DISKUZE K ČLÁNKU Nejen italské námluvy s minulostí

https://www.facebook.com/Formula1/videos/622366881810234/

Hezké ohlédnutí za jedním z (v poslední době) mála zajímavých závodů. Zajímavé a také napínavé, to bylo především proto, že oba preferovaní piloti (Hamilton a Verstappen) obou dominujících stájí byli shodou okolností vyřazeni z bojů o pódia. A tak si to na férovku rozdal ten zbytek s dvojkami TOP týmů. A můžeme spekulovat, zda dvojky TOP týmů jsou tak špatné, nebo dostávají o tolik horší materiál, ale faktem zůstává, že tentokrát obě dvojky nebyly důstojnými soupeři pro zbylý výkonnostní střed, který si je vzájemně proklatě blízko.
Z mého pohledu se boj o vítězství zúžil na (pro mne) dva sympaťáky, kterým jsem to přál oběma. Trochu více Sainzovi, respektive McLarenu, snad právě proto, že si prošli obdobím zmaru a pomalu, ale jistě šplhají vzhůru. A Gaslymu ze stejného důvodu.
Kde se ocitlo Ferrari mi líto není. Každý soudný fanda F1 ví, nebo alespoň tuší, proč jsou tam, kde jsou. Ale oni se z toho otřepou a zase se zvednou...
Připomínka Petersonovy havárie - 42 let a jako by to bylo včera. Ronnieho jsem měl rád. Svádělo se to na Brambillu, že tu kolizi způsobil, pak také na Hunta. Ale faktem bylo, že startér odstartoval, aniž by auta vzadu zastavila po zahřívacím kole. A tak ti zadní odstartovali letmým startem, zatímco ti vepředu startovali ze zastávky. A vzniklo husto, kde se těžko mohli všichni srovnat. A druhým faktem je, že Hunt Petersona vytáhl z hořícího vraku živého a při smyslech. Smrtelný byl pro něj až pobyt v nemocnici a diletantství ošetřujících lékařů.
A když už vzpomínáme, tak ještě vzpomenu na rok 1976, kdy Lauda nastoupil po své těžké havárii za pouhých šest týdnů opět v Monze do závodu a skončil čtvrtý. Někdo říká, že to byla chyba, nedoléčit se a závodit. Já to vidím opačně. Podle mne tím Lauda udělal maximum pro zisk titulu. Kdyby nejel, logicky by tři body nezískal a je otázkou zda by v obou zámořských závodech získal více. Japonsko podle mne nemá cenu řešit. Tam se u něho projevil asi blok z deště a živá vzpomínka na jeho nehodu.

Oproti RoBertina mi zase nikdy k srdci nepřirostlo Ferrari. Přitom třeba Clay dodnes patří mezi mé nejoblíbenější jezdce historie F1 kteří tak nádherně kořenili mé dětství. A to nejen ve Ferrari, ale taky v Tatře, kde mé fanouškovské srdce šlo úctou do kolen.
A proč taky fandit Ferrari, když jezdily takové skvosty jako Matra, Tyrrel, McL, nebo dokonce úchvatné a navíc i nádherné Champmanovy divy.
Jó, byla to krása. Ale věřte, že tehdejší krása měla stejnou sílu jako včerejší Gaslyho vítězství.
Rozdíl je pouze v datumu a sledu událostí.