DISKUZE K ČLÁNKU Paddock Line: V hlavní roli čísla

Ona to nebyla až tak výtka, jen uvedení skutečností na pravou míru. I já sem tam v domnění, že jsem si nějakou věcí naprosto jistý udělám úlet, a někteří nejmenovaní "experti" mi to pak s potěšením dávají sežrat. Vzpomínka se mi opravdu líbí, je pravda, že historie F1 je velice bohatá a plná zajímavých příběhů. K Laudovi ještě jedna poznámka - Lauda si také prošel srovnáním osmi a dvanáctiválců, vždyť kromě první rozpačité sezóny na Marchu pak s BRM, Ferrari a Alfou Romeo jezdil jen s dvanácti "hrnci" za zády. I přesto se dokázal vrátit a hned v roce 1982 nestál v boji o titul stranou.
Rovněž bohatou pomlázku.

Píšu v rychlosti, protože jsou svátky a nemám čas si ověřovat údaje ve své děravé paměti. Celou tu dobu o které píšeš, si pamatuji, i ten rok 1980 a spor s J.M.Balestrem. Nevyzpytatelné štěstí, muška jenom zlatá, občas skutečně usedlo na někoho a rozhodlo o vítězství, tolikrát v historii F1. Ve skutečnosti v roce 1984 Lauda nebyl nejlepší, nejlepším pilotem byl Prost a rozhodlo štěstí a bodovací systém. Nicméně bylo obdivuhodné, jak veterán Lauda, zvyklý na atmosférické motory, dokázal prohánět v éře turbo novou a sebejistou generaci mladých střelců v čele s Alainem Prostem. Titul si zasloužil nejen za to, ale taky náhradou za rok 1976 a možná i za rok 1974, kde taky zasahoval do bojů o titul ve svém prvním roce za Ferrari. Vynikající Stirling Moss byl především vlastenec, ztrácel šance, protože jezdil na anglických vozech nebo kvůli svému pojetí závodění, které bylo anglicky čestné a rytířské. Všeobecně platí však fakt, že nestačí být jenom dobrým závodníkem, mistr světa musí sedět v dobrém autě jinak neuspěje a Moss je toho ukázkovým příkladem. Vettel věří Ferrari a Ferrari věří Vettelovi a já mám spoustu důvodů se domnívat, že letos Mercedesům pěkně zatopí a možná se ještě stane i mistrem světa. Přitom nelze říct, že by Vettel byl můj nejobdivovanější pilot. Moje idoly odešli s Petersonem, Huntem, tou nejvíc charizmatickou osobností F1, s Mansellem, Laudovi jsem přál z nostalgie po jeho návratu, a se Sennou. Dotkl se mě taky Schumacherův úraz na lyžích, svět byl nějakou dobu normální, když vyhrával Michael a zástupy věrných fanoušků rozvíjely pod stupni vítězů rudé prapory s žlutým emblémem černého koníka. Pokud je F1 nemocná, tak symbolicky hledám nemocné srdce novodobé F1 v Lausanne, kde je nekorunovaný král F1 Michael Schumacher v domácím ošetřování. Tolik můj komentář k záhybům historie Přeji hezké Velikonoce.

Já jsem jenom rád, že jsou názory rozdílné, protože jenom přikyvovat by nevedlo nikam. Rozvíjející se debata a právě názorová výměna je podstatou všech diskuzí a já jsem vždy rád, když tu najdu nejeden zajímavý podnět. Třeba jako teď u Murraye - každá krize má svůj původ a důsledek, jako třeba v letech 1973, kdy tápání a téměř nechuť závodit málem odvála Ferrari z F1, nebo rok 1980, doslova obětovaný budoucnosti ve prospěch turba. Pochopitelně se tak neděje jen u Italů, i další stáje si prošly křivkou úspěchů a neúspěchů, některé je překonaly, jiné prostě ne. I já si často kladu otázky, co bude a jak se bude šampionát vyvíjet, jen po těch desítkách let už mohu srovnávat. Zrovna tak i porovnávat mistry, nedávno jsem oživoval své povídání o Stirlingu Mossovi, který je Vettelovi hodně podobný, jen s tím rozdílem, že vítězil i s nepříliš kvalitním materiálem. To je další část historie a já zase chci polemizovat - byl Moss o tolik horší, že nemá na svém kontě ani jeden titul? Kolik bylo pilotů, kteří měli šanci se stát šampionem a nestalo se tak, protože jezdili v dobách skutečných legend? Proto je zajímavé jít do záhybů historie a hledat v ní i něco jiného, než jen poslední dvě sezóny zpátky. Třeba onu vzpomínku na Laudu...
A jenom na okraj a bez jakékoli jízlivosti - v roce 1984 zahajovala sezónu GP Brazílie, kterou vyhrál Prost, Lauda byl první až v druhém závodě, zmíněné GP JAR. A ještě tam měl kliku jak od blázince, jak praví hezké srovnání. Jeho auto totiž mělo velké potíže a paradoxně mu pomohla velice vážná nehoda Piercarla Ghinzaniho, po níž byl čas provést technické úpravy.

