Ohlédnutí za Verstappenovou sezónou: Jak je to s těmi rekordy?

Pódiové oslavy po závodě v Abú Zabí | foto: Pirelli

Skončil ročník, o němž se navždy bude mluvit jako o naprosto dominantním ze strany dvojice Max Verstappen-Red Bull. Do jisté míry je to pravda, nyní už trojnásobný mistr světa prokázal, že soupeři mu letos v drtivé míře tvořili jen příjemnou stafáž.

Tradiční ohlédnutí bude mít jako vždy stránku statistickou, ale s ohledem na oslavnou hysterii a časté přehlížení některých historických okolností - protože pořád není málo těch, kteří touto oblastí pohrdají a nepřisuzují jí valný význam - si tentokrát dovolíme i malé srovnání. Ovšemže z něj staronový šampion vyjde v mnoha směrech jako dominantní postava, nicméně pořád tu jsou ona pověstná "ale" a zjistíme, že ještě má co dohánět.

Pierre Gasly (Austin) opět dosáhl solidní spolehlivosti | foto: Red Bull Content Pool


Závodní kilometry

Piloti letos měli před sebou 6697,036 kilometrů, rozprostřených do 22 Grand Prix. Číslo mohlo bez potíží překonat i sedm tisíc, protože v plánu byla i Emilia Romagna s obvyklou dávkou 309,049 km, ale povodně v daném regionu znamenaly, že se letos 23 závodů nepojede. Verstappen ještě zvýšil svou loňskou převahu (98,13 %) a stanul opět v čele žebříčku.

Při pohledu na TOP 10 registrujeme výrazný propad Leclerca (loni třetí s 91,91 %) a naopak výrazný vzestup Sainze jr. (v sezóně 2022 ze stálých účastníků výrazně poslední se 73,94 %) - přitom stejně jako týmový kolega jeden závod de facto nejel. Je bezesporu zajímavé, že v elitní desítce má oba vozy pouze Alfa Romeo, zatímco loni to byli Red Bull, Mercedes a Alpine. Pokud nebudeme počítat střídání pilotů u AlphaTauri, pak je bezesporu potěšitelné, i když v současné době nikoli překvapující, že všichni piloti absolvovali minimálně 80 % celkové délky letošního šampionátu.

Max Verstappen Red Bull 6697,036 km 100,00 % 1 1
Fernando Alonso Aston Martin 6555,149 km 97,88 % 4 14
Pierre Gasly Alpine 6347,845 km 94,80 % 11 2
Guanyu Zhou Alfa Romeo 6320,131 km 94,37 % 18 19
Carlos Sainz jr. Ferrari 6222,052 km 92,91 % 7 20
Valtteri Bottas Alfa Romeo 6203,535 km 92,63 % 15 13
Lewis Hamiltoon Mercedes 6089,753 km 90,93 % 3 8
Lando Norris McLaren 6073,940 km 90,70 % 6 4
Nico Hülkenberg Haas 6052,270 km 90,37 % 16 21
Juki Cunoda AlphaTauri 6044,219 km 90,25 % 14 16

Legenda: Pilot, tým, absolvované km, procenta, umístění v MS 2023, umístění v počtu absolvovaných km v roce 2022


Grand Prix

Všech 22 závodů odjelo 15 pilotů - o jeden méně kvůli technickým potížím před startem absolvovali Cunoda, Leclerc, Sainz jr. a Stroll. Nyck de Vries byl po britské Grand Prix uvolněn a do F1 se vrátil Daniel Ricciardo, jehož pak vystřídal na pět závodů Liam Lawson. Bodovali až na de Vriese alespoň v jednom závodě všichni, takže žádný tým z letošního šampionátu neodešel s prázdnou.

Šedesát šest možných pódiových umístění si rozdělila přesně polovina účastníků - z jedenácti pilotů byl samozřejmě dominantní Verstappen, jemuž unikly jen jedny stupně vítězů. Za ním následují Pérez (9), Alonso (8), Norris (7), Hamilton a Leclerc (6), Sainz jr. (3), Piastri a Russell (2) a konečně oba jezdci Alpine se podělili vždy o jedno třetí místo. V počtu vítězství s ohledem na Maxovu nadvládu se po jeho bok zařadili pouze Pérez a Sainz jr. Oproti loňsku se z vavřínu netěšili Leclerc a Russell.

