DISKUZE K ČLÁNKU Kterak ardenské hvozdy opět načapaly F1 v nedbalkách + jedna odložená vzpomínka

Ve Spa to nikdy nebylo jednoduché. Ze zápisků Jackieho Stewarta:
Po tréninku byla svolána na sedmou hodinu schůze Svazu jezdců Grand Prix (GPDA), která byla velmi rušná... Protože jsme až příliš dobře znali nebezpečí této tratě ve Spa, usnesli jsme se několik dnů předtím, že Graham, náš vicepresident, zajede před startem zkušební kolo, aby otestoval podmínky... Ickx a Rodriguez chtěli jet stůj co stůj i za prudkého deště. Argumentovali tím, že mnoho diváků přišlo z velké dálky, jen aby nás vidělo jet... Chápu sice do jisté míry jejich argumenty, ale bezstarostnost, kterou zde předváděli, mi nešla na rozum. Při dešti to není jen otázka špatného vidění v důsledku vodních fontán, které tryskají za vozy, ale při velkých rychlostech je především nebezpečí aquaplaningu. Kdo takto ztratí kontrolu nad svým vozidlem, jede prakticky nezadržitelně na smrt... Stále jsme se nemohli dohodnout, zda pojedeme nebo ne a nakonec bylo rozhodnuto vyčkat, jak se vyvine počasí. Ickx řekl závěrem, že my, jezdci formule 1, si musíme být vědomi toho, že se neustále pohybujeme v mezní situaci, která automaticky vede k nehodám, a dokonce smrtelným. S tím že musíme počítat, to už patří k našemu povolání! Zeptal jsem se Pierse, má-li to být špatný vtip.
"No, víš přece," odpověděl Piers, "že Ickx je právě fatalistou!"
"Dobrá, ale to přece neznamená, že my, závodní jezdci, jsme kandidáty smrti a automaticky musíme zaplatit za své povolání smrtí?"
"Nemyslím, ale kdo ví?"
Myslel jsem si: "Bože, i ten počítá s tím, že ho to jednoho dne při závodě chytne!" Rychle jsem se otočil a odešel k mému transportnímu vozu. Nechtěl jsem o věci už víc slyšet.
(nedatováno, odhaduji, že jde o rok 1968)

Kam si představuješ, že z blatníků zmizí ty desítky litrů vody od pneumatik? Jako že ve 200 km/h okapou z blatníků zpět na silnici? Vodní tříště těžko ubude.