Mark Priestley vyrostl hned za rohem od britského okruhu Brands Hatch a zvuk motorů měl tak přímo za okny. Jak sám uvedl, jakmile uviděl formuli 1 naživo, nebylo návratu, protože byl tím světem fascinován.
Na začátku své kariéry psal všem týmům a bylo mu jedno, kde by se usadil. Neúnavně posílal svůj životopis, a ačkoliv mu šest let chodily odmítavé dopisy, nikdy to nevzdal.
"Den, kdy mi zavolali z McLarenu, že mám přijít na pohovor a následně mě informovali, že jsem to místo získal, byl tím nejšťastnějším v mém životě," vzpomíná na to, kdy se jeho sen stal skutečností.
"Je to velká životní změna. Musíte být té práci naprosto oddáni. Neustále cestujete, rodinu vídáte málo, a když se něco pokazí, musíte být připraveni pracovat nonstop," popisuje Priestley.
Všichni jsou si pochopitelně vědomi toho, že závodění je týmový sport. A nejde podle něj jen o to, jaké auto jezdci dodají - mechanici se podílejí na závodech i aktivně a zastávka v boxech může sehrát velkou roli.
Není tajemstvím, že pro tým je více než jezdecký titul důležitý pohár konstruktérů. A na ten stáj z Wokingu čeká již od roku 1998. Tehdy za McLaren jezdil David Coulthard a Mika Häkkinen, který získal i titul mistra světa.
Po odchodu Häkkinena nastoupil do týmu další Fin - Kimi Räikkönen, se kterým Priestley spolupracoval dlouhá léta. "Když jsem ho potkal poprvé, měl jsem pocit, že se hodně drží zpátky, ale když jsem ho poznal, musím říct, že pokud jde o závodění, je naprosto oddaný tomu, co dělá," poznamenal na adresu Räikkönena.
V televizi získáte stejný dojem, který jsem z něj měl na začátku i já. Je hodně odlišný od ostatních jezdců, ale právě proto ho řada lidí obdivuje. Myslím, že je přesně to, co formule 1 potřebuje. Mnoho pilotů pracuje téměř roboticky a mluví podle scénáře, které jim dá tým. Kimi takový není. On jako by přišel ze sedmdesátých let. Je to dobrý kluk a je neuvěřitelně rychlý," popisuje své zkušenosti.
A jak je známo, rychlost je to hlavní, co finského Icemana zajímá. Přesto Priestley vyzdvihl jeho odhodlanost a obětavost, protože bez toho by prý závody a šampionát nevyhrál.
Sezona 2005 byla plná vzestupů i pádů. Ve Francii Räikkönen slavil vítězství
(zdroj: West McLaren Mercedes)
Zažil za těch deset let hodně. Vítězství, boje o titul, prohry, technické problémy... Atmosféra po nepovedených závodech je pochopitelně na bodě mrazu a je jasné, že zklamání člověka jen tak nepřejde. A když například ztratíte závod v posledním kole, je to prý devastující.
"Stalo se nám to několikrát, především s Kimim. Pamatuji si, když vedl v Německu a upadlo mu zavěšení předního kola v posledním okruhu závodu. Já v té době pracoval na jeho autě. Když se něco takového stane, ostatní chodí a plácají vás po zádech se slovy - vyjde to příště. Přesto vás to prostě zdeptá a zničí," vzpomíná.
"Když pracujete s určitým jezdcem, dáte do toho vše a chcete, aby vyhrával stejně, jako to chce on sám. Po neúspěších je důležité se z toho rychle dostat. Ron (Dennis) vždycky říkával: Dovoluji vám teď chvilku zklamání... Všichni dobře věděli, že se ale musejí začít soustředit na další závod. Pokud byste se tím nechali unést, ovlivní to přípravu," komentuje těžké chvilky Priestley.
Avšak bohatě jim to vynahrazují závody, které se povedou naprosto senzačně. Jako například rok 2005 a Räikkönen v Japonsku. "To byl zřejmě můj nejlepší závod," vybavil si ihned tuto konkrétní Velkou cenu.
"Když se vám povede parádní závod, tak to vlastně oslavujete celou sezonu. Měli jsme nejprve velkou párty, ale tyhle momenty se k vám vracejí pořád, až dodnes. Nedávno mi někdo z té VC posílal video. A mluvím o tom i teď. Něco takového vám dodává síly do dalších závodů. To je to, díky čemu se přenesete přes ta upadlá kola či výbuchy motorů," vypráví.
Zažil také sezonu 2007, která se do historie McLarenu zapsala neslavně. Špionážní aféra, kvůli které byli vyloučeni z poháru konstruktérů a válka mezi oběma půlkami garáže, která je stála titul mistra světa - takový byl tehdejší ročník z pohledu britské stáje.
Hamilton a Alonso při neslavné GP Maďarska (zdroj: Hoch Zwei)
Podle něj je najmutí dvou nových lidí do týmu vždy riskantní a od Rona Dennise to byl hazard. Když se například na začátku rozhodovalo, kdo bude mít na starosti daného jezdce, mechanici raději volili Alonsa jako bývalého mistra světa. Jenže se ukázalo, že Hamilton není o nic horší, což bylo pro tým překvapení.
Přiznal, že je to těžké, protože tým se nezajímá o to, který z jeho pilotů vyhraje. Hlavní je, že zvítězil. Ideální je pochopitelně double a je jedno, v jakém pořadí.
Jezdci však chtějí vyhrávat a nezajímá je druhé místo. "Z tohoto úhlu pohledu chápu, že chtěl Fernando od týmu, aby mu pomohli k zisku titulu. Ale tým měl dva jezdce, kteří chtěli tu stejnou věc. Nepřekvapilo mě, že Alonso žádal něco takového a ani mě nepřekvapilo, že to Ron Dennis odmítl. Nic takového se do té doby ještě nestalo a asi už ani nestane," domnívá se.
Celý tým byl rozdělen a on nikdy nezažil, že by byla v garáži postavena téměř viditelná zeď. "Oba jezdce velmi respektuji a jsou podle mě těmi nejlepšími v současném poli. Tehdy se ale chovali jako děti a je to škoda, protože nás to stálo titul," poznamenal. Byli si dobře vědomi toho, že měli rychlé auto, dva rychlé jezdce a žádný titul, což pochopitelně bolelo.
Na druhou stranu však titul získal Räikkönen. "Byl jsem za něj strašně šťastný, protože my mu nikdy nebyli schopni to poskytnout, ačkoliv jsme byli blízko, takže jsem mu to moc přál," nechal se slyšet.