hezké připomenutí a shrnutí.
jen tedy ten… »
jen tedy ten… »- Zprávy
- Výsledky GP
- Tabulky
- Kalendář
- Jezdci a týmy
- Video
- Fotografie
- Fórum
-
Speciál
-
Senna k nám chodil na kávu. Exkluzivní rozhovor s Gian Carlem Minardim
-
Srovnání týmových kolegů 2020: kvalifikace, závody, body i odstoupení
-
Souboje týmových kolegů: porovnání kvalifikačních a závodních výsledků sezóny 2019
-
Sainz se omluvil za to, že byl před závodem sprostý. S McLarenem pak předvedl senzační výkon
-
Proč se Mercedes obává, že v Rakousku Ferrari neporazí? Čím je soupeř z Maranella zaskočil?
-
DISKUZE K ČLÁNKU Temné zákulisí Petersonovy nehody. Nepřežil zranění, jež nebyla životu nebezpečná
Grand Prix Itálie 1978 byla ovlivněna dramatickou nehodou, po níž skončili v nemocnici dva piloti, ovšem větší obavy budil stav toho, jenž nakonec tuto smutnou anabázi přežil. Kolem smrti druhého zraněného se dlouho našlapovali tišeji než v případě politických skandálů.
zpět na článek přehled všech diskuzíDiskuze: Temné zákulisí Petersonovy nehody. Nepřežil zranění, jež nebyla životu nebezpečná
Přidejte svůj názorMístní přihlášení
Přihlášení sociálními sítěmi
Nejlepší názory
Zobrazit příspěvky: Podle vláken Podle času
-
NrteP
17:08 13.01.2025 94.112.33.XXXPro mě osobně opravdu hrozný okamžik. Kdysi mě zpoceného ze spaní ve vypjatějších životních situacích budily dvě události. Buď moje maturita nebo obrázek havárie v Monze mého oblíbence. A jak už to ve zmatených snech bývá, tak jsem se toho někdy osobně účastnil jako divák na místě nehody (u maturity jsem se účastnil pokaždé). -
RoBertino
16:35 12.01.2025 185.63.97.XXXPřátelé, přispivatelé, debatující,
dovolím si malé shrnutí, protože skutečně jsem se předsvědčil, že - bez jakékoli snahy někoho počastovat nevlídným slovem - staří pardálové skutečně prožívali F1 se vším všudy. A už vůbec mě nepřekvapuje, že náš přístup byl většinou hodně podobný.
Hra Formule 1 (Tofa Semily) byla v podstatě převzatá britská Waddington's Formula 1, lze říci sakuprásk, snad jen s mírně upravenými pravidly. Také jsme posléze vytvořili další trati a o prázdninách v deštivých dnech jsme mydlili šampionát - samozřejmě že s „plnou sestavou“. Dokonce jsme ještě zvládli mezidobí, kdy jsme si udělali na obrovské balicí papíry siluetu trati a „jezdili“ jsme na nich maličkými foukacími formulkami.
Co se týče naší autodráhy, tak nabízela Tyrrell 005 či něco podobného a Renault RE30. Samozřejmě se dotvářely a přepracovávaly. Další autíčka (doutníkové Lotusy a Brabhamy, Gulf Mirage, Porsche i zmíněný Shadow - ten byl z kategorie Can-Am) byla rovněž hojně zastoupena, ale největší oblibě se těšil Ford 40GT. Bratranec si, syčák jeden, dovezl z NDR Ferrari, jemuž se s vodícím segmentem natáčela i přední kola, takže mu autíčko málokdy vylétlo. Na chatě se propojilo pět autodrah, rozestavěly se doplňky z ABC (depo, start a cíl, tribuna a garáže) a mohlo se jezdit, dokud se neuvařily motorky.
Ale odbočil jsem od fandění. Vlastně veškeré moje psaní vzniklo právě proto, že jsem chtěl vědět co nejvíc a neustále zkoumal a sháněl informace. Budu maličko rozporovat skutečnost, že se tu o F1 moc nepsalo - oproti jiným motoristickým oblastem byla vlastně docela dost sledovaná (MOTORistická současnost, Svět Motorů, Štart a Stop na Slovensku, hodně se psalo i v Signálu, kde působil Karel Hrubec, po technické stránce byl výborný Automobil a sem tam psali zajímavé stati v ABC, VTM a podobně), ale to jsem už rozebiral dříve v článcích Socialistická formule.
