ale který si bez ohledu na kritiky, či oslavné chóry vydobyl stálé místo v síni slávy Formule 1.
Své štěstí dokázal správně uchopit, stal se pilotem Ferrari a bojoval o titul mistra světa. Kdo by to po tolika letech bez výrazného úspěchu ve Formuli Ford, F3 a F3000 řekl? Označení rebelem, jenž vždy dokáže vyrazit dech mu vyhovovalo. Ale na jednu jeho schopnost bychom neměli nikdy zapomenout. Ostré kritiky a přímé až arogantní polemiky a prohlášení nebyly tím, co mu zajistilo místo v kokpitech monopostů F1. Byla to především spolehlivost v kombinaci s dostatečnou rychlostí. Cílem tohoto úvodu však není vykreslit Vám postavu irského jezdce pohledem autora, nýbrž ukázat Vám, že Eddie Irvine byl jezdcem Formule 1, kterého mohl každý z vás vnímat odlišně. Vlastní úsudek již pravděpodobně máte a možná si ho po přečtení dalších odstavců utvrdíte, nebo naopak poopravíte. Motto: „Byl jsi v nesprávnou dobu na nesprávném místě.“ Slova debutujícího Eddie Irvina k hvězdě F1 Ayrtonu Sennovi.
Deset let a žádný zázrak se nekoná...
Rodák ze severoirského Ulsteru začal svoji závodní kariéru roku 1983 v domácím šampionátu Formule Ford. Po třech letech bez výraznějšího úspěchu přestoupil do britského seriálu Formule Ford, kde jeho hvězda také příliš nezářila, nicméně zvítězil na okruhu Brands Hatch při příležitosti propagačního závodu Formule Ford. V dalším roce přestoupil do britské Formule 3, kde získal celkově 5. místo a zvítězil v 1. jízdě mezinárodního závodu v Macau.
Následující dvě sezony zkusil štěstí v mezinárodní Formuli 3000 v týmu Eddieho Jordana. V roce 1989 skončil v celkovém hodnocení na 9. místě a o rok později na místě třetím, ale nebyl po celou sezonu schopen výrazněji zasáhnout do bojů o titul, jenž spolu svedli Johnny Herbert a Mark Blundell. Ekonomické problémy navíc Irvinovy zabránily v tom, aby postupně zlepšující se výsledky dovedl k zisku titulu v následující sezoně. Pokud chtěl závodit, musel se stěhovat, od roku 1991 získal angažmá v japonské Formuli 3000. Ale ani v zemi vycházejícího slunce se mu příliš nedařilo, celkově skončil 7. a o rok později dokonce o příčku hůře.
Místo konce kontrakt ve Formuli 1...
Zdálo se, že mladý Ir bude jedním z těch, kteří jsou rychlí, ale ne dostatečně, aby mohli pomýšlet na kariéru závodního pilota, neboť ta něco stojí a bez výsledků se stává jezdec pro sponzory nezajímavým. O to větším překvapením pro odborníky byla nabídka, kterou Irvinovi učinil Eddie Jordan, jenž mezitím postoupil se svým týmem z Formule 3000 do Formule 1. Eddie Irvine dostal šanci odjet 2 poslední závody ročníku 1993 a jeho debut se rozhodně nedal přejít bez povšimnutí. Bojoval totiž o svůj první bod tak zaníceně, že nebral na vědomí modré vlajky, které mu přikazovaly nechat předjet o kolo brazilskou hvězdu Ayrtona Sennu. Ten si to nenechal líbit a v boxech si to šel s mladíkem vyřídit ručně. Dostalo se mu ale nečekaného vysvětlení, byl totiž podle debutujícího Ira v nesprávný čas na nesprávném místě. Přes drzost a hrdinství šel však po Sennově ráně pěstí k zemi. V padocku byla senzace. Eddie navíc přidal 1 bod za šesté místo. Šéf týmu Eddie Jordan je výborným obchodníkem a jeho tým potřeboval popularitu, ta přináší peníze a bez těch se výsledky nikdy nedostaví. Bylo rozhodnuto, drzý Ir měl v kapse smlouvu a na krku pověst rebela, kterou se v budoucnu ani příliš setřást nesnažil.
Jordan Hart
Stále středem pozornosti...
Ve své první sezoně v F1 pokračoval přesně tak, jak do tohoto vybraného světa vstoupil. Když zavinil při Grand Prix Brazílie hromadnou havárii a byl potrestán zákazem startu v dalším závodě, neváhal kritizovat představitele Mezinárodní automobilové federace při svém předvolání tak ostře, že dostal distanc i na další dva závody! Přestože monopost týmu Jordan nepatřil k nejkonkurenceschopnějším, byla první Irova sezona poměrně vydařená, neboť byl vždy blízko bodů a jen tak tak mu uniklo první pódiové umístění v Jerezu. Rok 1994 zakončil s šesti body na svém kontě i přes tři absence a stal se právoplatným jezdem Formule 1.
