My bychom ale měli ještě utrousit pár slovíček k závodu, který dokonce mohl proběhnout o den dříve. Důvody byly vyloženy zdánlivě exaktně: nechceme, aby piloti riskovali v dešti, dopřejme jim odpovídající komfort. Není divu, že se na sociálních sítích objevily názory, jestli náhodou Whiting & spol. nebudou za chvíli jezdce obouvat a přebalovat, kdyby náhodou.
Pořád se motáme kolem onoho ožehavého bodu, zda F1 má být více riziková, aby skutečně působila jako podnik, který není přístupný "každému hejhulovi z ulice", jak trefně poznamenal jeden z mnoha diskutujících. V této souvislosti mě napadá ještě jeden příměr - může se klidně stát, že se F1 svou bezbřehou snahou o to být sterilně bezpečná prostě zahubí. Takže nakonec bylo dobře, že si aspoň někdo odpovědný zachoval rozumný nadhled a jelo se tak, jak bylo původně určeno. A světe, zboř se, kromě několika drobných incidentů a Giovinazziho repete se nic vážného nestalo.
To daleko zajímavější myšlenku vyslovil v obsáhlém prohlášení Ross Brawn, který evidentně hýří nápady. Přišel s jedním, ve kterém žádá, nebo si spíš přeje, aby divákům a příznivcům F1 byly zcela otevřeny taje jednotlivých týmů. Jednalo by se o doposud ukrývaná data, náhledy na telemetrii, prostě nic už by nemělo být tabu.
"Divák by si pak mohl o strategii a závodní prezentaci udělat sám svůj úsudek a byl by vtažen přímo do děje," vysvětlovat ve zkratce svou ideu. I tady se ozvaly první hlasy, ve kterých nechyběla špetka jízlivosti a padly dotazy, zda by takový průvan na sociálních sítích neznamenal pro F1 víc potíží než užitku. Hledaly se příměry tu pološílené, tu věcné, od hackování až po teroristické akce. V tomto směru, hlavně po úterním dramatu fotbalistů Borussie Dortmund, má svět možná trochu velké oči, ale myšlenka, že se veškerá data budou sdílet kýmkoli mi přijde hodně utopická. Tedy nikoli za předpokladu, že bychom se vrátili někam do 70. let.
Po Hamiltonově vítězství se rozproudila další bohatá diskuse o tom, jak to tedy s poměrem sil je. Na jednu stranu vrátil Mercedes poměrně komfortně australský úder maranellským ořům, na druhou tu byly určité okolnosti, jako Giovinazziho nehoda, která do jisté míry ovlivnila dění na počátku závodu. V tom je kouzlo dění v F1, neboť ani při sebelepším odhadu nelze všechno naplánovat do posledního puntíku.
Že týmoví kolegové dvou doposud nejúspěšnějších pilotů nehráli v Šanghaji zrovna prim, to jenom přidalo další rozsah závodu. Oba Finové se trápili, ale zatímco u Bottase byla jasná chyba, na kterou Valtteri možná doplatil až příliš tvrdě, Kimi s týmem poněkud mlžili, protože během závodu si jasně stěžoval na pokles či absenci výkonu, po závodě jako by žádný problém tohoto druhu neexistoval. Může to být onen mediální taneček, během něhož se potíže zásadně nesdělují a už vůbec ne konkurenci.
Můžeme tak vzhlížet k Bahrajnu a podle něj posoudit, kam se misky výkonnostních vah přikloní více. Je možné říci, že pokud to bude výrazně na stranu Stříbrných šípů, ač s nelibostí lze konstatovat, že sezóna tím zamíří na koleje dobře známé za poslední tři roky. Ba co víc, ještě výrazněji, protože pokud Mercedes opět konkurenci poodpluje, prozatím to vypadá, že Bottas bude tahat za kratší konec. Ovšem pozor, jedním dechem je nutné dodat, že jsme pořád na začátku celého seriálu Grand Prix.