Knížka o Pironim vznikla také proto, že jsem dlouhodobým zkoumáním a usilovnou korespondencí zjistil, že v Belgii 1982 to bylo poněkud jinak a ona řevnivost Pironi versus Villeneuve v té době už vlastně pominula. Informace jsem měl přímo od zdroje, takže odpovědně mohu říci, že se Gilles nezabil kvůli tomu, že se za každou cenu snažil překonat Didierovo provizorní pole-position; a takových faktů je tam povícero.
V každém případě děkuji za množství příspěvků i ony sondy do duše fanouška F1. Jen to ukazuje, že v těch skalních zůstalo něco málo z těch nadšených kluků, kteří pečlivě devastovali domácí tiskoviny, aby měli co nejkrásnější sešit s nalepenými články a obrázky.-
-
juras
22:20 12.01.2025 88.103.92.XXXAbych to osvětlil...nenapsal jsem že o F1 moc nepsalo...srovnal jsem to s nynějšími možnostmi kdy informací díky internetu je mnohonásobně (a to opravdu zásadně) víc.
Nebudu znovu vyjmenovávat všechny periodika která o F1 psala...já jsem pravidelně kupoval pouze MOTOR (dodnes má x ročníků stále schovaných), ostatní jsem kupoval jen když tam bylo něco o F1...výjimkou byl asi Slovenský STOP který jsem pravidelně kupoval kvůli plakátům které v něm vycházely.
Co se týče televize, od určitého věku jsem stále musel přemlouval tátu, aby mě nechal koukat na záznamy závodů které dávali až někdy pozdě večer.
A, ano, i já si dělal sešity o F1...ale fotky z časopisů jsem tam lepil minimálně...raději jsem pravidelně listoval i starými čísly časopisů.
Ad tragická smrt Gillese...nemyslím že by se něke psalo že v Zolderu se zabil kvůli Pironimu. On byl prostě takový, v Zolderu neměl nic moc čas a on se ho vyrazil svým typickým způsobem hop-trop vylepšit.
Ale Imola byla velká kauza...Gilles v roce 1979 podpořil Jody Schecktera (ačkoliv byl rychlejší a nejen podle mého názoru by byl schopen Jodyho porazit) a po Jodyho odchodu se domníval že on je jedničkou Ferrari. V Imole ale Pironi využil jeho důvěry a porazil ho...a kromě Enza se prý nikdo nepostavil jednoznačně za Gillese.
Co se týče Pironiho, četl jsem že ho až do smrti mrzelo že Gilles se v Zolderu zabil, protože ten spor by byl si bývali určitě vypovídali...jen události nabraly moc rychlý spád a už k tomu nedošlo.
Ať už byly podrobnosti a detaily jakékoliv...smrt Gillese znamenala že jsem zavrhl Ferrari a stal jsem se fanouškem Williamsu...a Kekeho Rosberga, jenž byl podobným typem "závodníka" jako Gilles.-
RoBertino
23:29 12.01.2025 185.63.97.XXXTo je právě ono, něco se tu objevilo, něco ne. Že se Gilles zabil kvůli řevnivosti s Didierem šířila především Joanne Villeneuve, což se do jisté míry dá pochopit, když přišla o manžela. V knížce to uvádím na pravou míru - Gilles se v kritickém kole nikam nehnal, svědkové potvrdili, že sice rychle, ale už de facto jenom směřoval do depa, protože měl pneumatiky trop. Tam došlo k tomu nešťastnému okamžiku, že se jako ve špatném kanadském vtipu (jaká to ironie) uhnuli oba na stejnou stranu.
A ještě maličkost, v roce 1979 se na Imole nejelo, až o rok později.
S těmi časopisy, formule byly i v periodikách, kde by to čekal málokdo (Ahoj na sobotu, Květy, dokonce Svět socialismu a další). Schovávat to všechno doma, tak to tam vypadá jak ve Sběrných surovinách blahé paměti...
