Šlechtici ve Formuli 1. Nejúspěšnějším byl hrabě von Trips

Formule 1 měla tu čest hostit i nositele modré krve (pozn. jedná se o erb z Easton Neston, kde sídlil Lord Hesketh) | foto: Wikipedia

Příslušníci urozeného původu si mohli v dávné minulosti dopřát dosyta zálib a hrátek, které plebejcům byly odepřeny. Časy se sice změnily a aristokracie v prostředí novodobých aktivit nemá cestu vždy zajištěnou, ale rozhodně usnadněnou. Což platí i pro F1.

Zkuste bez dlouhého rozmýšlení vyjmenovat alespoň pět lidí s urozeným původem, jejichž jména se objevila v královně motoristického sportu. Většina nejspíš vyloví z paměti tělnatého lorda Hesketha, jenž se v 70. letech pokusil vtisknout Formuli 1 trochu jiný ráz. Nebyl však sám, proto vám nyní představíme šlechtickou pětici dle našeho výběru. Tak tedy vzhůru ke vzorku nositelů modré krve ve Formuli 1.

1. Princ Bira

Vnuk krále Mongkuta měl poněkud složitější jméno, ovšem jako Birabongse Bhanudej Bhanubandh (thajský přepis raději vynecháme) by asi novinářům příliš radosti nedělal. Rodák z Bangkoku (15. 7. 1914 - 23. 12. 1985) se proto uchýlil k podstatně jednoduššímu titulu. V některých publikacích je u něj titul Princ siamský, což nemá nic společného s dvojčaty, nýbrž s původním názvem Thajska, používaného do roku 1939 a ještě krátce v období 1945-1949. 

Bira odjel ve třinácti letech do Velké Británie a absolvoval tu Eton College; díky tomu se vyhnul revolučním událostem ve vlasti a zcela určitě byl rád, že může svádět zcela odlišné souboje na britských tratích. Jeho postavení mu po různých peripetiích umožnilo kupovat vlastní závodní vozy, s nimiž nakonec dospěl až do F1. V letech 1950-1954 absolvoval tento exotický pilot 19 Grand Prix na monopostech Maserati, Simca Gordini a Connaught; třikrát se zapsal do konečné klasifikace bodovanými výsledky - nejlepšími byla čtvrtá místa ve Švýcarsku (1950) a Francii (1954). Připomeňme si, že prince Biru mohli diváci vidět na Masarykově okruhu v Grand Prix Československa v roce 1949.

Princ Bira na Maserati v nemistrovské Grand Prix Holandska 1949 | foto: wikipedia.org / Daan Noske

Účastník olympijských her v jachtingu (1956) sice po ukončení závodní dráhy na nějaký čas žil ve své vlasti, ale opět se vrátil do Evropy a těsně před vánočními svátky roku 1985 ukončil jeho životní příběh infarkt v londýnském metru.

2. Alfonso de Portago

Španělský šlechtic svým rodným jménem prince Biru hravě trumfl, tento mnohostranný sportovec a bonvián přišel na svět jako Don Alfonso Antonio Vicente Eduardo Ángel Blas Francisco de Borja Cabeza de Vaca y Leighton (11. 10. 1928 - 12. 5. 1957). S Birou ho spojovalo i několik dalších skutečností: rovněž žil ve Velké Británii (v Londýně se narodil), zavítal na olympijské hry 1956, ovšem na ty zimní a pouhých 0,14 vteřiny ho dělilo od bronzu v kategorii čtyřbobů. Ještě jednu společenskou perličku dodejme - španělský král Alfonso XIII. byl budoucímu závodníkovi kmotrem a proto 11. markýz de Portago nosil v bohaté přehlídce i jeho jméno.

Byl milovníkem žen, rychlých kol, života a zvláštních sázek. Po jedné z nich s letadlem podletěl londýnský Tower Bridge, rozdal si to se žokejskou špičkou ve Velké národní v Liverpoolu a znám je i jeho "polibek smrti" (Il Bacio della Morte) - při své poslední jízdě a nedlouho před svým skonem Alfonso prostě uprostřed závodu zastavil, aby políbil herečku Lindu Christian, stojící mezi diváky... Do světa rychlých kol ho uvedl v roce 1953 americký dovozce značky Ferrari Luigi Cinetti a o tři roky později už stál Španěl na startu GP Francie v rudém maranellském voze. Ve druhém závodě dosáhl na stříbrný stupínek, ovšem společně s Peterem Collinsem, což tehdy pravidla povolovala. I jeho druhý bodový zisk za páté místo v Argentině (1957) byl dělený s domácím Froilanem Gonzálesem. Během dvou let markýz absolvoval 5 Grand Prix.