Cunoda si poprvé vyzkoušel pocit pilota jedoucího na vedoucí pozici | foto: Red Bull Content Pool


Vedení

V této oblasti Verstappen konkurenci - no, spíše přihlížející - deklasoval až zahanbujícím stylem. Pouze v Saúdské Arábii a Singapuru se neobjevil v čele a v pěti Grand Prix (Monaco, Španělsko, Kanada, Maďarsko a Katar) nepustil do vedení nikoho jiného. Podobná věc se povedla pouze Sainzovi jr. v Singapuru.

Nejvíc pilotů v čele viděli diváci při GP Itálie, kdy se vystřídali na čele Verstappen, Sainz jr., Hamilton, Pérez a Piastri. Oproti loňským osmi "lídrům" jich letos bylo o dva více; s ohledem na Verstappenovu převahu se ale procentuální podíl druhého v pořadí dramaticky snížil (v roce 2022 to byl Leclerc s 24,49 %). Až na Vettela, jenž už v F1 nestartuje, si zopakovali pocit vedoucího pilota všichni, kterým se to podařilo loni, navíc přibyli oba piloti McLarenu a premiérově Juki Cunoda.

Ještě poznámku pod čarou - nesmírně ceněný Grand Chelem (pole-position, vedení od startu do cíle a nejrychlejší kolo v závodě) má na svém kontě - jaké to překvapení - Max Verstappen: podařilo se mu to v Kataru a Španělsku.

Max Verstappen Red Bull 4911,060 km 73,33 %     1
Sergio Pérez Red Bull 867,885 km 12,96 %     3
Carlos Sainz jr. Ferrari 393,052 km 5,87 %     5
Charles Leclerc Ferrari 209,267 km 3,12 %     2
Lando Norris McLaren 162,330 km 2,42 %     -
Lewis Hamilton Mercedes 71,054 km 1,06 %     6
George Russell Mercedes 31,668 km 0,47 %     4
Juki Cunoda AlphaTauri 26,405 km 0,39 %     -
Fernando Alonso Aston Martin 18,522 km 0,28 %     8
Oscar Piastri McLaren 5,793 km 0,09 %     -

Legenda: Pilot, tým km ve vedení, procenta, umístění v MS 2023, umístění v počtu km ve vedení v roce 2022


Kvalifikace

Opět měl Verstappen navrch - mnohem více než loni, ale určitě ne tak výrazně jako v jiných oblastech. S 12 nejlepšími výkony si pojistil převahu a všechna dokázal zúročit ve vítězství. Totéž se povedlo Pérezovi v Saúdské Arábii a Sainzovi jr. v Singapuru, naopak druhé PP Péreze v Miami Mexičan nevyužil, stejně jako pětkrát neuspěl Leclerc, jednou Sainz jr. a Hamilton. Verstappen tak získal nadpoloviční počet pole-position (přesněji 54,5 %) a vetknul do svého věnce úspěchů další snítku.

Pokud bychom chtěli ještě jedno srovnání, ohodnoťme prvních deset pilotů na startu stejným bodovým klíčem jako umístění v cíli. Oproti loňsku tu zůstanou první dva rivalové, ale jestliže v roce 2022 ztrácel Leclerc na Verstappena pouhé tři body (také si vyjel o dvě PP více), pak letos byla ztráta mnohem větší. Pro někoho možná může být překvapením kvalifikační výsledek vozů Ferrari, ale jak naznačí srovnání s loňskem, ani tady se nic nezměnilo. Stejně tak nejhorší výkony v boji o pozice na startu předváděl pilot Williamsu - loni to byl Latifi, letos Logan Sargeant.

TOP 10 PILOTŮ V KVALIFIKACI

Max Verstappen Red Bull 419 bodů 12 PP 1 1
Charles Leclerc Ferrari 306 bodů 5 PP 5 2
Carlos Sainz jr. Ferrari 232 bodů 2 PP 7 3
George Russell Mercedes 197 bodů - 8 6
Lewis Hamilton Mercedes 186 bodů 1 PP 3 5
Fernando Alonso Aston Martin 161 bodů - 4 8
Lando Norris McLaren 161 bodů - 6 7
Sergio Pérez Red Bull 142 bodů 2 PP 2 4
Oscar Piastri McLaren 100 bodů - - -
Pierre Gasly Alpine 57 bodů - 11 12

Legenda: Pilot, tým, získané body, pole-position, umístění v MS 2023, umístění v kvalifikaci v roce 2022

Lewis Hamilton na ústupu ze slávy? Alespoň v rychlosti se občas blýsklo na časy | foto: Mercedes AMG F1 Team


Nejrychlejší kola

Zdůrazňovat, že i tady dominoval - a opět výrazně - Verstappen, by bylo nošením dříví do lesa, ale rozhodně leccos o závodní rychlosti Ferrari vypovídá fakt, že zatímco loni Leclerc a Sainz jr. získali shodně po třech prémiových bodech, letos tuto výhodu neměli ani jednou!

