Z pohledu závodního se toho v Bahrajnu příliš nezměnilo. Mercedes opět vyhrál, Hamilton díky ťukesu na startu až třetí, což je onen tolik očekávaný nepředvídaný prvek, mezi oběma Stříbrnými šípy jedno Ferrari, protože nad druhým mohl Vettel v boxech pět na motivy dětského megahitu „kolečko se polámalo“ aktuálnější verzi Meinen motor hat gebrochen, la la la, či tak nějak. Po dvou závodech se zdá být jistotou Red Bull a Haas, což je asi největší překvapení, zvláště s ohledem na předsezónní dohady o tom, zda se vůbec americká stáj dostane na dosah bodované desítky.
K tomu se ale ještě dostaneme, důležitější a podstatnější je situace na poli, které se ve zprávách označuje jako politické. Že jde v F1 o moc a peníze, to je informace, která jen málokoho překvapí. Ale občas mi to připadá, jako kdyby s rostoucími sumami klesalo přirozené myšlení. Což znamená několikátý, snad poslední návrat k formátu kvalifikace. Nejeden diskutující u zdejších článků, týkajících se průběhu závodu nebo hodnocení míry zavinění v kolizích, se rozčiluje nad různým metrem komisařů, posuzujících ten či onen incident. Viz úplně poslední crash bum bang v podání Bottase a Hamiltona. Vzpomeňme si na jiné, zásadní či méně významné kolize a častý údiv, kdo byl za ni potrestán. Volalo se po sjednocení pravidel, stanovení jasných aspektů viny či zavinění, aby se předešlo spekulacím o ovlivnění závodu, ať nevědomky či cíleně.
Jenže když se podíváme na to, co se událo před touto sezónou, chtě nechtě si budeme připadat, jako když se díváme na dva pětileté bohatýry na písečku, ani se dohadují, kterou částí vybudovaného hradu povede tunel. Maminky, babičky a další příbuzní preferují s ohledem na zkušenosti prověřenou metodu, ale ti dva ne – musí to být nové, aby ostatní padli na zadek, jak to dobře vymysleli. A ve chvíli, kdy se jim jejich megastavba začne hroutit, připustí pod nátlakem kolemsedících, že tedy zvolí onu vyzkoušenou metodu.
Pokud jsem se předchozími řádky někoho dotknul, mrzí mě to, ale za svým si hodlám stát. Kdyby se jednalo o oblastní závod motokár v blíže nejmenované vsi u řeky, nelze s ohledem na celospolečenský význam akce nic namítat. Ale tady se odehrávalo fiasko před zraky milionů diváků a Formuli 1 jako takové tento experiment odlákal další příznivce. Jestliže se pohybujeme v produktu s vysokým kreditem a označovaným za vrchol masivu zvaného motorsport, nelze si dovolit nějaké testování za běhu. Jenže to by nesměl být kalendář narvaný kvůli nenasytnosti pana Ecclestonea k prasknutí, proto se vymyslelo něco, co na papíře vypadalo skvěle, ale v praxi už to nešlo vyzkoušet a proto došlo hodně rozjitřené reakce. Po několik let slýcháme, jak atraktivita F1 upadá a diváci žehrají na předvídatelnost. Do jisté míry je to důsledkem situace, že nikomu nelze nařídit konkurenceschopnost a po těch nejlepších chtít, aby vědomě ubrali a zařadili se do davu. Soupeře si nevyčarujete mávnutím kouzelného proutku, musí se pochlapit a dobrat výsluní. Nějací přitom odpadnou a už se nevrátí, ale místo toho, abychom jim dali na několik let neměnnou jistotu, v níž budou moci nerušeně pracovat, soustavně se vymýšlejí opravy a úpravy, předělávky a změny. A nejhorší na tom je, že většinou nevedou ke kýženému konci. Jen se maximálně vymění tváře a barvy v popředí.
Kdysi jsem četl zajímavou stať o tom, jak nespravedlivá je třeba kvalifikace na fotbalový šampionát, protože vedle skutečných favoritů se na tento sportovní svátek dostanou i výkonnostní trpaslíci. Leč nikdo zatím nevymyslel hodnotnější systém. Proti tomu by mohla být kvalifikace pro piloty F1 doslova rájem. Jenže v dnešní době, kdy je konečný čas závislý na tom, jestli vyjedete na trať určitého dne ve 14:23 zrovna ve chvíli, kdy čerstvý severozápadní vítr bude mít hodnotu 3,4 m/s a vlhkost vzduchu nepřekročí 64 %, se dostáváme, a mám dojem, že zbytečně, do spirály šíleností. Docela mě překvapuje, že ještě Ecclestone s Todtem po intermezzu se sčítanými časy nepřišli s dalším nesmyslem: dělením do skupin po turnajovém způsobu. Ovšem s ohledem na poslední události bych se vůbec nedivil, kdyby ho měli připravený v rukávu. Od jisté doby to vypadá, jako když se pokoušíme zužovat kalhoty tím způsobem, že do nich všijeme klín. A nostalgicky vzpomínám na ona proklínaná sedmdesátá léta, kdy měli piloti tři dny na to, aby prostě zajeli nejlepší čas. Jasně, motory mají nyní svou životnost, na sezónu je jich k dispoziciurčitý počet, nesmí se příliš zatěžovat. Daň bohatších výsledkových listin je vykoupena jistými klišé. Zkusme se ale zamyslet, nebylo by tak docela od věci stanovit každý den tréninkovou hodinu, která by byla zároveň kvalifikační. A ne se za každou cenu pokoušet z kvalifikace dělat něco zásadně dramatického. Jejím nepopiratelným cílem je stanovit, kdo si svým výkonem zajistí lepší místo na startu, ne se stát exhibicí, kdy má vůz na trati strávit předepsaný počet minut a kol. Spekulovat o tom, že by Mercedesy zajely v pátek nejlepší čas a pak by je na trati nikdo neviděl? Tomu může věřit člověk věci absolutně neznalý. Naopak si myslím, že do poslední chvíle by bylo nutné být ve střehu, jestli náhodou někdo neudělá překvapivý výsledek. Nešlo by se vymlouvat na náhodu, že v té či oné chvíli při jediném kole a v časové tísni měl zrovna ten či onen zablokovanou trať nebo začalo lehounce krápat.
