Jsou závodní série, ve kterých jsou všechny vozy identické, ve své podstatě by měli mít všichni piloti stejné podmínky a o úspěchu by měly rozhodovat jen jejich schopnosti a vítěz by měl být nejlepší.
Samozřejmě je tu několik druhotných faktorů, které nelze úplně pominout. Například čerstvě sestavený vůz bude jistě konkurenceschopnější, než vůz stejné specifikace, ale rok již závodící. Podobně i zkušenosti týmu, šikovnost mechaniků, závodní strategie, nastavení vozu a informace pilotovi předávané v průběhu závodního víkendu, mají vliv a ovlivňují výsledky.
V závodních sériích, kde si týmy zároveň konstruují a vyvíjejí své vozy, což je právě Formule 1, závisí výsledek i na tom, v jak dobrém voze pilot závodí. Nejde jen o šikovné mechaniky, tým musí mít dobré designéry, konstruktéry, kteří navrhnou vůz, dobré inženýry, kteří převedou myšlenky do reality a sestrojí konkurenceschopný vůz. Záleží také na tom, jak je která stáj úspěšná při zlepšování vozu v průběhu sezóny.
Ve Formuli 1 se tedy nedá jednoznačně říci, kdo je nejlepším pilotem, protože soupeři v daném ročníku nemají rovné možnosti, a to dokonce někdy ani v rámci jedné stáje. Byl by Lewis Hamilton tak dominantní, kdyby jezdil za jiný tým? Byl by na přelomu tisíciletí tak úspěšný Michael Schumacher nebo Juan Manuel Fangio v počátcích F1? Není pochyb o tom, že se jedná o jedny z nejlepších jezdců v závodním poli jejich doby, ale k úspěchům jim bezesporu dopomohly i skvělé monoposty, ve kterých závodili.
Odpovědět na otázku, zda je důležitější mít skvělé auto nebo skvělého jezdce, pokud nemůžeme mít oboje, je tedy opravdu složité. Pojďme se společně podívat na data, která nám v tom mohou trochu pomoci. Pohár konstruktérů je ve Formuli 1 soutěž týmů, která je součástí šampionátu od roku 1958. Za těchto 62 let se 53x stalo, že pilot, který slavil titul mistra světa, jezdil za tým, který vyhrál Pohár konstruktérů. Je tedy zhruba pětaosmdesáti procentní šance, že pokud jezdec ovládne šampionát, pak i tým vyhraje Pohár konstruktérů. Na první pohled se tak zdá, že pilot potřebuje skvělý vůz, aby se stal mistrem světa. Nebo je to naopak a tým potřebuje špičkového pilota, aby ovládl Pohár konstruktérů?
V devíti sezónách, kdy Pohár konstruktérů vyhrála jiná stáj, než která měla mistra světa, se celkem osmkrát stalo, že její nejlepší jezdec byl druhý v celkovém pořadí (vicemistr), a jedenkrát dokonce až třetí.
Pojďme se však podívat ještě na druhé jezdce v týmu a dostaneme zajímavou informaci. Statistika totiž jasně ukazuje, že týmová dvojka téměř nikdy nekončí hned na druhém místě za týmovou jedničkou. Průměrem je takové čtvrté až páté místo.
Důvodů může být více, vůz je vyvíjen hlavně pro jedničku týmu a dvojce nemusí plně vyhovovat, roli mohou hrát závodní strategie, kdy dvojka vykrývá soupeře nebo uvolňuje pozice jedničce bojující třeba o titul. Důvodem může být ale i fakt, že týmová dvojka je pilot, který není tak konkurenceschopný, jako týmová jednička.
Je tedy zřejmé, že špičkový vůz automaticky neznamená, že tým bude mít v šampionátu jezdce na prvním a druhém místě. Horší pilot průměrně dosahuje 65 % bodů, které nasbírá týmová jednička. Když bychom se blíže podívali na to, jak se daří nejlepšímu jezdci z konkurenčního týmu, pak tito jezdci získají v průměru 70 % bodů šampiona, tedy o trochu víc, než týmový kolega mistra světa.
Lze tedy bez nejmenších pochybností konstatovat, že k vítězství je zapotřebí mít jak rychlé auto, tak rychlého pilota. Bez obou těchto složek nelze vyhrávat. Ale dominance týmu je odvislá od konkurenceschopnosti obou jeho jezdců a v takhle enormně profesionální sérii od špičkových výsledků každého jednotlivého člena týmu.
Ani skvělý pilot ve špatném voze, totiž zázraky neudělá. Není potřeba chodit nikam daleko do historie. Fernando Alonso platí i dnes za špičkového a velmi motivovaného pilota. Při jeho působení v McLarenu v letech 2015 – 2018 jezdil s nekonkurenceschopným vozem a tým skončil v Poháru konstruktérů dvakrát šestý a dvakrát devátý.
Při této příležitosti je možná dobré uvést jeden nápad, který se v minulosti objevil, když se řešila nudnost a snadná předvídatelnost závodů F1. Kdyby sezóna sestávala z 20 závodů a šampionátu se účastnilo 10 týmů, pak by každý pilot mohl v jedné stáji odjet dva závody a na konci sezóny by se ukázalo, kdo je ve skutečnosti nejlepším pilotem a jaký tým je skutečně nejlepší. Všichni ale víme, že taková věc v F1 skutečně nikdy nenastane...