Možná nečekaně se na druhé místo se 4 nejrychlejšími koly vyhoupl Hamilton, až za ním najdeme Péreze a nováčka Piastriho (2), jedno měli na svém kontě Alonso, Norris, Russel a dva piloti, od nichž bychom to spíše nečekali - Zhou a Cunoda. Verstappen, Pérez, Hamilton, Russell, Norris a Zhou obhájili tento výkon z loňského roku.

I tady můžeme učinit statistickou hříčku a ohodnotit deset nejrychlejších pilotů v závodě body, ovšem žádné větší překvapení tu nenalezneme.

TOP 10 NEJRYCHLEJŠÍCH PILOTŮ

Max Verstappen Red Bull 412 bodů 9 FL 1 1
Lewis Hamilton Mercedes 268 bodů 5 FL 3 6
Sergio Pérez Red Bull 263 bodů 1 FL 2 3
Lando Norris McLaren 175 bodů 2 FL 6 7
Fernando Alonso Aston Martin 163 bodů 1 FL 4 8
Charles Leclerc Ferrari 139 bodů - 5 2
George Russell Mercedes 136 bodů 1 FL 8 6
Oscar Piastri McLaren 120 bodů 1 FL - -
Carlos Sainz jr. Ferrari 119 bodů - 7 5
Pierre Gasly Alpine 75 bodů - 11 15

Legenda: Pilot, tým získané body, nejrychlejší kola, umístění v MS 2023, umístění nejrychlejších pilotů TOP 10 2022


Spolehlivost

Zatímco v minulosti se stávalo, že do cíle nedorazil ani potřebný počet jezdců v tehdy ještě bodované šestici, v současnosti počet "odpadlíků" stále klesá. Loni jsme zaznamenali 74 odstoupení v závodě nebo před ním, kdy piloti z technických důvodů na start vůbec nenastoupili. Letos závodní statistiky vykázaly pouze 62 podobných případů. Králem odpadlíků se stal bezesporu Logan Sargeant, jenž nedokončil 7 závodů. Pravda, stejný počet má na kontě i Esteban Ocon, ale Američan ho předčil ještě demolicemi v trénincích a kvalifikacích, proto jsme mu dali přednost.

Třikrát bylo startovní pole ochuzeno o jednoho pilota: Cunoda v Itálii, Stroll v Singapuru a Sainz jr. v Kataru museli zůstat v depu kvůli technickým potížím. Leclerc v Brazílii pak neodstartoval kvůli havárii v zahřívacím kole. Dva piloti - Hamilton a Leclerc - byli ze závodu diskvalifikováni po jeho skončení kvůli nedodržení limitu opotřebení ochranné desky pod vozem. Pro statistiky ale jejich absolvované kilometry a dokončení závodu započítáváme, pouze anulujeme bodový zisk.

Logan Sargeant se prozatím příliš nepředvedl | foto: Pirelli


Sprint

Vložené závody se nám letos rozrostly hned na šest a začínají vyvolávat otázky, zda jejich formát nepřehodnotit nebo zda je vůbec nezrušit. Důvodů je hned několik a rozebrali jsme je v samostatném článku. Lze říci, že sice do jisté míry napomohly některým týmům v hodnocení, ale nerozhodly o umístění. Samozřejmě kratší vzdálenost umožnila mnohem větší procento jezdců, kteří odjeli kompletní kilometry sprintů - bylo jich hned jedenáct, přičemž bez závahání z nich vyšly týmy Alfa Romeo, Ferrari, McLaren a Mercedes - ovšem v případě Alfy to byl výsledek dosti pochybný, protože jej piloti nedokázali přetavit v jediný bodovaný úspěch. 