Prostě nádherné vzpomínky.
-
-
-
juras
21:01 10.01.2025 88.103.92.XXXSmutná vzpomínka...ostatně jako na všechny kteří zemřeli když se oddávali své závodnické vášni.
Děkuji za článek který přidává některé zajímavé detaily ohledně Ronnieho smrti.
Ty zásadní informace byly známé alespoň co já pamatuju...detaily které vše víc osvětlují jsem četl nyní poprvé.
Je to smutné...Ronnie mohl žít...a kdoví zda by se k závodění vrátil. Po těžkých úrazech nohou se dokázal vrátit tuším Graham Hill...Francouzi Jabouille a Depailler se ale po zranění nohou už výrazně neprosadili, další Francouz Pironi po těžké nehodě na Hockenheimu 1982 se už do F 1 vrátit nedokázal.
V případě Ronnieho bohužel selhal lékařský tým...ačkoliv zranění obou nohou bylo velmi rozsáhlé, řekl bych dost podobné rozsahem zranění Pironiho.
Pro mě je dodnes mementem smrt Ayrtona Senny...ten kromě fatálního zranění hlavy neměl lidově řečeno jediný škrábanec...člověku se vybaví slovo osud.
Pozdrav všem mým dětským hrdinům tam nahoru...a velké poděkování RoBertinovi
-
RoBertino
10:13 11.01.2025 185.63.97.XXXTaké zdravím a děkuji. Jen pro upřesnění: Hill měl skutečně nohy v „dezolátním“ stavu, ale neztratil svůj pověstný suchý humor, když řekl, že s nimi nemá problém, snad jen jeho krejčí, když mu musí šít kalhoty (nehoda se stala v roce 1969).
Podobně těžká nehoda stihla i Johna Surteese v září 1965 a také se z ní vyhrabal. U Jabouillea to bylo horší - po těžké nehodě v Kanadě 1980 měl pravou nohu o pár centimetrů kratší a po první třetině roku 1981 pochopil, že už nikdy nebude tak rychlý a ukončil kariéru. Depailler naopak měl potíže s chůzí, ale v kokpitu Alfy Romeo byl hodně rychlý, určitě by šel nahoru, nebýt jeho tragédie na Hockenheimringu. Pironiho případ podrobně popisuji v knížce jemu věnované.
Snad jen chci dodat, že jak jsem po odborné konzultaci zjistil, skutečně je hodně důležitý postup a naplánování operací. U zlomenin totiž není zásadním problémem prodleva - není to orgán, jenž by selhal, snad jen kdyby kost něco ohrožovala. Tady ale o nic takového nešlo, proto se domnívám, že Varolo v tomto směru zhodnotil situaci naprosto přesně.-
-
RoBertino
16:41 11.01.2025 185.63.97.XXXJde o knížku Didier Pironi ve stejné edici jako trilogie F1 bez šance či publikace Formule 1 bez šance nebo Copersucar Fittipaldi.
S tou pojistkou to je pravda jen do jisté míry, ale podstatnější bylo, že Didier zkoušel své možnosti u AGS a Gérard Larrousse ho chtěl angažovat do své nově se rodící stáje, ale při Pironi zjistil, že fyzicky by nebyl schopen zvládnout plnou délku Grand Prix. Nelze bohužel říci, zda by se jeho stav postupně lepšil, ostatně trpěl i na svém motorovém člunu Colibri. I když měl leccos přizpůsobené, trápil se víc a víc...
-
-
juras
21:27 11.01.2025 88.103.92.XXXCo se týče Pironiho, to je pro mě hodně osobní záležitost. V té době se ze mě stával opravdový fanoušek F1 a v podstatě se rozhodovalo o tom komu budu fandit. Moje první slepená vystřihovánka auta F1 byla Ferrari 312 T2...a heroické výkony Gillese Villeneuva v roce 1980 znamenaly že jsem směřoval k tomu že se ze mě stane skalní fanoušek Ferrari a především Gillese. A pak přišel Zolder 1982...