Jordan Peugeot
Vyrovnaný souboj s týmovým kolegou...
Eddie, posílený předchozí vydařenou sezonou, nešetřil sebejistými výroky o svých vyhlídkách v soubojích s tehdejším týmovým kolegou Rubensem Barrichellem, který byl již v F1 stálicí. Přestože byl v kvalifikačních duelech úspěšnější Eddie v poměru 11 ku 5, více bodů nakonec získal právě Brazilec. Po celý rok se oba potýkali s vysokou nespolehlivostí monopostu Jordan, přesto získal Eddie při GP Kanady 1995 třetí místo a vynahradil si tak smůlu z loňského Jerezu. Vrátil se ke své osvědčené taktice a podával vyrovnané výkony i když nezářil právě nejrychlejšími koly. Většina z nás si již tehdy zvykla na to, že v případě Eddieho Irvina jsou překvapení celkem běžná, přesto však oznámení o novém angažmá u Ferrari vzbudilo nebývalou pozornost. Ale Eddie si zřejmě uměl štěstí předcházet, a to k němu tou dobou nebylo skoupé.
Scuderia Ferrari
Trápení se spolehlivostí...
V roce 1996 nastupoval ke své první sezoně ve Ferrari Michael Schumacher. Maranellský tým posledních let nebyl právě špičkovou stájí a velká výzva s sebou nesla i velké riziko neúspěchu. A tak se hledal k Michaelovi vhodný druhý jezdec, který by nebyl drahý, dokázal sbírat body, pomáhal německému jezdci budovat špičkový tým a samozřejmě by mu nebyl velkou konkurencí. Volba padla na Eddieho, jenž měl navíc charisma, které poněkud chybělo Michaelovi a zdálo se vhodným doplňkem reorganizovaného týmu.
Eddie Irvine však připravil hned při prvním závodním víkendu senzaci! Porazil totiž hned při první kvalifikaci s Ferrari na australskou Grand Prix dvojnásobného mistra světa Schumachera! Ale tím úspěchy skončily. Díky velké nespolehlivosti monopostu F310 nedokončil Ir 10 ze 16 závodů a proti sezoně v Jordanu si příliš v celkovém hodnocení nepolepšil.
Sezona nehod i pódiových umístění...
Nedostatek předsezonních testů modifikovaného vozu F310B byl označen za hlavní příčinu slabých výkonů v začátku sezony 1997, které se snažil Eddie dohnat riskováním. Výsledkem však byla řada nehod a zdálo se, že se přes rok stará volba jménem Irvine minula účinkem. Ale domluva vedení týmu přinesla rapidní změnu a jezdec se obdivuhodně sžil s požadovanou rolí. Od toho okamžiku účinně pomáhal Schumacherovi v jeho boji o titul.
Uprostřed sezony si dojel 5krát za sebou pro pódiovém umístění a předvedl brilantní výkon na jemu velmi dobře známém okruhu Suzuka v závěru roku. Využil znalostí okruhu ze svého působení v japonské F3000 a spolu s Michaelem a Ross Brawnem, taktickým mágem rudého týmu, překonali rychlejší soupeře s McLareny v bitvě strategií. V posledním závodě v Jerezu však na kolegu nestačil a jeho pomoc ze zadních pozic nemohla být účinná. Celkem získal 24 bodů a skončil na 7. místě, což bylo dosud jeho nejlepším výsledkem.
Čekání na první vítězství…
V následujícím roce zavelel tým Ferrari k frontálnímu útoku na pozice stáje McLaren Mercedes. Cílem byl zisk obou titulů. Eddie pokračoval tam, kde v předchozí sezoně skončil a i v roce 1988 předváděl svoji klasiku, tedy vyrovnané výkony. Ukázal se opět jako výborný týmový kolega, který byl nápomocen Michaelovi v boji o titul. V sezoně 8krát vystoupil na stupně vítězů a ve dvou případech doplnil Michaela Schumachera v cíli druhým místem a double se vždy velmi cení. Stal se nejúspěšnějším jezdcem sezony, který nevyhrál ani jeden jediný závod. Celkově tak skončil hned za starším Schumacherem a oběma jezdci stáje McLaren na 4. místě. Spolu se zlepšujícím se vozem se lepšil ve výsledcích i Eddie. Bohužel se však stále nedočkal svého premiérového vítězství a po celou sezonu nedokázal vystoupit z Michaelova stínu.