MINITABULKA SPRINTŮ - TOP 10

Max Verstappen Red Bull 45 bodů
Sergio Pérez Red Bull 25 bodů
Carlos Sainz jr. Ferrari 22 bodů
Lando Norris McLaren 21 bodů
Charles Leclerc Ferrari 21 bodů
George Russell Mercedes 18 bodů
Lewis Hamilton Mercedes 17 bodů
Oscar Piastri McLaren 15 bodů
Pierre Gasly Alpine 8 bodů
Fernando Alonso Aston Martin 8 bodů

Co se týče jednotlivých stájí, nejvíc se na sprintech "napakoval" celkem logicky Verstappen, jenž také čtyři ze šesti vyhrál - stal se také jediným ze všech účastníků, jenž dokázal v každém minizávodě stanout na stupních vítězů. Po jednom vítězství si připsali Pérez a Piastri. Celkem se na bodovaných místech ve sprintech objevilo 14 pilotů. Pokud bychom chtěli sestavit i jakýsi Minipohár konstruktérů, Ferrari a McLaren by se vyšvihly před Mercedes a Williams by spadl za Haas a AlphaTauri - Alfa Romeo ve sprintech nevyjela jediný bodík - jak je uvedeno výše.

Max Verstappen letos šampionát zcela ovládl | foto: Pirelli


Piloti

Stejně jako loni do šampionátu zasáhlo 22 pilotů, ovšem tentokrát ti dva "navíc" měli výraznější podíl na průběhu šampionátu. Především oba působili ve stáji AlphaTauri, odjeli více než pět Grand Prix a oba dokázali bodovat. Daniel Ricciardo nahradil nevýrazného Nycka de Vriese po desátém závodě, ovšem už po dvou odjetých Grand Prix při tréninkové havárii v Holandsku musel absolvovat operaci zraněné ruky a v nucené přestávce ho vystřídal Liam Lawson.

Oproti dvěma loňským nováčkům se letos objevili tři - Oscar Piastri a Logan Sargeant nastoupili jako stálí účastníci MS, již zmíněný Liam Lawson zaskočil za zraněného Ricciarda. Jak už bylo naznačeno, bodovali všichni, ovšem Piastri se uvedl vynikajícím výkonem: v celkovém hodnocení mu patří 9. příčka, dvakrát stanul na stupních vítězů, vyhrál jeden sprint a zajel také jedno nejrychlejší kolo. Lawson bodoval devátým místem v Singapuru a Sargeant vydělal svůj jediný bod díky diskvalifikaci Hamiltona a Leclerca v Austinu.

Ještě několik zajímavostí - služebně i věkově nejstarším pilotem zůstává Fernando Alonso (29. 7. 1981, debut v Austrálii 2001), jenž vzhledem k jeho pauzám v průběhu kariéry absolvoval jubilejní 20. sezónu v F1, během níž odjel 378 Grand Prix. Jeho protikladem je debutující Liam Lawson - rodák z novozélandského Hastingsu přišel na svět 11. 2. 2002, takže ještě nebyl na světě, když se Alonso do svého dobrodružství jménem F1 pustil. Ve startovním poli jsme zaregistrovali jezdce 16 národností, letos byli nejpočetnější Britové - Hamilton, Russell a Norris. Stále nejvíce je Evropanů (13), další kontinenty americký, asijský a australský se podělily o své zástupce svorně - vždy po třech.


Stáje

Dlouhodobě deset týmů tvoří startovní pole a prozatím se nezdá, že by mělo dojít k jeho rozšíření, třebaže se leccos řeší (ostatně případy neúspěšných snah je popsána v publikaci Formule 1 - ztracené naděje). Red Bull letos předvedl dominanci pro soupeře až tristní a s ohledem na fakt, že se nemusel zabývat vylepšujícími balíčky a stačil na konkurenci i bez zásadních úprav naznačuje, že pro zbytek startovního pole bude i příští rok situace nelehká - a s ohledem na souvislosti dost možná i po změně pravidel pro sezónu 2026. Otázkou jsou snad jen výsledky Péreze. Kolem jeho osoby se stále rojí otazníky a nelze přehlédnout fakt, že vedle Verstappena svými výkony připomíná chudého příbuzného. Jak ale vidno, Verstappen stejně jako třeba Emerson Fittipaldi v roce 1972 na svého kolegu spoléhat nemusel - v podstatě by zastal všechno sám.

