1959 Francie: Pěstní souboj v depu

Monoposty Ferrari Dino 246 s motorem vpředu měly jasnou výhodu. Na klikatých okruzích jako Monte Carlo nemohly plně využít maximální výkon motoru. Avšak na vysokorychlostním okruhu v Reims se karty obrátily a hbité vozy cooper byly v nevýhodě.

Na pole-position se postavil Tony Brooks, po jeho boku si vydobyli místo v první řadě Jack Brabham na cooperu a Phil Hill na ferrari. Z druhé řady startovali Stirling Moss a na straně startéra Jean Behra, taktéž ferrari.

Pověstný „nešika“ Toto Roche opět zpackal startovní proceduru. Aniž by byl kterýkoliv jezdec připraven, včetně Rocheho, dal povel ke startu. Jean Behra musel tvrdě na brzdy, protože mu Roche stál v cestě! Behra neudržel motor v chodu a než jej znovu nahodil, bylo celé pole dávno pryč.

Vedení si udržel Tony Brooks a začal získávat náskok před Mossem, jehož pronásledovaly coopery řízené Mastenem Gregorym a Jackem Brabhamem. Nicméně severoameričan nebyl na velká vedra zvyklý a toho dne se slunce opravdu činilo. Dokonce i povrch silnice se začal horkem drolit. Ale zpět ke Gregorymu. Ten nebyl sto unést nesnesitelné vedro v kokpitu a začal trpět dehydratací. Už v devátém kole z celkových 50 odstoupil s totálním vyčerpáním.

Gregory nebyl jediný, koho postihly podobné problémy. Mnoho jezdců si ve snaze alespoň trochu ochladit tvář sundalo ochranné hledí nebo brýle. Jenže tato varianta klimatizace způsobovala vážný problém. Nechráněný obličej byl bičován drolící se vozovkou a kamínky. Takto nebezpečná jízda se dlouho vydržet nedala. Dokonce dva jezdci, Roy Salvadori a Graham Hill, byli nuceni zajet si do depa pro nové brýle, protože původní byly drobnými kamínky roztříštěny.

„Od startu do cíle to bylo naprosté utrpení,“ vzpomíná velmi dobře Jack Brabham. „Horko v kokpitu bylo nesnesitelné. Pokaždé, když jste jeli za vozem, vás zasáhla sprška kamení. Ke konci jsem nebyl schopen používat brzdy, protože jsem měl popálenou nohu a nemohl jsem stlačit pedál.“

Mezítím držel Brooks vedoucí pozici a nikým neohrožován si dopřával psychický oddych. Druhý Moss nešťastným způsobem dostal smyk přičemž mu zhasl motor. Jedině s cizí pomocí byl schopen vrátit se zpět na dráhu. Po závodě byl samozřejmě podle pravidel diskvalifikován. Ani doposud třetí Behra neměl spatřit šachovnicový praporek. Svou dravou jízdou v pekelném horku uštval motor Ferrari a zastavil v boxech. Tehdejší manažer Ferrari Romulo Tavoni neunesl další Behrovo „dnf“ a začal na Francouze řvát. Obvinil jej z neustálého ničení materiálu. To si Behra nenechal a líbit jedním úderem poslal Tavoniho k zemi. Přirozeně přišla výpověď od vedení týmu.

Tony Brooks dovedl po dvou hodinách ferrari do cíle na první místě, záda mu kryla týmová dvojka Phil Hill. A pocity, které míval při jízdě s modelem Dino 246? „Nádherně se s ním jezdilo. Díky motoru před jezdcem byl samozřejmě také velmi zastaralý, protože Cooper všem ukázal cestu, kam se vydat. Ale měl jsem ze všech největší výkon a na některých okruzích jsem s tím mohl lehce vyhrát. Vůz byl skoro jako Maserati 250F se kterým jste mohli hodně zatáček jezdit na plný plyn. A ta převodovka! Po dvou letech u Vanwallu to byla jedna báseň, věřte mi,“ vzpomínal po letech Tony Brooks.

VÝSLEDKOVÝ SERVIS: F1NEWS.CZ

VÝSLEDKOVÝ SERVIS: F1NEWS.CZ