Jiný názor Stejně jako loni vyhlížím se zvědavostí každý článek označený jako Paddock Line. Vždy mě zajímá shrnutí a rešerže posledního závodu z pera RoBertina a to přesto, že s názory občas nesouhlasím jako je tomu i dnes. Nechci být zdrženlivý ani obezřetný, protože nová sezóna přináší nová očekávání a je úplně legitimní vášnivě diskutovat hned od prvniho závodu. Ferrari bylo loni v kopru ne snad tolik výsledkově, ale proto, že se vyčerpalo, vyčerpalo své možnosti. Tehdejší konstelace Montezemolo-Alonso nedokázala přinést titul po kterém volali fanoušci. A hlavně, Ferrari bez jediného vítězství v sezóně, to se neodpouští. Ferrari je mýtus, Ferrari je vášní a modlou fanoušků F1. Nedoceněný mistr mistrů, protože co jiného je vícenásobný šampion F1, Sebastian Vettel překvapivě přestoupil a doslova vydupal ze země vítězství bezchybnou jízdou. Závod proti Austrálii nebyl vůbec nudný, znám lidi, kteří si odešli od televize zakouřit, aby se vrátili na závěr závodu, jak byli nervózní, protože přáli Ferrari vítězství a obávali se dominantních Mercedesů hlavně zatraceně dobrého Lewise Hamiltona, obhájce titulu. Chci spekulovat, co Kimi, chci spekulovat, co Alonso, chci spekulovat, co Ricciardo, chci spekulovat o všem, co mě ve F1 momentálně zajímá. Stejně jako jsem spekuloval v minulosti když například Niki Lauda vyhrál v roce 1984 Velkou cenu Jižní Afriky v Kyalami, zahajovací závod sezóny a já mu přál ze srdce titul mistra světa po jeho comebacku do F1 v roce 1982. Je to legitimní přít se a vášnivě si malovat ve fantazii další vítězství a tituly oblíbených pilotů? Já myslím, že ano. Souhlasím s Odinem, RoBertino je fundovaný pamětník a hlavně dokáže o F1 říct něco jiného a jinak než je tu všeobecně zvykem a lacinou, povrchní, bezobsažnou a anonymní kritiku si rozhodně nezaslouží. Díky za každý Paddock, díky za to, že máme RoBertina!

I kdyby bledý blondýn vyhrál deset titulů, ty zůstaneš bezvýznamným anonymem.

Pokud jsi už někdy sepsal aspoň desetinu toho, tak se pochlub, rádi se podíváme, jak má vypadat článek o něčem. Nebo sis přišel jen destruktivně ulevit?

Evidentně nevíš oč v paddocích jde. RoBertino se snaží ohlédnout za uplynulým závodem v kontextu pětašedesáti let událostí formule 1. Autor je jeden z mála lidí v České republice, kteří si to může dovolit, protože má přehled, jež mu my všichni můžeme akorát závidět. Někteří svoji zášť dávají bezostyšně najevo, jiní ho obdivují a žasnou.
Osobně pochybuji, že by autor trpěl jakoukoliv škodolibostí vůči některému z týmů, natož k Ferrari. To jsi přestřelil vysoko nad tribuny.
Mně se článek o ničem nezdá, záleží na každém z nás, jakou informační hodnotu si z něho odnese. Já si např. při čtení paddocků "oživuji" události časem zapomenuté. Vím přesně, kde jsem byl a co jsem dělal, když jsem se dozvěděl o smrti G.Villeneuvea, ale že v tomto období probíhaly spory s FOCA, jsem už z paměti vytěsnil...
A polemiky? Nevidím na nich nic zvláštního. Tedy krom schopnosti a snahy podívat se na věc z jiného úhlu. Autor nedělá žádné závěry, jak by co dopadlo, kdyby... Jenom opět připomíná fakta (ne)dávno minulá v kontextu s konkrétním závodem. Přičemž závěrečné doporučení týkající se obezřetnosti a zdrženlivosti ohledně odhadů, jak šampionát dopadne, musí podepsat každý normálně myslící fanoušek F1. Tak proč máš k němu výhrady?

Takový polemizování nad tím, jestli tamten jel naplno, nebo ne, jestli by tenhle vyhrál bez výjezdu safety caru, anebo jestli už má teď význam dělat si závěry o průběhu zbývajících závodů... Ta statistika v úvodu je zajímavá, i když tak trochu zavání škodolibostí směrem k Ferrari, ale jinak je článek prakticky o ničem

Třeba mně se článek líbil RoBertino díky, ode mně máš