Neúspěšná bitva o titul…
V zimní přestávce před novou sezonou se Eddie věnoval rozvíjení svého dalšího koníčka, interview střídalo interview a Ir na sebe soustředil pozornost jako vždy. Co se nepodařilo v sezoně předchozí, vynahradil si Eddie hned v prvním závodě roku 1999 při GP Austrálie. První vítězství bylo konečně jeho, přesto však jen málokdo věřil, že se v tu chvíli vedoucí jezdec průběžného pořadí může měřit se svými konkurenty Häkkinenem, Coulthardem a především týmovým kolegou Schumacherem. Avšak Eddie své kritiky překvapil. Poté, co si Schumacher při GP Velké Británie zlomil nohu, vzal na sebe úlohu jezdce číslo 1 s veškerou odpovědností a výsledkem byl vyrovnaný boj s finským obhájcem titulu až do posledního závodu. V polovině roku maranellský monopost zrychlil a McLaren ztratil náskok, Eddie vyhrál v Rakousku. Po pomoci zaskakujícího Miky Sala přidal vítězství i v Německu a snížil ztrátu v celkové klasifikaci poháru jezdců. V předposledním závodě v Malajsii ukázal navrátivší se Schumacher, jak dobrý monopost měl Ir k dispozici. Poté, co vedl celý závod, daroval vítězství na požádání stáje Eddiemu, jenž tak získal 4 body náskoku před Häkkinenem. Finále se však Eddiemu vůbec nevydařilo a bitvu o titul nakonec prohrál.
Jaguar Cosworth
Tvrdé procitnutí ze snu…
Eddie byl vždy skálopevně přesvědčen o svých jezdeckých kvalitách a kromě toho byl vyhlášeným obchodníkem. Nové angažmá proto nebylo pro mnohé překvapením. Ten, kdo bojuje o titul by přece neměl dělat jezdce číslo dvě a nově se formující tým s velkými ambicemi zase potřeboval do svého kokpitu hvězdu. Šťastné náhody tomu přály, Eddie se stal u týmu Jaguar na tři roky jezdcem číslo 1 a jeho veřejně proklamovaným cílem bylo pomoci začínajícímu týmu vítězit v co nejkratší době. Premiérový Jaguar R1 však nedosahoval ani stejné úrovně, jako jeho předchůdce z týmu Stewart, ze kterého stáj pod ochrannými křídly koncernu Ford vznikla. Nespolehlivost v kombinaci s nízkým výkonem a špatnými jízdními vlastnostmi byla pro jezdce tvrdým procitnutím. Eddie však opět nechyboval a pokud ze závodu předčasně odstoupil, nikdy to nebylo z důvodu jeho jezdecké chyby. Přes problémy s vozem dokázal Eddie zvednout pověst notně unavené šelmy alespoň 4. místem v GP Monaka a 6. místem při GP USA, což byly pro Ford z marketingového hlediska asi nejdůležitější podniky roku 2000.
Překvapivé stupně vítězů…
První sezona dětských nemocí měla být nahrazena konstantními výsledky na bodovaných pozicích, ale předpoklady a plány bývají mnohdy na míle vzdáleny skutečné realitě. Druhý monopost Jaguar v pořadí, označený R2, nebyl výrazně lepší svého předchůdce. Přesto se týmu podařilo získat více bodů a pouze zásluhou Eddieho. Ir, jenž opět dokázal, že umí jezdit bez chyby a přiměřeně rychle, získal pro tým první stupně vítězů. Kde jinde než tam, kde je spolehlivost a zkušenost velkou výhodou, totiž opět v monackém knížectví. Přestože odstoupilo hodně rychlejších jezdců, on byl tím, kdo protnul cílovou čáru závodu v Monte Carlu na třetím místě. Další bodový úspěch přidal stejně jako v předcházející sezoně opět v USA na okruhu Indianopolis, kde však získal tentokrát místo čtvrté. V roce 2001 se ale pilot nevyhnul kritice za své počínání při GP Belgie, přesněji řečeno za obranu své pozice před útočícím Burtim s vozem týmu Prost. Přesto, že již byl Brazilec před Eddiem, ten neubral a Luciano musel uhýbat až na trávu, kde dostal smyk končící nárazem do bariéry z pneumatik chránících svodidla.