Když Mercedes zásluhou Nico Rosberga vyhrál v roce 2012 GP Číny, bylo to desáté vítězství v jeho existenci v rámci F1 (těch devět si rozdělila poměrem 8:1 dvojice Fangio-Moss). Následovalo deset let, během nichž Stříbrné šípy posbíraly 116 triumfů, o něž se rozdělili Hamilton, N. Rosberg, Bottas a Russell. Už loni ale přišlo varování v podobě jediné výhry, letos zlatá žíla vyschla - Mercedes zůstal bez výhry. Sice dokázal využít zaváhání Ferrari a s těsným rozdílem získat stříbrnou příčku (a dost možná si ji pojistil chováním v Las Vegas), ale u týmu, pravidelně okupujícího špičkové pozice, to je skličující. A jak bylo naznačeno, tým s velkým optimismem nehledí ani do budoucnosti.

Boj až do posledního kola - Mercedes versus Ferrari | foto: Pirelli

Očekávání lepšího naopak nechybí tradičně Ferrari - aby vše skončilo lidově řečeno ranou do nosu. Sice se italský tým může pyšnit, že jako jediný prolomil hegemonii Red Bullu, ale série pochybení v depu nebo při strategii zbytečně sráží "vzpínající se koníky" na nižší příčky. Také dva defekty ještě před samotným závodem nejsou dobrou vizitkou. Je pravda, že tým musí čelit posměchu velkého množství fanoušků, neboť ikoně motorsportu se nic neodpouští. Těžko říci, zda je to zčásti mentalitou, dílem přemotivovaností nebo důsledek tlaku. Kvalifikačně jsou Ferrari konkurenceschopné, závodní rychlost je třeba poladit. Poslední sezóny se vyskytují pořád nějaké problémy...

Kdo by si vsadil byť jen zlámanou grešli na McLaren v první třetině sezóny? Pak dostali Norris a Piastri křídla a doslova letěli - jen to vítězství jim bylo upřeno. Rozhodně by si ho zasloužili, navíc stáj stále ještě se 183 triumfy drží druhou příčku historických tabulek, ovšem s ojedinělý triumf na Monze 2021 (Ricciardo) byl jediným v posledních deseti letech. Zůstává otázkou, zda tým z Wokingu udrží vysoký standard z druhé poloviny šampionátu - jak se ukázalo, jezdecká sestava se řadí do samotné špičky.

Lando Norris a Oscar Piastri, jeden z nejúspěšnějších nováčků v poslední době | foto: McLaren

Aston Martin předvedl jízdu po horské dráze a náskok vydobytý v první polovině sezóny, zejména díky veteránu Alonsovi, vzbuzoval do jisté míry překvapení či spekulace. Přišel ale propad, nezafungovalo upgrade a ruku na srdce, přes několik sympatických výsledků tým trpí komplexem Stroll. Ne z hlediska částek, které do stáje investuje Lawrence, ale výkony jeho syna Lanceho. S ohledem na potenciál by bylo logice se vymykající, aby se nepřiblížil stupňům vítězů, ale nestalo se tak a spíš jsou jeho výsledky dílem těžkostí soupeřů z nejvyšších pater. Otázkou zůstává, jak dlouho bude ono čekání na dalšího kanadského mistra světa, jemuž své jednání Lawrence Stroll podřídil, ještě trvat - probleskly první zprávy o možnosti, že se miliardář své radosti ve světě rychlých kol může zbavit.

Lance Stroll se z průměru nedokázal vymanit ani letos | foto: Pirelli

Francouzi už také měli mít na kontě nějaký ten titul, podle dřívějšího smělého prohlášení vedení, jež se od té doby několikrát prostřídalo. Ani francouzské jezdecké duo není zrovna příkladem vzorně spolupracujících kolegů. Nic z toho se moc nechce vynášet na veřejnost, ale v dnešní době vyspělých technologií to je jen otázkou času. Alpine tak působí v jakési zemi nikoho - na první pětku výrazně ztrácí, na týmy pod sebou má celkem pohodlný polštář náskoku. Jen nelze odhadnout, kdy Francouze období nevýrazného působení přestane bavit, v minulosti už jsme byli svědky odchodu z F1 několikrát (pochopitelně v režii Renaultu).