Když to hodně zjednoduším...moje vycházející "modla" zemřela...a na základě kauzy Imola 1982 jsem nedokázal odpustit ani Pironimu, ani Ferrari...a stal se ze mne celoživotní fanoušek Williamsu a Keke Rosberga.
Když došlo k těžké nehodě Pironiho na Hockenheimu 1982, bylo to pro mne tehdy jako boží trest...
Celé to bylo velmi emotivní, pak mě velmi zasáhla smrt Ayrtona Senny (paradoxně, protože jsem ho nesnášel od GP Evropy 1985 na Brands Hatch kde v prvním kole zavřel Keke Rosberga...ale později i když porazil mého dalšího oblíbence Nigela Mansella v roce 1991 jsem na něj postupně měnil názor...a když zemřel...cítil jsem podobný zmar jako u Gillese).
No a třetím mementem je pro mě smrt Franka Williamse...Williams už nikdy nebude tím pravým Williamsem.
Jinak je zajímavé že ta těžká zranění nohou potkala právě ty tři francouzské závodníky.
Ovšem historie F1 nabízí desítky (možná stovky) zajímavých osudů...-
SergioPÉREZ
02:12 12.01.2025 85.193.3.XXXHodně zajímavé vzpomínky a zážitky. V r.1982 na stř. škole ve Frenštátě p/R na Intru jsme parta pubošů na pokoji hráli stolní papírovou hru Formule 1. (papírové tachoše, 2 hrací kostky, trať s hracími poli a plastové nic moc formule) hned jsme si jako technici narýsovali nové tratě a podle mne si ostatní začali taká stavět ze zápalek miniatury modelů vozů. Na tom výkrese s narýsovaným okruhem vypadaly hodně působivě...a tak jsme si rozjeli MS - F1....v té době už jsem byl Fandou Gillese a tak jako se mi dařilo ve hře, tak i ve skutečnosti to vypadalo, že by v této sezoně se Villeneuve mohl stát mistrem světa. ....a pak přišel Zolder 1982...
Zajímavé, když dříve tragicky zahynuli jezdci,i ten zmiňovaný Ronnie PETERSON, tak jsem to bral jako nedílnou součást tohoto nebezpečného motoristického sportu, ale když teď zahynul můj oblíbenec, byl jsem z toho úplně v šoku! Asi týden jsem se ve škole vůbec nemohl soustředit a s celým fanděním F1 jsem chtěl seknout. Můj kámoš s Internátu Petr Zientek , se kterým jsme neustále řešili F jedničky mne přivedl opět k fandění... to mistrovství jsem s nimi už dohrál jako Andrea de Cesaris na Alfě, ale už se mi tak nedařilo. Hodně zajímavé bylo, že to celkově vyhrál zrovna on, který fandil a v té hře byl za pro mne celkem neznámého Fina Keke Rosberga, který v tom roce nakonec oslavoval titul.
Asi to bude velký rozdíl v pohledu na věc, když někdo fandí tak nějak všeobecně a nebo je skalním fandou jednoho oblíbence
. Určitě budou i velké rozdíly, proč někdo někomu vůbec fandí. Startovací mechanismus fandění Gilles u mne vyvolal okamžikem, kdy po vyjeti z tratě se opět rozhodl pokračovat do boxu s poškozeným vozem GP Zanvoord 1979. V té tragické sezoně 1982 jsem se přece jenom vzhlédnul k Nelsonu Piquetovi. Velice na mne zapůsobil při GP Hockenheimu 1982 kdy celkem brutálně fyzicky se pustil do Salazara. Občas se na vše zpětně kouknu, a nikdy mne to nepřestane bavit 
-
juras
12:43 12.01.2025 88.103.92.XXX
V době kdy jsem F1 začínal skutečně vnímat jsem byl kluk...a v podstatě prvopočátek byl díky ABC...a vystřihovánkám...model monopostu Ferrari F1 (který by co nejvěrněji odpovídal originálu) se tehdy u nás ani nedal koupit...proto mě strašně bavilo slepovat modely z ABC...měl jsem doma sbírku slepených formulí (mimo F1 třeba formuli Easter Avia AE-2) a snažil jsem se vždy postavit dva kusy od každého...jeden byl na koukání a druhý na hraní...byť papírový model moc nevydržel
.
