Letošní vozy vypadají agresivněji, jsou náročnější na ovládání a dosahují rychlejších časů. Pravidla byla poprvé v historii napsána tak, aby došlo ke zvýšení jejich (aerodynamické) výkonnosti, nikoliv k jejich zpomalení či ke zvýšení bezpečnosti.
Když byla v roce 2015 vytvářena, tak se zrychlení projektovalo pro okruh v Barceloně - výchozím měřítkem pro hledání 5 sekund je tedy nejrychlejší čas kvalifikace z Katalánska ze sezóny 2015: 1:24,681 min, tedy žádný z loňských časů.
Co nám říkají letošní čísla a co můžeme o víkendu očekávat?
Kolotoč F1 tento víkend zamíří právě do Barcelony, kde se bude snažit tento čas o pět vteřin překonat - cílem pro sobotní kvalifikaci je tedy 1:19,681 min. To v předsezónních testech Kimi Räikkönen s přehledem překonal, když za podstatně nižších teplot zvládl kolo na Circuit de Catalunya za 1:18,635 min.
K dispozici měl ale měkčí směsi (o víkendu budou mít piloti jen měkkou, středně-tvrdou a tvrdou), neznámé množství paliva a jeho Ferrari mohlo být teoreticky také o něco lehčí, než požadují pravidla (728 kg). V roce 2015 měl například nejrychlejší čas předsezónních testů hodnotu 1:22,792 min - byl tedy téměř o 2 sekundy rychlejší než později v tom roce v kvalifikaci.
Co tedy můžeme očekávat? Výše uvedená tabulka obsahuje nejrychlejší časy letošních čtyř kvalifikací, jejich srovnání s rokem 2015 a cíl pro tuto sobotu.
Jak vidíte, auta jsou letos průměrně o 3,991 sekundy rychlejší než před dvěma roky, v relativním měření to vychází průměrně na 4,3 %. Největší rozdíl jsme zatím zaznamenali v Melbourne (4,8 %), nejnižší v Soči (4 %).
Čím si tento rozdíl v Rusku vysvětlit? Zejména posunem tohoto závodu v kalendáři - zatímco v roce 2015 se jel v pořadí jako 15. podnik v polovině října, letos se zde jelo o 6 měsíců dříve koncem dubna, tedy v podstatně dřívější části sezóny, kdy auta ještě nejsou v tak pokročilých cyklech vývoje.
Alespoň ty rekordy padají
Za zmínku stojí fakt, že v kvalifikacích byl zatím pokaždé překonán rekord okruhu. Ačkoliv tedy vozy za kýženými 5 sekundami ještě trochu zaostávají, tak se přesto jedná o ta nejrychlejší auta v historii Formule 1.
V Austrálii došlo k pokoření času Sebastiana Vettela z Q3 z roku 2011 (1:23,529 min), v Číně zápisu Michaela Schumachera ze závodu v roce 2004 (1:32,238 min), v Bahrajnu loňského kvalifikačního kola Lewise Hamiltona (1:29,493 min) a v Rusku kvalifikačního rekordu jeho tehdejšího týmového kolegy Nica Rosberga (1:35,337 min).
Nejrychlejší kola závodů, jak ta pokulhávají?
Pozoruhodné je i to, že se na nejnižší hodnoty dostávají nejrychlejší kola samotných závodů - pomalu se dají poměřovat s érou, kdy bylo v jejich průběhu povoleno tankování. Hodnocení nejrychlejších kol velkých cen je samozřejmě vždy náchylnější k anomáliím než kvalifikační časy, trend je nicméně jasný.
Proč nebylo dosaženo ani těch 5 sekund?
Proč však zrychlení nepřesáhlo pět sekund, když v historii byla tendence tato očekávání spíše překonávat?
Zaprvé, pravidla se tvořila s rozumnou opatrností. Cíle byly stanoveny dva roky předem, a jak čas plynul, některá pravidla se vyvíjela a volnost v určitých oblastech byla omezena. Převládal názor, že lepší je těch pěti sekund raději nedosáhnout a týmům umožnit další růst za nové generace pravidel, než to přestřelit a vývojový potenciál hned omezovat. Očekává se, že příští rok vozy přirozeným vývojem zrychlí o další 1,5 sekundy.
Zadruhé, vylepšení se liší okruh od okruhu. Celkově zhruba 60 % zlepšení vychází z aerodynamických pravidel, 30 % ze širších pneumatik a 10 % tvoří zisky v oblasti pohonných jednotek. Na okruzích, jež jsou citlivější na aerodynamiku a méně na výkon motoru - jako například Barcelona tento týden, bude dosaženo většího zrychlení, než na těch, které hraje výkon motoru větší roli a kde dlouhé rovinky více penalizují letošní vozy kvůli jejich vyššímu odporu (maximální rychlosti jsou v roce 2017 o poznání nižší).
Rozdíly v časech na kolo tak budou přirozeně větší na tratích citlivějších na aerodynamiku (např. Spa, Suzuka) než na okruzích, kde hraje prim výkon pohonné jednotky a nízký odpor (Monza). Plný obrázek o zrychlení letošních monopostů si tedy budeme moci učinit až po skončení sezóny 2017.
Piloti jsou novými stroji nadšeni
Zatímco tedy čísla mohou naznačovat, že cíl zrychlení o pět vteřin zatím nebyl plněn, tak si povšimněme několika "měkkých" faktorů, které jsou příznačné pro vstup F1 do neznáma v tomto roce.
Piloti jsou nadšeni výzvou, kterou představují nové vozy náročnější na ovládání a generující větší přetížení v zatáčkách. Mezi týmovými kolegy v nich pozorujeme poměrně velké rozdíly, opravdu je tedy není lehké zvládnout.
Letošní vozy F1 jsou nejrychlejšími vozy této planety, závodění je od počátku do cíle mnohem vyrovnanější a ani předjíždění pomocí DRS už není takovou formalitou jako v nedávné minulosti - z předjíždění se znovu stává závodní umění.
A co je nejdůležitější: po čtyřech závodech máme na čele šampionátu dva týmy, které dělí jediný bod. Dramatická zápletka se vyvíjí také v boji o jezdecký titul. Letos jsme tedy svědky pamětihodné sezóny, a jakmile vozy překonají onu pětisekundovou hranici, půjde o konečné potvrzení toho, že se změna pravidel vyplatila a že přinesla to, co se od nich očekávalo.