Španělský milovník života Alfonso de Portago v rudém Ferrari | foto: Wikipedia

Osmadvacetiletý Alfonso zahynul při havárii ve slavném závodě Mille Miglia. Nehoda se stala na rovné silnici mezi Cerlonge a Guidizzole, když jeho Ferrari 335 S vyletělo ze silnice a kromě de Portaga a jeho spolujezdce Edmunda Nelsona zabilo dalších devět diváků. Dlouho se uvádělo, že příčinou byl utržený protektor pneumatik Englebert - belgická značka společně s majitelem vozu Enzo Ferrarim dokonce stanula před soudem, ale oba žalované subjekty byly následně zproštěny žaloby. Pravým důvodem incidentu byl nevyhovující povrch trati - lidově řečeno "kočičí hlavy" právě v inkriminovaném úseku.

3. Wolfgang von Trips

Německo se mohlo prvního šampiona F1 dočkat podstatně dříve. Avšak Wolfgang Alexander Albert Eduard Maxmilian - Reichsgraf Berghe von Trips (4. 5. 1928 - 10. 9. 1961) zahynul na závodní trati s mistrovským titulem před očima. Hrabě z Kolína nad Rýnem, jemuž přátelé říkali Taffy, byl pověstný hltáním sladkostí během vytrvalostních závodů, ovšem vůbec nebyl mlsný, jak se o něm někdy psalo, jenom trpěl cukrovkou a kompenzoval si tak nízkou hladinu cukru v krvi.

Německý hrabě Wolfgang von Trips na závodní dráze v roce 1957 (uprostřed) | foto: Wikipedia

Do F1 nastoupil v barvách Ferrariho týmu, jenž tehdy ještě disponoval vozy zaniknuvší stáje Lancia. Poté až na dvě výjimky (GP Monaka 1959 s Porsche a GP USA 1960 v barvách soukromého týmu Centro Sud na Maserati) odjel všechny závody na rudých ořích z Maranella. V roce 1961, kdy Ferrari nasadil úspěšné vozy 156 "Sharknose", vyhrál von Trips závody v Holandsku a Velké Británii, čímž se zařadil mezi adepty na mistrovský titul. Bohužel jeho prokletím se stala italská Grand Prix: Němec už na Monze havaroval v letech 1956 a 1958 a v obou případech se zranil. Do třetice platilo ono "...všeho zlého" - výsledkem byla fatální nehoda. Po kolizi s Lotusem Jima Clarka vylétlo Wolfgangovo Ferrari z trati, prorazilo plot a zabilo 15 diváků. Nešťastný hrabě vypadl ze svého vozu a byl na místě mrtev.

4. Lord Hesketh

Britský aristokrat a pozdější politik je v našem přehledu určitou výjimkou. Thomas Alexander Fermor, 3rd Baron Hesketh (28. 10. 1950) se dočkal šlechtického titulu krátce před svými pátými narozeninami, když jeho otec, devětatřicetiletý Frederick Fermor, náhle zemřel. Alexander vystudoval Ampleforth College v Yorkshire, poté získal ostruhy u firmy Dean Witter Inc. v San Franciscu, aby se vrátil do vlasti a převzal starost o rodinné latifundie Easton Neston (Towcester, Northamptonshire).

Hesketh zkoušel sám závodit, ale 130 kg živé váhy jeho kariéru za volantem vyloučilo. Odmítl se však vzdát "zábavy s autíčky"; proto se zrodil Team Hesketh a navzdory sýčkům velmi záhy stanul až v F1. Lordova stáj proslula bohatýrskými večírky, odmítáním reklamy, specifickým angažmá konstruktéra Harveye "Doc" Postlethwaitea ("Zatáhli jsme ho do Carlton Tower a lili do něj alkohol tak dlouho, dokud nesouhlasil") a nezvyklým preferováním své jezdecké "superstar" Jamese Hunta. Ten také v Holandsku 1975 vyjel pro "aristokratickou partu" jediný triumf v Grand Prix F1. Traduje se historka, že jednou pořadatelé nechtěli nechat v areálu Brands Hatch přistát vrtulník Jet Ranger s lordem na palubě, takže Hesketh jim jejich rozhodnutí později otloukl o hlavu: "Moc mě neštvěte, nebo to tu všechno skoupím!"

