DISKUZE K ČLÁNKU Alonso: Mercedes je mimo dosah

Mám dojem, že už vím, kde je ve Ferrari zakopanej pes. Oni už 5 let neustále mluví o tom, že musí tvrději pracovat, zvýšit úsilí, zdvojnásobit snahu, což se bezesporu projevilo tím, že management na zaměstnance tlačil a oni byli ve fabrice od rána do večera, možná i víkendy atd.

Jenže takhle se dá pracovat 2 týdny, ale ne 5 let, protože potom nastoupí syndrom vyhoření, kdy nejdřív šéfovi kecy o zvyšování úsilí přestanete poslouchat (protože beztak už jste v práci od rána do noci a víc už dělat nezvládnete), potom vám začnou být lhostejné výsledky firmy (protože už děláte co můžete) a nakonec vám začne být jedno, jestli vás vyhodí nebo ne (protože jste tak vyčerpaní, že jediné co si přejete je klid). A mezitím, po každém závodě, každou sezónu slyšíte, buď ústy Montezemola nebo Alonsa nebo vyššího managementu, fráze o zdvojnásobení úsilí. Potom se u takového zaměstnance může dostavit další fáze, záchvaty hysterického smíchu, kdy je schopen se vysmát i generálnímu řediteli, která ovšem často končí až na psychiatrii.