nebo třeba sponzory?
AS: Možná jsem se vyjádřil příliš důrazně. Formule 1 je úžasná podívaná. Ale jako každá taková akce má své stinné stránky, které jí ubírají na kráse.
Nemohla by dobře fungující asociace jezdců udržet lepší rovnováhu? Například by mohla pomoci při vašem konfliktu s Balestrem.
AS: Byly časy, kdy spolu jezdci drželi, ale už to tak není. Naše zájmy jsou příliš odlišné. Někteří mají určitou moc, ale stojí na druhé straně barikády. Ti, co jezdí ve slabších týmech nebo nižších kategoriích nic nezmění. Já s takovými nápady neztrácím čas.
Když jste pro popis Formule 1 zvolil slovo odporný, určitě jste tím nemyslel ženy, které se tam pohybují. Je těžké jim odolat?
AS: Rozhodně ano. Někdy odolám a někdy ten souboj vzdám, stává se to.
Máte velmi divoký životní styl. Stalo se už, že jste delší dobu nechodil s žádnou dívkou?
AS: Na to nemohu odpovědět, to je příliš osobní. Myslím, že po rozvodu jsem se půl roku na žádnou ani nepodíval.
Proč?
AS: Necítil jsem se na to, bylo to pro mě těžké období. A nepotkal jsem žádnou ženu, která by mě motivovala. Mám vysoké nároky.
Pronásledují vás fanoušci?
AS: Někdy. Jednou v Itálii mi na dveře zaklepala jedna žena. Když jsem otevřel, začala mě tlačit dovnitř do pokoje.
Co se dělo?
AS: Vytlačil jsem ji zpět na chodbu. Bylo to docela směšné.
Nikdy jste nepřijal něčí nabídku?
AS: V roce 1988 mě po závodě v Kanadě žádala jedna Angličanka o polibek. Použila slovo „hug“, které jsem neznal. Měl jsem strach, ale Lisa, Ronova manželka, mi to vysvětlila a já si řekl: Proč ne?
Vyhýbáte se před závodem sexu?
AS: Naopak. Prospívá mi, jsem pak více uvolněný.
Bylo vám při závodě někdy špatně z nervozity?
AS: Několikrát před startem. Při závodě se mi jednou stalo něco horšího. Dostal jsem křeče do každého svalu v těle, nemohl jsem bolestí dýchat. Bylo to v osmdesátém čtvrtém, při mém druhém závodě. Nebyl jsem fyzicky připravený na dvouhodinovou jízdu v takovém horku a ztratil jsem příliš mnoho tekutin. Do cíle mě dostala jen vidina zisku prvního bodu.
Kolik váhy během závodu ztratíte?
AS: Průměrně dvě kila. Když je horko, tak tři. Ale rychle to získáte zpět, když hodně pijete.
Jak se na závody připravujete?
AS: Od roku 1984 mám program pro údržbu fyzické kondice. Od prosince do března, když se nezávodí, zůstávám v Brazílii, kde pětkrát týdně běhám 8 až 10 kilometrů na stadionu Sao Paulo University. Když cestuji, také se snažím zůstat v kondici, mám společníka z McLarenu, který mě masíruje a stará se o mou stravu a trénink. Jím hodně zeleniny a sacharidů, ryby, kuřata a těstoviny. Na snídani mívám cereálie a ovoce. Nejpřísněji dodržuji jídelníček při závodních víkendech, od čtvrtka do neděle.
Jak se váš život při závodním víkendu změní?
AS: Změní se všechno. Mám rozvrh, který mi říká, kdy mám snídat, kdy přijedu na trať, kdy jezdím, obědvám a znovu jezdím. Každý krok je naplánovaný, práce je hodně. V noci se snažím jít co nejdříve spát, protože vstávám mezi sedmou a osmou. To se mění v závislosti na zemi, ve které jsem, ale program většinou zůstává stejný. Cílem je dorazit na trať v co největší pohodě.
Co dělá před závodem vaše srdce?
AS: Je horší, než u většiny fanoušků. Normálně mám tak 60 tepů za minutu, před startem je to 150! V kritických okamžicích závodu mívám až 190 tepů za minutu.
Kvůli strachu?
AS: Kvůli napětí a vzrušení, když se snažíte udělat vše správně při řazení nebo při předjíždění. Strach přichází, když jsem před závodem sám, vždy se obávám nehody. Není to jen strach ze smrti, ale i ze zranění. Ale je to dobré, protože to zlepšuje pud sebezáchovy a brání mi to překročit určité meze.
Jaká byla vaše nejvážnější nehoda?