Kaštany z ohně za Williams tahá opětovně Alex Albon, pro tým vyslovený poklad. Zatím sice jen rozšiřuje pozvolna bodové příspěvky, k TOP 5 mu ještě leccos schází, ale dokázal odpoutat druhdy slavný, mistrovský tým ze samého dna Poháru konstruktérů. Na jednom fóru padla v diskusi otázka, jak by vypadalo srovnání Alexe a Checa, kdyby si své posty vyměnili. Ale to jsou dohady ze sféry sci-fi. Jestli Williams na něco doplácí, je to už pár let slabý druhý pilot. Logan Sargeant přes glorifikující články a nezřízené oslavy "utrpěného" bodu (zajímavé, že v případě Sergeje Sirotkina před pěti lety se podobný humbuk nekonal) ani jednou nedokázal kolegu porazit v kvalifikaci, zaznamenal nejvyšší počet odpadnutí a ještě dokázal demolovat drahou techniku, že by i Mick Schumacher pobledl závistí. Bohužel zde asi zásadně neplatí známé latinské rčení Pecuniae imperare oportet, non servire (Penězům se má vládnout, ne sloužit).

Daniel Ricciardo v Mexiku | foto: Red Bull Content Pool

Zlepšené výkony v závěru roku trochu vylepšily profil stáje s kořeny v roce 1985 (sága Minardi-Toro Rosso-AlphaTauri), ale k jásotu toho moc nebylo. Otázka nastolená před rokem, zda Cunoda zvládne pozici tahouna AlphaTauri se rozmázla v boji o desáté příčky; úspěšnější závěr už přišel pár minut po dvanácté. Jestliže je Japonec označován za konečně hotového a vyzrálého pilota, pak se ptám, proč oproti své úvodní sezóně letos nasbíral téměř poloviční počet bodů? A těžko to svede na špatnou výkonnost vozu - o tu se měl v první polovině starat především on. Ani příchod zkušeného Ricciarda neznamenal výrazný skok kupředu (samozřejmě s výjimkou skoku do nebes v podobě Mexika). Domnívám se, že příští rok bude pro tým rozhodující, pokud se výrazněji neprosadí, o jeho osudu těžko spekulovat.

Komplikovaná historie uzavírá další kapitolu - Alfa Romeo ve své nynější podobě opouští už poněkolikáté F1, ovšem aniž by alespoň vzdáleně napodobila éru v 80. letech. Jako u ostatních týmů ze spodních pater F1 (ale i třeba i Ferrari) se žehrá především na nedostatek rychlosti, ovšem v některých závodech byla Alfa paradoxně právě (jenom) rychlá. Otázka struktury týmu je vždy krokem do nejistoty, takže bude nejlepší si počkat na další ročník.

Dokáží Haasy ještě zabrat? | foto: Haas F1 Team

Jsou chvíle, kdy nad bezbřehým optimismem a soustavným zjišťováním marnosti svého snažení zůstává rozum stát. Je to nadšení? Víra? Očekávání? Nebo jen obchodní zájmy, jimž ale pozice často posledních ve startovním poli mnoho neprospěje? Nebylo málo těch, kdo po loňském nadechnutí čekalo od týmu Haas další progres, ale místo toho došlo k pomalému skluzu až na poslední místo Poháru konstruktérů. Přitom jezdecka dvojice je kvalitní, byť Magnussen se u soupeřů netěší příliš velkých sympatií. Skoro se nabízí vypsání ankety, co by americké stáji mohlo pomoci, a bylo by smutné, kdyby nejčastějším řešením byl - odchod.


Trocha statistických hříček

Tradiční pilot safety caru, střídavě Mercedesu a Aston Martinu, letos dvaapadesátiletý Bernd Mayländer, vyjel na trať v 15 Grand Prix a odjel na "vedoucí pozici" celkem 77 různých okruhů - v součtu to dělalo 406,419 km (čímž se celkový počet skutečně závodních kilometrů snížil na 5993,203) a s trochou nadsázky by se zařadil na 3. místo v žebříčku pilotů v čele. Na trati jsme ho neviděli v Miami, Monacu, Španělsku, Maďarsku, Belgii, Itálii, Austinu a Abú Dhabí. Nejvíc kol odkoužil v Austrálii (14), nejméně v úvodním Bahrajnu (2).

Bernd Mayländer v Las Vegas | foto: Pirelli

Čtyři závody byly přerušeny: Austrálie, Holandsko, Mexiko a Brazílie. V Austrálii se tak stalo dokonce dvakrát.

Nejvíc odpadlých jsme zaznamenali rovněž v Austrálii - závod nedokončilo osm pilotů. Naopak v Miami a Španělsku projely cílem všechny vozy.