Pamatujeme bizarní návrhy, například Flavio Briatore přišel s fantastickou myšlenkou převráceného startovního roštu. Tomu to pánovi bych navrhl podobný věc v jeho obchodní činnosti – když by uzavřel nějaký výhodný kontrakt, tak by peníze, které by mu to mělo vynést, nedostal on, ale ten, který by tratil. Asi by italský playboy svou vizi, že nejrychlejší bude startovat z konce závodního pole, rychle opustil. Zkrátka se nelze zbavit dojmu, že nejlepší systém je volná trať, volný výběr daných směsí a ukaž, co umíš. O plýtvání pneumatikami s ohledem na to, co nedávno prohlásil Paul Hembery, bych si přílišnou starost nedělal. A ještě jeden argument torpédující ony výmysly s prohazováním pozic a nadšením, jak se bude špička prodírat kupředu – nějaké stíhací jízdy po chybě toho či onoho pilota dominující stáje už tu byly, ale žádné velké drama se nekonalo. Nebo vážně chceme – promiňte mi ten výraz – zprznit závody handicapovým způsobem? Líbilo by se vám posunout Manor o tři kola vpřed, Sauber o dvě a zbytek o jedno – a pak se, Mercedesy, snažte? Je doopravdy závodění především o omezování, aby ti méně zdatní také měli šanci? To navozuje spoustu pološílených až stupidních myšlenek, kterými tu raději nebudu plýtvat.
Buďme aspoň rádi, že do středu pole nenápadně sklouzává Williams a posílil ho Haas, tím pádem se přeci jenom „něco děje“. Haas je pro někoho překvapení, pro historiky připomenutí některých událostí, díky nímž přistupovali k prezentaci Američanů s obezřetností. Vzhledem ke koncepci vozu si lze připomenout rok 1977 a sebevědomý vpád Waltera Wolfa, kanadského milionáře s rakouskými kořeny, na scénu F1. Vůz na bázi druhdy úspěšného Heskethu s vyzkoušenou a úspěšnou motorovou jednotkou pobil celé startovní pole hned při jeho debutu a vyhrál. A Scheckter tuto konstrukci dovezl do cíle v celkovém hodnocení Poháru konstruktérů na čtvrtém místě. I přes značnou propast času se z tohoto hlediska dalo usoudit, že finančně slušně podporovaný tým s kvalitní technikou asi jen tak nepropadne, spíš volil méně nabubřelý přístup a ten se vyplatil. Na rozdíl od kutilů, kterých z historie známe více než dost jde o tým s jasnou koncepcí, pokud přihlédneme k okolnostem, pak je rozhodně příjemným překvapením. Pořád je ale třeba si opakovat – máme za sebou jen o něco více než desetinu celkového šampionátu. Vyčkejme a uvidíme.
Pokud už tahanice kolem kvalifikace utichly, jsme svědky dalších dohadů, týkajících se sezóny 2017. I v tomhle směru mám dojem, že se něco ušilo horkou jehlou a přání bylo zase otcem myšlenky. Někoho už bude nudit opakované připomínání prestiže, ale zásadní kroky by měly mít jasnou koncepci a ne se na poslední chvíli před nutným vyjasněním technických podmínek (nová auta se opravdu nestaví na přelomu ledna a února) dohadovat, co a jak. Stačí si připomenout seriál mapující konflikt FISA a FOCA. Měla by existovat stanovená lhůta nikoli s půlročním, ale minimálně dvouletým odstupem, aby se někdo nemohl vymlouvat, že to či ono vypadalo tehdy a tehdy dobře, ale teď se zjistilo, že to nebude fungovat. Jenže jak se zdá, v poslední době si určité síly libují v experimentech a improvizacích. Že by začali dětinštět?
Už několikrát se v minulosti tvrdilo, že nějaký konkrétní rok rozhodne o osudu samotné F1. Četli jsme to v roce 1977, kdy jeden z posledních rytířů F1 Clay Regazzoni prohlásil, že se rozhodne, zda je Formule 1 sport nebo cirkus. V roce 1982 Didier Pironi krátce před svou nehodou, která ukončila jeho kariéru v F1, vyslovil obavu, že skandály a nehody mohou zlomit F1 vaz: „Pokud tento rok přežije, nepoloží ji už nic. Ale její šance příliš nadějně nevidím.“ Gerhard Berger a Niki Lauda po Sennově smrti veřejně vystoupili s názorem, že F1 se přežila a v dané podobě nemá smysl. Co si budeme říkat po letošním ročníku? Zatím doufejme, že si královna motoristického sportu jako v mnoha předchozích případech najde způsob, jak neztratit korunu a především svou už poněkud pošramocenou prestiž.