A konečně Fernando Alonso. Po směsi zpráv týkajících se úrovně McLarenu, kdy čtenář občas nevěděl, na čem je, vypálil dvojnásobný mistr světa nálož odpovídajícího kalibru. Z tohoto hlediska nelze říci, že by udělal něco zvláště výjimečného, ostatně těch pilotů, kteří si vyzkoušeli slavnou pětistovku INDY, nebylo zase tak málo.
Moc dobře víme, že v letech 1950 - 1960 patřil závod v Indianapolis do oficiálního seriálu mistrovství světa, ovšem návštěvy z gardy pilotů brázdících "klasické" trati F1 do "staré cihelny" nikdo moc nespěchal. Těch několik výjimek bychom spočítali možná na prstech jedné ruky. Teprve když se 500 mil INDY vyčlenilo, začali se tam i špičky F1 objevovat. Nutno podotknout, že tehdy byl i strojový park podstatně bohatší a vsadím se, že mnoho z vás si ještě pamatuje neobvyklou Chapmanovu kreaci Lotus 38/1 s asymetrickými závěsy kol - a není bez zajímavosti, že si toto auto vyzkoušel trojnásobný vítěz v Indianapolis Dario Franchitti. Právě ten, který zhodnotil Alonsovy šance na čtvercové trati.
V minulosti to měli piloti s účastí poněkud složitější. Stačí si připomenout osudy takového Claye Regazzoniho, který v dobách, kdy hájil barvy týmu Ferrari, měl smůlu v tom, že commendatore jednoduše uvalil na americký závod tabu. Až po odchodu k Ensignu se Švýcar dočkal a připravil si tak jeden z nejdramatičtějších okamžiků své kariéry. Tehdy ho ještě štěstí neopustilo a tréninkovou nehodu, při níž představil něco ve stylu nedotaženého salta mortale, přečkal v takové kondici, že nakonec k závodu mohl nastoupit.
Navázal tak ve své podstatě na jednání svých předchůdců jako Peter Revson či Mario Andretti, kteří dávali velice často přednost 500 mil INDY před Grand Prix Monaka. I když... v roce 1978, kdy to Mario Andretti myslel s útokem na mistrovský titul hodně vážně, v Monaku startoval. Ostatně komentáře dávají najevo, že Alonso si tento výlet mimo F1 mohl dovolit jen díky velkému příznivci IndyCar Zaku Brownovi, pokud by byl ve vedení McLarenu Ron Dennis, asi by měl Španěl smůlu.
Pochopitelně se mohutně dumá, co se za Alonsovým rozhodnutím vlastně skrývá. Snaha se po nepříliš úspěšném období i McLarenu poněkud zviditelnit, dokázat, že závodnický potenciál neztratil. Do jisté míry to tak může být, ale jak už naznačil Franchitti, nelze vyloučit ani to, že dostane od matadorů IndyCar pořádnou nakládačku. A při neustálé, i když víceméně skryté řevnivosti mezi Amerikou a Evropou (F1 je pořád posuzována jako "evropská", i když už závody na nejstarším kontinentu dávno nedominují), bude Alonsův skalp bez ohledu na fakt, že nemá s IndyCar prakticky žádné zkušenosti, určitě cenný.
Každopádně se Alonsovi, ať už vědomě nebo mimoděk, podařilo strhnout pozornost na svou stranu a udělat IndyCar řádnou reklamu. Nic nového pod sluncem, vždyť tohle platilo vždy, když někdo z jedné kategorie zavítal do druhé. Stačí si vzpomenout na NHL a WHA, a mnoho dalších případů...
O velikonočním víkendu se tedy můžeme těšit hned na několik zodpovězených otazníků. Navíc jestli něco nová pravidla posílila, pak vyrovnanost ve středu pole, i když některé týmy zatím maličko dluží své pověsti.
Takže bude to tentokrát Ferrari, kdo se zase dostane do laufu? Nakolik se Red Bull přiblíží Mercedesu a Ferrari? Dojde k nějakým přesunům v rozložení sil mezi Toro Rosso, Force India, Williams, případně dalších? A jak si po určitě pouze povede Pascal Wehrlein? Odpovědí se dočkáme už brzo.