Argentinský pilot a podnikatel Clemar Bucci, který patřil k pamětníkům počátků historie formule 1, zemřel ve středu 12. ledna v Buenos Aires.
Clemar Bucci se narodil 12. října v Tasemarei Pereyra jako syn Dominga Bucciho, který byl průkopníkem automobilismu v Argentině. S citem pro mechaniku, i když bez potřebného vzdělání v daném oboru, zahájil mladý Clemar svou kariéru v roce 1939. Své první zkušenosti sbíral v závodech „midget" s vozem Fiat ve kterém si sám upravil motor. O míře jeho talentu nebylo pochyb, hned v prvním závodě získal druhé místo.
Druhá světová válka zastavila nebo spíše přerušila jeho sportovní vzestup, ale s koncem válečného konfliktu našel znovu cestu k rychlým vozům a s postupem času se vypracoval mezi nejlepší svého druhu ve své vlasti, vklínil se mezi slavné piloty, jakými byli Juan Manuel Fangio, Froilan Gonzalez nebo bratři Galvezovi.
Vůz Gordini T16 se kterým Clemar Bucci startoval v sezoně 1954
V roce 1948 vedou jeho kroky poprvé mezi světovou elitu do Evropy; získal zajímavé angažmá v týmu Scuderia Miláno, který upravoval vozy Maserati 4CL. V ženevské Velké ceně národů získal v silné konkurenci šesté místo, v Monaku byl osmý a v San Remu poprvé okusil evropské stupně vítězů, když dojel třetí.
Do Evropy se vrátil až za dlouhých šest let, aby se s týmem Equipe Gordini zúčastnil Mistrovství světa formule 1 1954. Vůz Gordini T16 byl však velice nespolehlivý a Clemar nedokončil jediný závod. Zklamán neúspěchem a tragickou smrtí svého kamaráda Onofre Marimona, se vrátil do Argentiny, aby navázal na slavnou epochu vítězství ve Fuerza Libre (1947, 1950 a 1951).
V závodech monopostu se od té doby objevuje jen sporadicky a výhradně na území Argentiny. V roce 1955 je účastníkem inaugurace nového okruhu v Buenos Aires, ve Velké ceně města Buenos Aires dojel s vozem Ferrari na devátém místě a v historicky první Velké ceně Argentiny zápasí především se svým vozem Maserati než se soupeři. Své závodní kvality i nadále předvádí v závodech sportovních vozů a ve svém posledním závodě v Buenos Aires 1956, dovezl sportovní Alfu Romeo 2000 na druhém místě.
Ve věku pouhých 35 let se rozhodl, že sportovnímu světu nemá již co nabídnout a rozhodl se jít cestou odlišnou a to cestou konstruktéra. Založil firmu Bucci Hermandos a začal se věnovat ladění motorů Ford či úpravou a stavbou závodních šasi, asi nejznámější je Dogo nebo variace vozu De Tomaso Pantera.
S důchodovým věkem se stal aktivním sběratelem a restaurátorem veteránů. Prakticky až do konce svého života se účastnil různých setkání historických vozů a to nejen ve své vlasti.