No a pak jsem začali svoje fandovství k F1 stvrzovat závody na autodráze...pamatuju se jaké nadšení bylo když ITES začal prodávat autíčko Tyrrell...my jsme doma měli autodráhu s autíčky Porsche, a protože jsme strašně chtěli formuli, koupil nám nejdřív táta dvě nevé autáčka Shadow...ty nejvíc připomínali formuli, měli zadní křídlo. A pak jsme nedali pokoj dokud jsme nedostali ty Tyrrelly. A protože jsem se chtěli odlišovat (nejen barvou) začali jsme na tu plastovou karoserii Tyrrell lepit papírové nástavby v barvách svých oblíbených týmů. No a vždycky jsem se u někoho sešli, dali dohromady víc autodráhových dílů a stavěli skutečné okruhy F1 a jezdili jsem mistrovství ve formě rozjížděk...a vítěz dostal tehdejší zmrzlinový dort.
Řešilo se tady v diskuzi jak to fanoušci mají...jestli primární je fandovství pilotovi a nebo týmu...u mě jako u kluka to začalo pilotem...a týmu jsem fandil protože v něm ten pilot zrovna jezdil...dilema jsem pak měl když Keke Rosberg odešel od Williamse k McLarenu...ale v podstatě se dá říct že pro mě zůstal prioritní Keke, byť jsem držel palce i Williamsu (děsně mě štvalo že Frank vyměnil Kekeho za Nelsona Piqueta, kterýho jsem nesnášel protože v Brabhamu nesnesl vedle sebe schopného kolegu...ostatně v roce 1981 co se týče boje o titul jsem fandil Carlosi Reutemannovi...a Williams mě zaujal svou cestou na vrchol, proto se taky stal mojí srdcovou stájí po té šlamaystice ve Ferrari a smrti Gillese. No a když Keke se závoděním praštil, moje fanouškovské srdce navždy přilnulo k Williamsu. A po Kekem jsem si nejvíc oblíbil Nigela Mansella...paradoxně...protože když ho Frank vzal do Williamsu ke Kekemu, byl jsem naštvanej...Nigel mě rozčílil v Dallasu 1984 kde jel na prvním místě a Kekeko kterej ho dolej blokoval a nechtěl pustit před sebe. Pak jsem se dočetl že Keke (mimo jiné) se rozhodl od Williamsu odejít kvůli Nigelovi. A doslova mě dostalo když Nigel pak v nějakém rozhovoru říkal že Keke který k němu byl ze začátku roku 1985 odměřený za ním pak přišel a řekl mu že mu o Nigelovi nepovídali spoustu pomluv a že to všechno nebyla pravda...a že s ním nemá absolutně žádný problém...že ho svým způsobem mrzí že odchází do McLarenu...a že to rozhodně není kvůli Nigelovi.
No člověk se musí rozhodnout...buď pilot nebo tým...ale když pilot skončí, musí si najít nového koně...ovšem ten příklon k týmu považuju za silnější, byť i tady to není navždy...protože řada ikonických týmů jako Lotus, Brabham a nebo Tyrrell už neexistuje...nemluvě o ne tak úspěšných týmech které ale také mají své fanoušky a obdivovatele (namátkou Ligier, Minardi, Arrows...ale to je jen namátkou, je jich moc).
Třeba já jsem sledoval tehdy Osellu...ačkoliv nikdy nic světoborného nedosáhli, měli kousíček mého fandovství.
80.léta pro mě byla velmi emotivní...-
SergioPÉREZ
13:30 12.01.2025 85.193.3.XXX"Retro fandové" jsou všichni stejní Jéé autodráha ites. Když jsem ji jako dítě dostal jako dárek na vánoce, byl jsem štěstí bez sebe, ta autíčka mi i zajímavě voněla. Uběhla doba a už jsem ty doutníkové monoposty začal jak se patří pořádně tunit . Hlavně z výkresu přidělat křídla, zadní širší vysoustružené gumy na kola a reklamy co měly formule....
