Vrátili jsme se v pondělí z dějiště ruské Grand Prix se smíšenými pocity. Na jedné straně jsme naplněni pýchou z dalšího týmového double – vzácný jev v ultrasoutěživém světě F1, který si umíme vychutnat, ale nebereme ho jako samozřejmost. Na druhou stranu to byl značně stresující víkend – ať na trati nebo na boxové zídce či v garáži, v továrně nebo pro všechny, kteří se dívali doma.
Viděli jsme hodně zklamání na sociálních sítích po mechanických problémech v Soči. Sdíleli jsme stejné emoce – ale pro nás to bylo ještě mnohem těžší. Pro ty, co se dívají doma, začal víkend Grand Prix ve čtvrtek ráno a skončil v neděli večer. Špatný výsledek mohl boelt pár hodin – pak půjde život dál. Nicméně pro více než tisíc lidí v Brackley nebo Brixworthu je to jejich život. Tyto ženy a tito muži doslova cedí krev, slzy a pot pro závodění, bez ohledu na den či noc – často pracují přesčas a tráví zde týdny daleko od svých blízkých. Je to díky jejich vášni pro práci, loajalitu ke svým týmovým kolegům a víře v co nejlepší výsledky.
Úspěchy, kterým se v poslední době těšíme, nejsou jen dílem náhody. Pokud bychom parafrázovali Toto Wolfa, museli jsme „hejbnout pr**lí“, abychom byli tam, kde jsme dnes, a to jsme jako tým udělali. Tváře, které vidíte na závodní trati jsou jen špičkou ledovce – ale jsou perfektním příkladem toho, co reprezentují. Nestarají se pouze o pit-stopy. Cestují, bydlí, jedí, připravují garáže, sestavují vozy, opravují poškozené vozy, zajišťují náhradní díly a balí tuny nákladu – společně. Dřou se, jsou napjatí, smějí se, pláčou, křičí, nadávají, oslavují nebo projevují lítost – zase společně. A jak jeden z nás řekl, vyhráváme i prohráváme – společně. Máme nejlepší holky a kluky na světě, kteří odvádějí úžasnou práci, týden za týdnem – a dělají ji pro tým. Ne pro jednoho nebo druhého pilota – pro všechny dohromady. Není tu tým A nebo tým B. Každý jednotlivý člen našeho osazenstva získal právo se řadit mezi elitu v jeho oboru – a obětovali hodně tomu, aby to tak bylo.
To, co se stalo v Soči, ukázalo světu, čeho je spolupracující tým schopen. Byli jsme zaskočeni opakující se chybou v kvalifikaci u MGU-H na Lewisově voze. Ale zůstali jsme klidní, soustředili se na následujíc akci. Byla výsledkem neuvěřitelného úsilí značného počtu lidí, kteří z Velké Británie do Ruska přivezli náhradní díly a pak je během noci zamontovali do motoru, aby mohl Lewis odpoledne odstartovat z desátého místa, aniž by bylo narušeno parc fermé. Tím byla neděle pro každého z nás mnohem dramatičtější. Ale nakonec nastala úleva, když oba vozy projely pod cílovou vlajkou.
Krátce po zastávce v boxech jsme zaznamenali alarmující chování Nicovy MGU-K (šlo o softwarovou chybu, pozn. F1news.cz). Několik kol jsme se ujišťovali že zajíždí dobrá kola v porovnání s Lewisem než jsme dostali od FIA svolení mu sdělit, aby přešel na nastavení, které problém dostane pod kontrolu. Nico vůbec neměl ponětí, jaký stres panuje na boxové zídce. Když v předposledním okruhu zajel nejrychlejší kolo závodu, byl stále v „bezpečném“ módu, což jenom dokazuje, jak rychlé byly naše vozy v uplynulém víkendu.
Nedlouho poté, co se objevily problémy na Nicově voze, zaznamenali jsme klesající tlak vody na Lewisově voze (prasklá karbonová trubka v důsledku únavy materiálu, pozn. F1news.cz). V té době jel na limitu, aby se přiblížil Rosbergovu vozu a vzdálil se Kimimu – zaznamenal několik nejrychlejších kol. Znovu jsme museli čekat na potvrzení od FIA, co mu bylo možné sdělit prostřednictvím radiokomunikace. Po několika výzvách jsme ho požádali, aby se k tomu postavil s nadhledem, vysvětlili jsme mu, že klesá tlak vody. Nulový – ano, nulový – tlak vody trval zbylých 16 kol, doslova to autý hýčkal, aby ho dovezl do cíle, že ještě udržel druhé místo, to je neskutečné. Musel udržet takovou teplotu, aby nedošlo k poškození motoru a zároveň udržet v dostatečné vzdálenosti Kimiho, což nebyla žádná maličkost. Vlastně netušíme, jak oba vozy dokulhaly přes cílovou čáru, ale rozhodně si nebudeme stěžovat.
Nic z toho ale nezmění skutečnost, že zatím všechno předčilo naše očekávání ohledně spolehlivosti v této sezóně. Máme v současnosti jen o dva body méně než ve stejném období v roce 2015. Ale naším cílem není jenom být rychlí, ale také „neprůstřelní“. Nejenom se problémy zvládnout, ale také jim porozumět, vypořádat se s nimi a předcházet jim, aby se neopakovaly. Neúnavně na tom pracujeme a v této cestě budeme pokračovat. Ale žádná jistota neexistuje. Je to sport o mechanice, balancující na ostří nože výkonu a vytrvalosti. Můžete jít na samou hranici a to způsobí chybu.
Pak je tu největší vize. Prožili jsme víkend plný výzev na trati i mimo nic. Podívejte se na výsledek. Nejsme jenom vděční, že jsme viděli oba naše vozy projíždět přes cílovou čáru, jsme také hrdí a pokorní na týmový výsledek, který nemohl být lepší. Je to díky úžasnému úsilí celého týmu v továrnách, v inženýrských kancelářích, na boxové zídce, v garáži a, samozřejmě, i v kokpitech.
Takže, čtyři závody za námi, sedmnáct před námi. A z toho, co jsme zatím viděli, to bude pěkná jízda na tobogánu. Budou výsledky špičkové i špatné, dobré a špatné dny, úspěchy a porážky. Ale přes to všechno zůstaneme jako tým jednotní – tak jako doposud. Těm, kteří s námi zůstávají, děkujeme. A na závěr – všem nenávistníkům, odpůrcům a konspirátorům… pokud přesvědčíme jenom polovinu z vás o našem skutečném stanovisku, budeme to považovat za velké vítězství.