Španělsko je již tradičním hostitelem velkých motoristických závodů, které sahají až k vůbec prvnímu, který se konal v roce 1908 pod názvem Copa Catalunya. Závod se pořádal na okruhu Baix Penedes circuit, který tvořily veřejné komunikace o celkové délce 17 mil. Trať vedla z pobřežního města Sitges až do vnitrozemí k vesnici Canyelles. Poté se silnice stočila zpět směrem k pobřeží Vilanova i la Geltru a podél pobřeží opět do města Sitges.
Mezi léty 1910 až 1912 špatná kvalita tratě donutila místní automotoklub k přepracování tratě ve tvaru trojúhelníku, což bylo známe pod názvem Llevant. Tato trať byla dlouhá 9 mil a vedla severně od Barcelony. Startovalo se v Mataru, následně do Vilassar de Mar k otočnému bodu v Argentoně, kde se vozy obrátili a směřovali zpět do Matara.
Potom v závodech nastala přestávka až do roku 1919, kdy mohla být zprovozněna opět trať Baix Penedes. V roce 1921 byl užíván k závodům okruh Real Moto Club de Catalunya, na kterém jel závod Armangue Trophy.
Ve stejném roce se jel také druhý závod Penya Rhin Grand Prix, který byl pořádán na devět mil dlouhém kopcovitém okruhu v oblasti Vilafranca, severně od Sitges.
Město Sitges se následně pokusilo postavit první španělský stálý okruh. Měl to být jedna a čtvrt míle dlouhý nepravidelný ovál v Sitges-Terramar. Tento čin byl podporován tehdejším místním závodním hrdinou Frick Armanguem. Stavba trvala deset měsíců. Okruh byl otevřen 28. října 1923, kde se konala druhý Grand Prix Španělska. O deset let později se závod přestěhoval 40 mil severozápadně od Madridu. Závod trval přes 200 kol a představil urputný boj mezi Louisem Zborowskim a Alberto Divo's Sunbeamem.
Bohužel, na okruhu se projevily značné konstrukční nedostatky, které bylo potřeba odstranit. Banky však nebyly ochotny dále investovat do tohoto sportovního díla a následně byl okruh uzavřen. Kupodivu tam stojí rozbitý a zarostlý plevelem dodnes.
Po tomto smutném ukončení nové éry závodů ve Španělsku se závody z Katalánska přenesly do baskického města San Sebastian, které mělo za úkol převzít štafetu pořádání španělské Grand Prix.
Do blízkosti Barcelony se závody vrátily zpět až v roce 1930, kdy byl postaven okruh v parku Montjuich. Poté bylo závodění díky občanské válce, která vypukla roku 1936 ukončeno a to až do roku 1946, kdy se poprvé po válce jel opět ve Španělsku závod a tentokrát v ulicích Barcelony na 3,9 míle dlouhém okruhu zvaném Pedralbes. Na tomto okruhu se po válce jezdily závody Penya Rhin Grand Prix. Až v roce 1951 španělsko na tomto okruhu poprvé hostilo Mistrovství světa vozů Formule 1. V tomto roce zde končil šampionát, ve kterém byl rozdán sporný titul mezi jezdce Alberta Ascariho (Ferrari) a Juana-Manuela Fangia (Alfa Romeo).
Ferrari se v tomto závodě rozhodlo použít menší kola, než bylo zvykem a poté mělo problémy s pneumatikami, což umožnilo Fangiovi zvítězit a dělit se tak o titul s Ascarim.
O tři roky později pořádalo Pedralbes další závod Grand Prix, ale katastrofa v roce 1955, která se stala při závodě v Le Mans způsobila zpřísnění bezpečnostních předpisů a tím se Pedralbes stalo historií.
V roce 1966 byl znovu oživen starý okruh Montjuich Park, což byla odzva na stavbu nového okruhu v Jaramě, blízko Madridu. Montjuich Park pořádal závod Formule 2, ve které zvítězil Jack Brabham. Následující rok se Grand Prix opakovala, ale tentokrát zvítězil Jim Clark. V roce 1968 byl okruh v Jaramě postaven.
V sezoně 1968 byl závod Formule 2 přestěhován na nový okruh a událost slibovala velké napětí. Přestože Montjuich Park měl smlouvu až do konce roku 1969, Jarama tento rok hostovala Grand Prix.
Střídání pořádání Grand Prix mezi okruhy pokračovalo do doby, než došlo k nešťastné události. Bezpečnostní podmínky se zdály být pro tento okruh nebezpečné. Vznesla se lavina protestů ze strany jezdců, ale nakonec jen Emerson Fittipaldi zůstal osamocen, když nenastoupil do závodu.
V průběhu závodu se spolu střetli Jochen Mass s vozem McLaren s vozem Hill-Ford Rolfa Stommelena. Následně oba vozy vrazily do bariéry. Následky byly katastrofální. Čtyři diváci byli zabity. Závod byl ihned ukončen a vítězství bylo přisouzeno Jochenu Massovi. Jezdci získali jen polovinu bodů. Mass tehdy tvrdil, že bylo divné přisouzení jen poloviny bodů. Tento problém byl ale zcela zastíněn ztrátou životů.
To byl definitivní konec pro okruh Montjuich Park. Teprve až v říjnu roku 1986 katalánský parlament odhlasoval vybudování nového okruhu v Barceloně, na kterém se závodí dodnes. O čtrnáct měsíců později Royal Automovil Club de Catalunya vykoupil pozemky v okolí Bracelony a začala stavba moderního okruhu. Finanční podporu projevila městská rada v Montmelo. Stavební práce začaly v únoru roku 1989 a okruh byl dokončen jen několik málo dní před příjezdem prvních kamiónů s nákladem techniky vozů a týmů F1.
Týmy F1 byly ohromení tím, že trať je zcela bezpečná. První závod zde byl úspěšný a o rok později se sem seriál Mistrovství svatě vozů F1 vrátilo s obrovskou jistotou, kterou okruh vlastní dodnes.
Trať v Barceloně (oficiální název je Circuit de Catalunya) je velmi moderní a bezpečná trať, která poskytuje divákům mnoho příležitostí ke sledování jezdců na dlouhých úsecích a naopak jezdcům mnoho příležitostí k předjíždění.
Startovní rovinka měří úctihodných 1047 metrů, trať se má třináct zatáček a několik kratších rovinek.
V roce 2003 bylo na okruhu vybudováno 14 nových tribun, celkem s 66000 míst na sezení z toho 17000 krytých.
Díky klimatickým podmínkám využívají týmy tuto relativně mladou trať ke svým testům, jak v průběhu sezony, tak v zimním období.
Jedno z nejzajímavějších vítězství zde prožil Brit Nigel Mansell. Jeho konkurent Ayrton Senna si tehdy zvolil špatné pneumatiky a Gerhardu Bergerovi zde vybuchl motor. O rok později si Mansell toto vítězství zopakoval s tím rozdílem, že na záda mu již dýchal tehdejší nováček šampionátu Michael Schumacher.
V roce 1993 zde zvítězil s vozem Williams Alain Prost před svým velkým rivalem té doby Ayrtonem Sennou. O rok později týmu Williams pomohl zapomenout na tragickou událost z Imoly Damon Hill, který zde zvítězil před Michaelem Schumacherem. Schumacher si vše vynahradil v roce 1995 a tento triumf dokázal potvrdit i na mokré trati v roce 1996.
V sezoně 1997 kraloval na katalánském okruhu Jacques Villeneuve s vozem Williams. Následovalo úspěšné období Miki Hakkinena, který zde získal cenný hattrick v letech 1998, 1999 a 2000.
V sezonách 2001 a 2002 již své soupeře drtil Michael Schumacher, který v závodech v Barceloně jen potvrzoval svoji dominanci.
Letos tedy bude své vítězství obhajovat Michael Schumacher, který loni získal jak pole position, tak nejrychlejší kolo.
Foto: Jordan Grand Prix