Už od 1. třídy jsme lítali z kopců na podomácku udělaných dřevěných minikarách. To byly neskutečné zážitky, které by vydali na román. Při dojezdech, hlavně když v přítomnosti byly i nějaké holky, tak jsem prudce zatočil a převrhl se. Dle ikonické fotografie z tragické havárie v GP Watkins Glen 73" jsem se předváděl a neustále stylizoval do Francoise Ceverta Nejvíce jsem se pobavil a zasmál, jak zdejší diskutér "Ferda" v dětství vmyslel šestikolku a v rámci urputného boje celý prohučel ostružinovým keřem a trním
-
juras
14:23 12.01.2025 88.103.92.XXX
Retro fandové...
Minikáry jsme taky vyráběli...
Dnes je to zcela jiná doba...za našich mladých let a vzlášť v socialistickém Československu bylo informací o F1 poskrovnu (myslím v porovnání se současnou dobou)...byl i jiný stav "techniky" a možnosti. Ale podle mě to bylo mnohem víc živelné, dělané srdcem, bylo v tom mnohem víc upřímnosti a radosti.
Ale to asi píše každá generace když zestárne...-
SergioPÉREZ
22:02 12.01.2025 85.193.3.XXXPotvrzuji Vaše slova Časem to nějak devalvovalo. Buďme ale rádi, že přece jenom ty Formule 1 to magické kouzlo neztratily, dokáží pořádně zaujmout a je tak stále o čem diskutovat. O proti dřívějšku sleduji už jenom ty F1, takže v nižších a o jiných sériích už nemám žádný přehled. Když ještě začínala Formule E tak jsem si užil a oslavil zisk Titulu N. Piquetem jr., protože se mu v F jedničkách moc nedařilo, což bylo pro mne velkou záhadou. Nyní Formule E přímo nesnáším. Důvodem, proč mne nebaví i jiné série, třeba legendární INDY je, že všechny vozy jsou od jednoho výrobce. Nejvíce mne bavilo fandění pohledem ještě dětských let.
-
-
-
-
-
-
-
-
kik
13:54 10.01.2025 147.161.130.XXXŽe se tenkrát kolem Petersonovz nehody šířily různé fámy jsem věděl - bylo mi 18. Jedním z údajných důvodů byla právě tuková embolie ale prý z nedostatečného okysličování krve. Ale stále se mi nechce věřit že by byli doktoří v Itálii až tak velcí packalové že Ronnieho vlastně zabili...
Ronnie byl i na tehdejší dobu moc slušný člověk - jediný rok kdy se tak trochu vzbouřil byl 1973 kdy se celý rok rvali s Fittipaldim o titul až jim ho nakonec vyfoukl Jackie Stewart.-
RoBertino
14:19 10.01.2025 185.63.97.XXXTen údajný důvod byl skutečný - opravdu zemřel na tukovou embolii, ale původně se tvrdilo, že šlo o důsledek několikahodinové operace, při níž mu neokysličovali krev. Ono svědectví Varola ohledně operace stehenní kosti je - myslím - zásadní. Mohl jsem kontaktovat jednoho velmi dobrého ortopeda a ten mi potvrdil, samozřejmě s ohledem na rok 1978, že varianta s převozem do Švédska a řádná příprava by nejspíš zachránila Ronniemu život. Samozřejmě dodal, že dnes by k žádné podobné situaci nemohlo dojít.
Rok 1973 byl poněkud komplikovanější - Ronnie opravdu „držel basu“ a porazil Emersona vlastně jen v GP Itálie, kdy měl Brazilec ještě pořád šanci na titul, ale jak sám Peterson ve svých pamětech řekl: „Čekal jsem pokyn od Chapmana, abych pustil Emersona dopředu, ale ten nepřišel.“
-
-
Aktuálně
Poslední závod 8.12.2024
GP Abú Zabí58 kol (306,183 km)
Abú Zabí
-
Pátek
-
Sobota
-
Neděle
Průběžné pořadí šampionátu:
1. VERSTAPPEN, 2. NORRIS, 3. L... Celé pořadí
