DISKUZE K ČLÁNKU Horner: V čem spočívá tajemství úspěchu Adriana Neweyho

Ehm, já tak říkám všem velkým firmám. Kdysi jsem pracoval ve fabrice která vyráběla motorky. Ráno když jsem vstával tak jsem vždy klel "do prkynka, zase musím do kolbenky, už aby byl víkend".
Dělal jsem ve vývoji, šel jsem tam dělat, protože motorky byly můj koníček. Časem se ale z práce stal otravný úděl, protože každá dobře míněná snaha byla po zásluze potrestána a vyplatilo se nepřemýšlet. Pořídil jsem si vlastní dílnu a stroje a motorky vyráběl sám. Nikdo mi do toho nekecal a kupodivu vše fungovalo. Těžil jsem z technologického zázemí mé kolbenky a rozumu, poznatků a zkušenosti které se tam nashromáždily prakticky po celou jejich slavnou éru. Byly tam mozky konstruktéru s obrovským potenciálem. Nad nimi ale seděl delegovaný blb který ten potenciál neuměl využít.
I když tomu třeba nebude někdo věřit, takto to funguje i ve velkých soukromých firmách. Systém se tam postupně byrokratizuje tak, že se začínají podobat státním firmám nebo spíše státním úřadům. Jeden můj kamarád, stejný fanatik jako já, šel dělat kvůli motorkám do rakouského Rotaxu. Díky kreativitě a iniciativě začal mít problémy. Tak nakonec vypadl. Vyvrcholilo to, když v Motorradu otiskli jeho studii motorky, kterou bychom dnes nazvali motardem. Bylo to ještě před jejich erou, takže se nakonec ta vize ukázala správná. Jeho šéfové v Rotaxu to nemohli rozdýchat a dávali mu to sežrat. Šel do jiné firmy mimo motorky a byl spokojen. Odkroutil si své a motorky má doma pro zábavu.
Ostatně, doporučuji každému přečíst Zákony profesora Parkinsona. Velmi poučné.

Woow, tak to dakujem!