Nejvíc pilotů se stejným počtem absolvovaných kol jako vítěz registrujeme u závodů v Ázerbajdžánu a Belgii - 18. Nejméně - osm - jich zaznamenali časoměřiči v Monacu.

Nejkratší dobu strávili diváci v ochozech tradičně jel v Itálii - 1:13.41,143, což rovněž vykázalo nejvyšší průměrnou rychlost 240,318 km/h. Naopak nejpomalejší byla dvakrát přerušená GP Austrálie - s ohledem na čekací dobu závod oficiálně trval 2:32,42,436 s nejnižší průměrnou rychlostí 120,332 km/h. Další dva závody (Holandsko, Mexiko) trvaly rovněž z důvodu přerušení přes dvě hodiny.

Nejmenší odstup v závodě měl Hamilton na Verstappena - jak jinak - v Austrálii, kde se dojíždělo za safety carem: 0,179 s. Pokud bychom brali skutečný duel, pak to byla Norrisova ztráta na Sainze jr. v Singapuru - 0,812 vt. Naopak největší časový rozdíl měl opět Norris, tentokrát na Verstappena v Maďarsku - 33,731 s.

Nejmenší odstup prvního a druhého v kvalifikaci viděli diváci v Maďarsku, kde Verstappen ztrácel na Hamiltona nicotných 0,003 s. Rozdíl menší než jedna desetina vteřiny byl ještě v dalších šesti kvalifikacích. Naopak nejvíce vzdálen byl Verstappen od druhého Hülkenberga v Kanadě - 1,244 s. A to byl také jediný případ v celé sezóně, kdy rozdíl činil více než vteřinu.

Jako obvykle byla nejvyšší průměrná rychlost v kvalifikaci naměřena Sainzovi jr. v Itálii - 259,731 km/h, nejpomalejší pak absolvoval Verstappen v Monacu - 168,085 km/h. Průměrná rychlost pod hranici 200 km/h klesla kromě Monaca ještě v Kanadě a Singapuru.


Jak to je s těmi rekordy

Max Verstappen letos opravdu dominoval téměř všude, kam se podíváme: nejvyšší počet vítězství v jedné sezóně, bodový zisk, odstup od druhého v pořadí (týmového kolegy), vítězství v řadě... Lze říci, že je jen minimum kategorií, v nichž by mu nepatřilo první místo, samozřejmě s výjimkou těch, v nichž už nikdy uspět nemůže (pole-position, vítězství a tudíž body a nejrychlejší kolo při debutu).

Michael Schumacher ve výjimečném ročníku 2002 | foto: Scuderia Ferrari

Letos sice Max absolvoval 100 % závodních kilometrů, ale pár rekordů se mu překonat nepodařilo. Podobnou statistiku po stránce ujetých kilometrů sice mají Michael Schumacher (2002) a Lewis Hamilton (2017), ale "Rudý baron" v onom ročníku 2002 dokončil všechny závody na stupních vítězů. Pravda, jel o pět Grand Prix méně, ale také závodil v době, kdy v závodech průměrně odpadalo až osm pilotů, zatímco letos činil průměr necelá tři odstoupení. A bez snahy nějak zdůrazňovat rozdíly mezi piloty, Rubens Barrichello byl tehdy pro Schumiho rozhodně důstojnějším soupeřem než pro Verstappena Pérez - navzdory soustavným hláškám, že "Baryk" musel neustále dělat Michaelovi cestu. To by nevyhrál hned čtyři závody.

Také v oblasti kvalifikace nebyl Schumacher v roce 2002 nikdy horší než třetí, zatímco Max letos z TOP 3 vypadl hned čtyřikrát. I tady hraje roli počet závodů, nicméně Schumacher má úspěšnost danou 81,25 %, zatímco Verstappen 72,80 %. A konečně - Schumacher ve všech 17 Grand Prix figuroval mezi třemi nejlepšími piloty absolvující nejrychlejší kolo - a Verstappenovi se to letos nepovedlo také čtyřikrát.

Ano, někdo namítne, že to jsou oblasti nepodstatné a statisticky málo známé. Budiž, ale to není důvod, aby nebyly zaznamenány. Jinými slovy, ačkoliv Max Emile Verstappen láme jeden rekord za druhým, pořád ještě před sebou má nějaké výzvy.

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 28 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy