1959 Německo: Závody na plný plyn

Vznik okruhu se datuje k roku 1920. Avus byl vybudován na dálnici směřující k Berlínu. Podle toho také vypadá profil okruhu. Osmikilometrový Avus tvořil jen dvě dlouhé rovinky a dvě zatáčky, přičemž ta jižní byla formou vracečky a severní formou ohromného klopení s úhlem 44°, navíc dlážděna cihlami. Již tak kluzký povrch severní zatáčky výrazně zhoršoval déšť, který se v sobotu přehnal nad okruhem.

Z důvodu obav o výdrž pneumatik byl závod rozdělen na dva sprinty po třiceti kolech. Ferrari se po absenci na Grand Prix Británie vrátilo a plně využilo potenciál nejvýkonnějších motorů. Čtyři modely Ferrari D246 s motorem vpředu přihlásila italská Scuderia. První řadu tvořili Tony Brooks, Stirling Moss (zpět na cooperu), Dan Gurney (Ferrari).

Po sobotní kvalifikaci následoval závod sportovních vozů, kterého se zúčastnilo mnoho jezdců z Formule 1. Za volantem monopostu Porsche RSK startoval i Ferrariho „nepohodlný muž“ Jean Behra. V čase závodu začalo pršet, což způsobovalo právě vozům Porsche na severní zatáčce nemalé problémy.

Nejprve nezvládl řízení holandský hrabě Beaufort, jenž přeletěl horní stranu klopené zatáčky. Po letu vzduchem následoval díky stromům a keřům tlumený pád v prostoru depa. Udivený jezdec nastartoval a vydal se zpět na dráhu, nicméně komisaři mu dali stopku.

Vedoucí pozici drželi Bonnier, von Trips a Behra. Francouz nechtěl dále vyčkávat. V klopené zatáčce se pokusil vnější stranou o předjížděcí manévr. Ten mu nevyšel. Neřízené porsche klouzalo na hřebenu zatáčky až se roztříštilo o betonový podstavec, který tam zbyl po protiletadlovém děle z 2. světové války. Behra byl katapultován z kokpitu a po letu vzduchem narazil na vlajkový stožár takovou rychlostí, že jej zlomil. Jean Behra krátce po převozu do nemocnice na následky vážného poranění zemřel.

V neděli byla na pořadí Grand Prix Německa vozů Formule 1. Tony Brooks si nejvýhodnější postavení udržel. Stirling Moss svého přítele dlouho nepronásledoval, v prvním kole odstoupil. Masten Gregory na cooperu nakrátko využil Brooksovo zaváhaní a na jedno kolo vedl celé startovní pole. Síla motorů Ferrari naprosto zvýhodnila jezdce, kteří tímto agregátem disponovali. Na čele se pravidelně střídal Brooks s Gurneyem. Třetí místo v prvním sprintu překvapivě obsadil Graham Hill na lotusu.

Startovní pozice v druhém sprintu určovaly výsledky toho prvního. Brooks měl opět právo nejvýhodnějšího postavení. To tentokrát neudržel a do čela šel McLaren. Nicméně s nedostačujícím výkonem na dlouhé rovince v souboji s Philem Hillem, Jo Bonnierem, Tony Brooksem a Danem Gurneyem neobstál. „Nehodící se“ Bonnier brzy podlehl a do čela šly tři vozy Ferrari v pořadí Brooks, Gurney a Phil Hill. Pořadí vydrželo až do cíle. Enzo Ferrari se mohl radovat ze 75% úspěchu, čtvrté ferrari Cliffa Alisona odstoupilo po dvou kolech.

Štěstí v neštěstí zažil Hans Hermann, který unikl minimálně vážnému zranění. Při brždění do vlásenky se mu zasekly brzdy a jeho BRM škrtlo o balíky slámy. V důsledku toho začal monopost válet sudy. Hermann byl z vozu vymrštěn bez vážného zranění a ještě koukal, jak se BRM kutálí a tříští na kusy.

VÝSLEDKOVÝ SERVIS: F1NEWS.CZ

VÝSLEDKOVÝ SERVIS: F1NEWS.CZ