James Hunt na Heskethu 308C Cosworth při Grand Prix Velké Británie 1975 na okruhu Silverstone | foto: Tim Marshall

Obtloustlý lord (titul mu připadl díky automatickému členství ve Sněmovně Lordů) po roce 1975 oficiálně ukončil činnost svého týmu, ale manažer Anthony "Bubbles" Horsley jej udržel na tratích až do poloviny roku 1978. Hesketh se pak snažil ještě prorazit na motocyklový trh se strojem Hesketh V1000, ale neuspěl. Za vlády premiérky Margareth Thatcher se začal věnovat politice, z níž se stáhl v roce 1996. O rok později dostal britské vyznamenání Knight Commander of the Order of the British Empire.

5. Johnny Dumfries

Pokud byste potkali Johnnyho v depu, neřekli byste, že je to šlechtic. Ale Skot John Colum Crichton-Stuart, sedmý markýz z Bute (26. 4. 1958), známý též jako hrabě Dumfries (do roku 1993) své aristokratické tituly často a rád tajil (třebaže jich má celkem devět). Nastoupil rodinnou tradici a stejně jako Hesketh studoval na Ampleforth College, ale na rozdíl od Alexandra ji nedokončil. 

V závodním světě začal skutečně od píky - jako řidič transportéru, později se posadil i do monopostů a jeho prvním velkým úspěchem byl titul v britském šampionátu F3 v roce 1984, když čtrnácti výhrami dokonce překonal výkon Ayrtona Senny v předchozí sezóně. Ostatně s Ayrtonem se po roce sešel v týmu Lotus - Ayrton odmítl "příliš dobrého" Dereka Warwicka, aby pro něj neznamenal ohrožení postu týmové jedničky a preferoval Dumfriese, který by mu žádné potíže nepůsobil. Doplatil na to především Lotus - Johnny skutečně nebyl zásadním přínosem, bodoval jen ve dvou závodech a nejlépe se umístil v Maďarsku na 5. místě. Proto jednak Lotus ztratil šanci na lepší umístění v Poháru konstruktérů, jednak po sezóně Skota nahradil Japonec Satoru Nakajima, mimo jiné i z důvodu přechodu stáje na motory Honda.

Johnny Dumfries s Lotusem 98 T s motorem Renault V6 Turbo při Grand Prix Velké Británie 1986 | foto: Tim Marshall

Dumfries, později používající jméno John Bute, se dočkal satisfakce v roce 1988, kdy s Janem Lammersem a Andy Wallacem vyhráli s vozem Jaguar XJR-9 týmu Silk Cut Jaguar patřící Tomu Walkinshawovi slavných 24 hodin Le Mans. Ačkoliv zdědil 142 milionů liber, návrat do F1 mu ani toto jmění neumožnilo, zůstal tak na svých 15 Grand Prix.

... a ti další

Nedávné dekorování Lewise Hamiltona titulem sir možná u některých z vás vyvolalo otázku, kolik pilotů v rytířském stavu vlastně v F1 máme. Tak tedy žijícího vedle současného mistra světa už jen jednoho - Jackie Stewart byl jmenován sirem v roce 2001. O rok dříve získal stejné ocenění i Stirling Moss a vůbec prvním sirem z řad pilotů F1 se stal Australan Jack Brabham (1978). Nesmíme ale zapomenout na Franka Williamse a konstruktéra Patricka Heada, kteří jsou siry od roku 1999 resp. 2015.

Dva sirové v F1: Hamilton a Stewart | foto: Pirelli

Mnozí si ještě vzpomenou na náš seriál FISA versus FOCA (více zde), v němž je zmíněn někdejší šéf FIA, muž rakouského a německého občanství jménem Paul Alfons Maria Clemens Lothar Philippus Neri Felix Nicomedes, Prinz von Metternich-Winneburg (26. 5. 1917 - 21. 9. 1992). Bývalý závodník měl také bohatý šlechtický rodokmen a kromě titulu princ se mohl pyšnit i vysokými funkcemi v automobilovém sportu: v letech 1970-1975 plnil funkci prezidenta CSI, poté povýšil na šéfa celé FIA, které vládl v letech 1975-1985, než ho nahradil Jean-Marie Balestre. Málokdo ví, že v letech 1941-1945 pobýval v tehdejším protektorátu Böhmen und Mähren na zámku Kynžvart, ale ačkoliv patřil do okruhu odpůrců nacismu, byl v roce 1945 odsunut do Německa a jeho majetek byl zabaven.

Těch urozených jmen by se v F1 našlo určitě více, berte náš přehled jako takovou malou exkurzi nikoli do honosných sálů, stájí či venkovských sídel, nýbrž do nám dobře známého prostředí. Kdyby snad měl někdo výhrady, tak se za trest naučí všechna uvedená jména v plném znění a na příštím srazu fanoušků F1 je bez jediné chybičky přednese...

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 15 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy