DISKUZE K ČLÁNKU Odešel Petr Minařík

Také se mě tato událost osobně dotkla. Odešla výrazná osobnost, jeden z nestorů naší motoristické žurnalistiky. Petře Minaříku, děkuji a ať Ti je tam nahoře blaze.

RoBertino, jen pro Tebe, několik vysvětlujících slov. S panem Minaříkem jsem se poznal v roce 1986 a ještě v roce 1987 jsem ho několikrát navštívil v jeho strašnickém bytě. Bydlel v dvougenerační bytovce. Potom se naše cesty rozešly, protože jsem založil rodinu a měl podstatně méně volného času. Mohu potvrdit, že to byl mimořádně otevřený a příjemný člověk, byla radost si s ním povídat. Už tenkrát hodně kouřil, mám podezření, že to je ta skutečná příčina jeho těžké nemoci. Kvůli svému zlozvyku, který si nedokázal odepřít, měl svůj typický chraplavý, hluboký hlas, pokaždé si musel před začátkem delší řeči odkašlat. Mám od něho dvě knihy, jednu o roce 1976 (Heinz Prüller) a ta druhá je ročenka F1 Marlboro Guide 1950 - 1985 plná dat o F1. Obsahovala výsledky závodů a statistiky jezdců, což před rokem 1989 znamenalo mít doma skutečný poklad. Nejvíc vzpomínám na naše setkání na Hungaroringu v roce 1986, když se jela první Grand Prix v zemích východního bloku za železnou oponou. Některé černobílé fotografie plus program jsou součástí mého pečlivě lepeného sešitu, resp. použil jsem k tomuto účelu tlustou bichli zakoupenou v papírnictví, šlo o originál Pionýrskou kroniku. Petr měl rád Jamese Hunta a Nigela Mansella, pokud si dobře vzpomínám. I přes velký časový odstup mám na něho ty nejlepší vzpomínky. Dostal se tam nahoře do dobré společnosti, s Huntem si může povídat a najde se tam taky celá řada dalších zajímavých lidí z F1, kteří už nejsou mezi námi.