Alonsovým negativem je však dle četných prohlášení jeho povaha. Podle svědectví, která přinesla britská BBC, v podstatě vyjma Jensona Buttona, s žádným týmovým kolegou ideálně nevycházel, vzpomeňme na duely s Hamiltonem v McLarenu. Když se mu nedaří, v týmu panuje napjatá atmosféra.
Na druhou stranu, když Fernando bojuje o titul, tým svými postoji, jednáními a nadšením skvěle motivuje. V předešlém článku jsem psal o tom, jak Renaultu nevyšel jeho pětiletý plán, kdy měl již letošní sezónu jezdit po boku Red Bullu a Ferrari. Fernando Alonso je bezesporu osoba, která i ze špatného vozu dokáže získat maximum, a tak by mohl továrnímu týmu pomoci ve vysněném umístění do třetího místa v Poháru konstruktérů.
Zřejmě by pro Renault bylo vhodnější, kdyby podepsal mladého nadějného jezdce, se kterým by se dalo v případě společného progresu počítat i do budoucna, avšak poté, co Anthoine Hubert loni tragicky zahynul v závodě Formule 2, se v juniorce Renaultu nenachází nikdo, kdo by se v nejbližší době do Formule 1 mohl probojovat. Mimo to si opravdu nemyslím, že by bylo pro ambice týmu nejlepším krokem, kdyby k Estebanu Oconovi, dvanáctému jezdci loňské sezony, posadili nezkušeného mladíka. Takový tým by měl co dělat, aby se prosadil ve středu pole, natož v jeho čele.
Než se potvrdilo podepsání Alonsa, spekulovalo se o tom, že by za Renault mohl jezdit znovu Nico Hülkenberg. Ačkoli jeho výsledky zcela jistě nebyly špatné, zřejmě není takovou zárukou jako respektovaný a především motivovaný Alonso. Je nutné připomenout, že Španěl je vyhlášen i konzistentností svých výsledků. Naopak Hülkenberg se za svoji kariéru některých chyb, přičítaných ztrátě motivace, dopustil. A vzpomeňme, že přesně o to Francouzům jde. Renault investoval v posledních pěti letech do Formule 1 velké peníze a počítal s tím, že již v roce 2020 bude patři do trojice nejúspěšnějších týmů, což se mu stále nedaří. Potřebuje proto úspěch co nejdříve, a přestože se s Alonsem nedá počítat v dlouhodobém horizontu, pro aktuální situaci týmu se jeho angažmá skvěle hodí.
Na druhé straně, proč Fernando Alonso přijal nabídku Renaultu?
Dalo by se říci, že má ve Formuli 1 stále nedodělanou práci, je jedním z nejambicióznějších a současně nejrozporuplnějších jezdců. Když z odcházel z F1, ozývaly se hlasy, dle kterých byl přeceňovaným pilotem, který má to nejlepší už dávno za sebou. A Fernando se kritiku bude snažit umlčet. Po podepsání smlouvy prohlásil, že Renault je pro něj jeho rodina, a že nejmilejší vzpomínky z F1 má spojené právě s tímto týmem. "V Renaultu jsem vyhrál své dva tituly, ale nyní se dívám dopředu. S pýchou a intenzivními emocemi se tak vracím do týmu, který mi na začátku mé kariéry dal šanci, a který mi nyní dal šanci jim vše splatit."
Alonsova motivace je trojí, přičemž všechny tyto složky bych viděl, že sehrály stejnou roli. Alonso má, na rozdíl od Michaela Schumachera, pro kterého byl comeback skutečně srdeční záležitostí, co dokazovat. S Renaultem nebude bojovat o titul, avšak mohl by mít příležitost k tomu, aby bojoval o pódiová umístění. A kdo ví, třeba v nějakém bláznivém závodě i o první místo.
Druhým motivačním bodem jsou peníze, jak jinak. Ve Formuli 1 si za rok vydělá tolik, jako jinde za pět a více let. Úspěšní piloti jsou placeni velmi slušně a Alonso zcela jistě stále platí za eso, které přinese stáji velkou pozornost.
Třetím motivačním bodem je pak dle mého možnost dlouhodobé spolupráce s Renaultem i po konci aktivní kariéry coby závodního jezdce. Alonso má závodění v krvi, a tak zřejmě nebude chtít jít chvíli po čtyřicítce do důchodu. Dle mého názoru je pro něho opětovné obnovení či stmelení vztahů uvnitř Renaultu skvělým tahem, který mu otevře dveře k tomu, aby se po skončení kariéry ujal nějaké významné role uvnitř závodního týmu.
Alonsův vztah s Renaultem možná nebude takový, jako byl vztah Michaela Schumachera a Ferrari, ale i kontroverzního Španěla si budou Francouzi předcházet. Už jen skutečnost, že bude v jejich týmu je dalším zviditelněním, kterého není nikdy dost.