Odchod do důchodu…
V sezoně 2002 převzal Eddie Irvine po odchodu Jeana Alesiho pomyslnou hůl stařešiny kmene Formule 1 a ve svých 36 letech sliboval velký nárůst výkonnosti nového vozu, kapotovaného výrazně přepracovanou aerodynamikou. Opodstatnění těchto slibů dokazovala postupem času se zvyšující konkurenceschopnost týmu vedeného trojnásobným mistrem světa Niki Laudou. Ale jak už to často bývá, sny a přání nebývají vždy vyslyšeny. Zřejmě již Eddie svoji porci závodnického štěstí vyčerpal. Nový monopost s označením R3 byl v úvodu sezony tím nejhorším, co tým Jaguar za své krátké působení v F1 vyprodukoval. Eddie tak ve vícero případech startoval do závodu z posledních míst startovního roštu. O tom, jaký byl R3 ve skutečnosti svědčily výsledky konkurenční stáje Arrows se stejným motorem Cosworth. Oranžovo černé monoposty ukazovaly oběma Jaguarům přes minimum předsezonních testů zadní spoilery.
V úvodním australském podniku dojel Ir na 4. místě, ale následovala černá série 10 odstoupení ve 12 závodech. Závěrem roku však chytila „velká kočka“, jak byl Jaguar přezdíván, dech a dostavily se nejen šachovnicové vlajky na konci závodu, ale i bodovaná umístění. Při GP Belgie přidal Eddie 6. místo a v italské Monze si převzal bronzovou cenu. Třetí sezona u Jaguaru však byla tou vůbec poslední. Zářivé výkony se nedostavily a tradiční Irovy diskutabilní výtky vůči jiným pilotům již nedokázaly přitáhnout zájem médií a sponzorů. Stáj potřebovala body a těch bylo za velký plat poskrovnu. Pro stáj redukující zaměstnance pro ekonomické těžkosti byl příliš drahým jezdcem.
A co dál…
Eddie Irvine se pokoušel ve Formuli 1 zůstat za každou cenu. Hodně se spekulovalo o jeho angažmá v týmu Jordan, tedy u stáje, se kterou do světa nejprestižnější motoristické automobilové disciplíny proniknul. Ale poslední volné místo nebylo placeno a naopak se za něj platit muselo. Požadovaná suma byla dost velká, budoucnost týmu nejistá a Eddie tak hluboko klesnout nehodlal. Navíc nebyli sponzoři, kteří by mu sedadlo chtěli zaplatit. Přece nabude Eddie Irvine za svoje služby ještě platit. To byla slova, která ho vyprovodila z bran největšího divadla vonícího gumami, olejem a benzínem.
V době vzniku tohoto profilu se Ir v jiné automobilové sérii zatím neobjevil, ale není vyloučeno, že se jako mnoho jeho předchůdců a jistě i následníků, k milované profesi opět jednoho dne vrátí. Podle posledních zpráv se věnuje v USA obchodu s nemovitostmi. Čas od času se ze svého působiště na Floridě vysloví k situaci a zajímavostem ve Formuli 1. A nebyl by to rebel Eddie Irvine, kdyby to bylo nudné prohlášení či nezajímavý rozhovor…
Statistické údaje:
Národnost: britská
Datum narození: 10.listopadu 1965
Místo narození: Newtonards (Severní Irsko)
Výška: 178 cm
Váha: 78 kg
Počet startů: 147
Počet bodů: 191
Počet vítězství: 4
Pole Position: 0
Nejrychlejší kola: 1
Stupně vítězů: 50
Debut v F1: GP Japonska 1993
První vítězství: GP Austrálie 1999
Počet titulů mistra světa: 0
Kariéra chronologicky:
1983-1986 irská F Ford
1987 britská F Ford
1988 britská F 3
1989 FIA F 3000 / celkově 9.
1990 FIA F 3000 / celkově 3.
1991 japonská F 3000 / celkově 7.
1992 japonská F 3000 / celkově 8.
1993 japonská F 3000 / celkově 2., debut F1 Jordan / 1 bod
1994 F1 Jordan Hart / 6 bodů a 16. místo celkově
1995 F1 Jordan Peugeot / 10 bodů a 12. místo celkově
1996 F1 Scuderia Ferrari / 11 bodů a 10. místo celkově
1997 F1 Scuderia Ferrari / 24 bodů a 7. místo celkově
1998 F1 Scuderia Ferrari / 47 bodů a 4. místo celkově
1999 F1 Scuderia Ferrari / 74 bodů a 2. místo celkově
2000 F1 Jaguar Cosworth / 4 body a 13. místo celkově
2001 F1 Jaguar Cosworth / 6 bodů a 12. místo celkově
2002 F1 Jaguar Cosworth / 8 bodů a 9. místo celkově
* Zpracováno k 15. červenci 2003