AS: Zaplaťpánbůh je mým nejhorším zraněním zlomený prst při nehodě v Interlagosu v roce 1974. O deset let později jsem měl vážnější nehodu s Tolemanem na Hockenheimu v Německu. Při 280 kilometrech za hodinu se mi ulomilo křídlo a šestkrát jsem se přetočil. Ani jsem nestihnul zavřít oči. Jen jsem doufal, že nedostanu ránu zepředu, zapřel jsem se v kokpitu a připravil se na náraz zezadu. To je při havárii nejlepší. Rána zepředu může být smrtelná a zboku je také nebezpečná. To byla moje nejnebezpečnější nehoda, ale zažil jsem i riskantnější situace.
Které?
AS: V kvalifikaci v Monaku 1988. Už jsem získal pole position, ale stále jsem pokračoval. S každým kolem jsem se zlepšoval, měl jsem už na ostatní náskok dvě vteřiny. To je v závodě celá věčnost. Překonával jsem se v každém kole a vstoupil do jiné dimenze. Z té rychlosti se mi změnil cit pro čas a prostor, viděl jsem místo trati jen tunel. Hranice mezi strojem a člověkem zmizela, byli jsme spojení. Po pěti kolech jsem ucítil něco jako píchnutí špendlíkem a uvědomil si, že jsem v nebezpečí. Celý jsem se roztřásl a vrátil se do boxů.
Byl jste hodně vystrašený?
AS: Samozřejmě, hrozně vystrašený. Měl jsem vůz pod kontrolou, ale sklouznul jsem do podvědomí. A nevěděl jsem, co se může stát.
Někteří lidé si myslí, že ti, co jezdí celý život dokola na tratích, jsou blázni. Co si o tom myslíte?
AS: Každý, kdo není dost rozumný, tuto práci nepřežije.
Chodíte k psychologovi?
AS: Byl jsem u něj dvakrát, naposledy na konci roku 1988. Dozvěděl jsem se o sobě spoustu věcí, kdybych měl čas, půjdu tam znovu.
Je váš život mimo závodní dráhu závod s časem?
AS: Do určité míry ano. Mohl bych dělat spoustu věcí, například reklamy, tím bych vydělal hromadu peněz. Ale snažím se tomu vyhýbat, závody mi berou veškerou energii. Když jsem v Evropě, snažím se co nejvíc odpočívat, chodím brzy spát, vstávám až v poledne, téměř neopouštím byt v Monaku. Nechodím ven ani na obědy a večeře, má portugalská hospodyňka Isabel vaří výborně. Odpoledne chodím běhat. Ale zůstávám v Evropě co nejméně, když mám volný týden, odjíždím domů do Brazílie.
A co děláte v Brazílii?
AS: Vyhýbám se své kanceláři, kde vždycky dostanu nějaké úkoly. Jsem rád doma se svými třemi synovci, nebo jedu do Tauti, kde mám venkovské sídlo. Je tam velké jezero, kde mohu jezdit na skútru, na lyžích, nebo si hrát s čluny na dálkové ovládání. Také je tam motokárová dráha, kde závodíme s mým pětiletým synovcem Brunem.
Čtete?
AS: Velmi málo. Nemám na to trpělivost, to je můj nedostatek.
Ani to, co o vás píší ostatní?
AS: Ne.
A sledujete filmy?
AS: Ty ano, nejsou tak pomalé.
Máte rád i hudbu ne?
AS: Miluji ji. Většinou cestuji sám a vždy mám s sebou walkman a pár kazet. Když přijedu do hotelu, dívám se na televizi, ale cizí programy mi toho moc neřeknou. Tak poslouchám hudbu, jakoukoliv, kterou mi bratr nahraje. Nejraději mám samozřejmě brazilskou.
Pil jste někdy více, než jste měl?
AS: Už se to stalo, ale jinak moc nepiju. Mám rád víno a šampaňské, po závodě v Monaku jsem vypil celou láhev vína, to jsem předtím hodně dlouho neudělal. Nemám rád whisky ani pivo.
Zkusil jste nějakou drogu?
AS: Počítá se ether jako droga? Už jsem ho cítil. Zezačátku to bylo dobré, ale potom už ne, tak jsem toho nechal. Nepotřebuji to, ani nekouřím.
Jaký je to tedy pocit být sponzorován značkou Marlboro?
AS: Na autě je název značky, ale tím nikoho nenutím kouřit. Philip Morris udělal pro motorsport hodně, šíří závody po světě a umožňuje je lidem sledovat. Vidím ty dobré stránky, ne jen ty špatné.
Ale myslíte si, že kouření je škodlivé ne?
AS: Nepochybně není pro zdraví dobré. Na druhou stranu někteří lidé přestali kouřit a nabírají kvůli tomu na váze.
Brazilci doufají, že vás do konce sezóny ještě mnohokrát uvidí na pódiu. Jak byste reagoval, kdyby si vás tam Balestre spletl s Jeanem Alesim a políbil vás, jako to Alesimu udělal v Monaku?
AS: To se nikdy nestane. Jednou snad budu moci o tomto tématu mluvit otevřeněji. Tak, jako o ostatních záležitostech nyní.
Komerční sdělení
