Smutné francouzské vánoce, zemřel další bývalý pilot F1

Philippe Streiff působil v roce 1984 jako testovací pilot továrního týmu Renault. Na snímku s monopostem Renault RE50 EF1 V6 Turbo na okruhu Paul Ricard. | foto: Philippe Streiff

Uteklo pouhých devatenáct dní od skonu francouzského pilota Patricka Tambaye a země galského kohouta přišla o dalšího reprezentanta ve Formuli 1. Možná ne tak známého, ale určitě se jednalo o muže s velmi pohnutým osudem.

Philippe Streiff se narodil 26. června 1955 v La-Tronche (region Isère) a do světa rychlých kol se vnořil v roce 1978 - absolvoval šampionát francouzské formule Renault a skončil celkově pátý. Následovala cesta přes nižší formule, v roce 1980 mu patřilo třetí místo ve francouzské kategorii F3, o rok později už se stal domácím mistrem. Byl to pro něj vůbec úspěšný rok, neboť v týmu Jeana Rondeaua společně s krajany Jean-Louis Schlesserem a Jacky Haranem dosáhli v ikonických 24 hodin Le Mans na stříbrnou příčku a dokonce byli o místo úspěšnější než samotný šéf...

Logický byl postup do evropského šampionátu F2, kde strávil tři roky, ale i když se dokázal pohybovat na předních příčkách, nejlepším umístěním byly roky 1983 a 1984 - vždy čtvrtý. Navázal však kontakty s týmem F1 Renault a z pozice testpilota si právě v roce 1984 odbyl debut v kategorii nejprestižnější: v portugalském Estorilu dostal k dispozici třetí vůz v bíložlutočerné barvě, ale cíl nespatřil. Připsal si ale druhé umístění na stupních vítězů v Le Mans, tentokrát na Porsche týmu Johna Fitzpatricka s Britem Davidem Hobbsem a Jihoafričanem Sarelem van der Merwem. 

Sezónu 1985 začal Phjilippe v šampionátu nově vypsané Formule 3000, ale pak se na něj obrátil Guy Ligier - tým opustil Ital de Cesaris (mnozí si mysleli, že důvodem byla jeho nehoda v rakouském Zeltwegu, ale důvod byl jiný) a Streiff nabídku s radostí přijal. Postupně se zlepšoval a po desátém místě (Itálie), devátém (Belgie) a osmém (Evropa) předvedl výborný výkon v posledním závodě v Austrálii. Dojel třetí a nic na tom nezhatilo ani zbytečné nedorozumění v závěru závodu s týmovým kolegou Laffitem, přes poškozený levý závěs dojel do cíle na třetí příčce!

Philippe Streiff v době aktivní závodní kariéry | foto: Philippe Streiff

Leckdo čekal, že Francouz bude u Ligieru pokračovat, ale přednost dostal zkušený Arnoux a Streiff se objevil v barvách Tyrrellu. Tým "strýčka Kena" sice měl k dispozici první monopost navržený počítačem, ale výsledkově to nebylo slavné. Streiff ze šestnácti závodů dojel šestkrát v první desítce, ale body bral pouze za šesté místo ve Velké Británii a páté v Austrálii. Opět to pro něj vypadalo skvěle, patnáct kol se držel na třetím místě, jenže dvě kola před cílem už byla jeho nádrž suchá - i tak byl klasifikován jako pátý.

Sezóna 1987 byla složitá. Tyrrell se vrátil k atmosférickým motorům a de facto jel "druhou ligu", v níž proti turbomotorům neměl šanci. Klání v náhradních soutěžích Trofej Jima Clarka a Pohár Colina Chapmana sice Tyrrellovi piloti i tým ovládli, ale jinak pouze paběrkovali. Streiff nicméně v Německu zvládl dojet čtvrtý - a nikdo nemohl tušit, že to je poslední bodový zisk tohoto sympatického pilota. 

Přátelství s lidmi od týmu AGS ho přiválo do této stáje v roce 1988 a lze říci, že díky Philippovi stáj pozvolna stoupala vzhůru. Sice se nepovedl žádný závod s bodovým ziskem - i když podle dnešního klíče by jich Streiff získal hned osm za čtyři umístění v první desítce. Výkonnost se konsolidovala a Francouz s týmem vyhlíželi s nadějí do roku 1989.

Podobně jako Clay Regazzoni skončil i Streiff na pojízdném křesle | foto: Philippe Streiff

Bohužel hned v Brazílii při první Grand Prix došlo k tragédii. Streiff havaroval při tréninku a s poraněnou páteří putoval do nemocnice, ovšem neodborná péče při přepravě znamenala, že Philippe ochrnul na spodní polovinu těla. A to měl ještě štěstí, že nezahynul, protože ho stihla srdeční zástava a dohlížející ošetřovatel omdlel. Nebýt náhodné přítomnosti Streiffova přítele a odborníka na zranění páteře dr. Gérarda Saillanta jenž závodníka duchapřítomně zresuscitoval, vše mohlo skončit tragicky.

Někdejší pilot i přes svůj handicap dokázal nadále působit v motorsportu, i když pouze jako promotér nebo speciální host. Nejblíž k návratu do světa šíleně rychlých kol měl v roce 1994, kdy se svým někdejším šéfem z AGS Huguesem de Chaunacem usilovali o koupi týmu Ligier. Mělo jít o akci podporovanou Renaultem s cílem vytvořit podobnou vazbu jako později předvedli Red Bull a Toro Rosso - jenže z "juniorky" Williamsu nebylo nic, protože tým dvojici vyfoukl jistý Flavio Briatore...

Philippe byl vždy přátelský a když jsme ho oslovili s žádostí o odpovědi na několik otázek, poskytl F1NEWS.cz exkluzivní odpovědi. Jakmile mu to čas a jeho stav dovolily, navštěvoval i závody F1. Jeho životní pouť skončila den před Štědrým večerem 2022 - smutnou zprávu potvrdil samotný generální ředitel šampionátu F1 Stefano Domenicali.

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy