DISKUZE K ČLÁNKU Kultovní zbarvení vozů F1: Když sponzor není pouze jméno

Pár postřehů také přidám Nejdřív MćLaren, on zpočátku nemohl mít jinou než jednoduchou barvu, zvláště když si vzpomeneme, že reklama nemající vazbu přímo na motoristický sport byla oficiálně povolena až od roku 1968 (a druhou stránkou věci je fakt, že někteří borci si autíčka ozdobili reklamami už dříve). Sluší se také poznamenat, že McLareny nejezdily jen v červenobílé, ale také modrobílé (Tambay) nebo zlatobílé (Rosberg) kombinaci. Byly to výjimky, ale de facto ctily vzhled krabiček Marlboro.
Bylo by zajímavé vidět třeba červené Ferrari s nápisy Coca-Cola - ano, o tom se velice vážně uvažovalo v roce 1981, ale nakonec to vyšumělo do ztracena. Ona pauza ve spojení se Shellem byla zaplněna kooperací s další slavnou olejářskou firmou Agip, šestinohý pes se v 70. letech stal pro Ferrari emblémem.
U Brabhamu bych jako daleko podstatnější viděl spojení s Parmalatem, i díky tomu, že mlékárenská firma měla v kritickém roce 1982 dost velký podíl na tom, že Piquet vůbec zůstal ve stáji.
A když jsme u těch kultovních vozů, trošku mi tu chybí kouzelně vyvedený Surtees s reklamou na Durex, kvůli čemuž se v roce 1976 rušily přenosy z nemistrovských závodů, "Stín" Shadow s bílými emblémy Universal Oil Product či modrobílá "gitanka" Ligieru.
A docela na závěr, Jani - vinit, viseti, vinouti, viklati a hlavně viděti!!!! Konec prvního odstavce u McLarenu

Hugo Boss No dát si na vůz logo firmy, která zbohatla díky zakázce na šití koncentračních "hadrů" a nacistických uniforem, to chce silný žaludek.

Jordan Nooo, když už Jordan, tak bych zmínil kanárkově žlutou, v ideálním případě s hadí / vosí hlavou, ale to je věc názoru...