DISKUZE K ČLÁNKU Odvolání Alpine bylo úspěšné: FIA ruší penalizaci a Alonso má zpět body z Austinu

Správné rozhodnutí.

Každý větší fanošek kteréhokoli sportu jistě zná takové ty pocity naštvání, zmaru, zlosti, když rozhodčí někomu ukřivdí. To dokáže otrávit nejen ten zápas/závod, to otráví celý den, víkend, týden a po čase, když se tak stává často klidně i celou soutěž. Neomylná FIA a spol., protože z jejich chování to většinou vypadá tak, že oni chyby nikdy nedělají a dělají je pouze ti druzí, by se nad tím měla zamyslet, protože tohle má nepochybně dopad i na komerční záležitosti. Dojalo mě, jak vyřešili záležitost s Gaslym v Suzuce, po právu dostal pokární, ale jen on...

Mně je líto Hasu, se kterým si každý vytře podlahu (a nejenom s ním) i Alonsa. Jsem vděčný za to, že to více méně přežil bez úhony a vlastně ani nechápu, jak to mohlo přežít auto. Nechápal jsem, že ho tým nestáhl ze závodu, což mi přišlo jako riskantní počin (asi kvůli vyrovanému šampionátu s Mclarenem) a už vůbec jsem nepobral, že s tím dojel pro body. Myslel jsem si, že už jen to zavěšení, které se ladí do nejmenších detailů bude rozhožené a bude mít dopad na výkonnost, stejně tak s velkou pravděpodobností bude poškozená i podlaha. No současné monoposty na to asi nebudou tak háklivé než ty předchozí. To, že z toho byly i body jsem si užil a Alpine a Alonsovi to moc přál, ale... Cítím velikou křivdu vůči Hasu přičemž i Alpine má kus své pravdy, protože spousta precedentů už zde bylo. Jsem již nebetyčně naštvaný na všechny ty maršály, ředitele závodů, FIA kdo ví koho všeho ještě. Problém je, že jejich rozhodování opravdu není nestranné a konzistentní, a když na to přijde, tak si obhájí těmi jejich alibistickými právnickými manévry cokoli. Když chtějí, tak jednu a totožnou věc dokáží obájit na obě strany. Pravdu měl Has i Alpine a rozhodovací orgány se ocitli ve slepé uličce. Tohle dělá mezi fanoušky i týmy v některých případech "zlou krev" a tak by to být nemělo. Ze závodů bych měl úplně jiný pocit, kdyby se v maximální možné míře rozhodovalo důsledně, konzistentně a neměnně podle pravidel. Jenže stará písnička hraje dokola dál, jednou rozodnou tak a podruhé onak, a když se dostanou do slepé uličky, kde by popřeli svoje dřívější rozhodutí vůči nějaké situaci (a to se děje často), tak vyjdou s nějakou obhajobou proč teď je to tak a předtím ta situace byla jiná (právnicky, alibisticky). Stále se dostávají do rozporů, a pak v ten danný moment vymýšlí, jak to obchájit, aby to nevypadalo, že udělali chybu. Vůbec tam v té chvíli nejde o pravidla, ale jen o to, aby nevypadali jako hlupáci, což vypadají, když každé rozhodutí je nepředvídatelné. Kdyby se striktně drželi svých pravidel, tak se jim tak často nebude stávat, že budou docházet do situací, kdy musejí vymýšlet stále nové okolnosti a rozdíly v tom, proč podobné situace jednou rozhodli tak a podruhé jinak. Týmy často na ty rozhodovací rozpory nebo nesoulad s pravidly upozorní a pak se rychle vymýšlí, proč tenktokrát je to jinak, aby někdo nebyl za blbce. Na místo strikntního vynucování vlastních nařízení to končí gulášem, pramenících povětšinou z obajoby vlastních chyb a měnění výkladu vlastních nařízení. Rozhodnutí z tohoto závodu je jen další z řady a já jsem z toho naštvaný až na půdu.