DISKUZE K ČLÁNKU Cesta na výsluní, nebo do pekel. Je cosi nevoňavého ve státě formulovém

Ležérně začnu u lidí ze světa IT. Jak rád si poměrně dost často ulevím slovy. "Podejte mi aspoň jednoho ajťáka ať si mám do čeho praštit." Mimochodem nehrál v tom filmu ze kterého jsem použil část téhle prupovídky samotný Michael Schumacher?

Část zákon a trest.
Co k tomu říci, když v mých počátcích sledování F1 bylo při kolizi po startu se co nejdříve dostat zpátky do boxů pro náhradní vůz.
Nikdo nic neřešil a proto bylo nejdůležitější náhradní vůz nastartovat a znovu závodit.
Dnes né, tohle pravidlo už dávno neplatí. Náhradní vozy jsou zakázané a pravidla jsou tak složité, nepřehledné a ohebné, že i u kontroly vozu není nejdůležitější osobou mechanik, ale právník, který uvědoměle rozhodne o tom, že levý deflektor na pravém předním křídle je právně zcela odpovídající požadavkům FIA.
.................
Restart; první, druhý, třetí. A všechny od nuly.
Kdysi dávno v pravěku se ctil čas průjezdu cílovou čárou posledního kola před vyvěšením červené vlajky. Prostě férová hra. Po závodě se časy sečetly a v konečném výsledku byly rozhodující skutečné časy. Dnes né. I kdyby měl vedoucí jezdec před vyvěšením červeného, nebo jiného fáborku kolo náskok, tak to nikoho nezajímá. Prý kvůli atraktivítě.
Už vidím jak jsou po padesátém kole v hockey všechny dosažené výsledky anulovány a začlo by rozhodovat trestné střílení.

K Jardovi.
19.3. na Josefa by se dožil padesátíjednoho roku.
Byl to kluk, který zůstane jeho rodině, známým i přátelům v mysli hodně dlouho.