Historie se opakuje?
Po 23 letech se u Ferrari zopakovala historie, kdy tým během jedné sezóny vystřídal 3 šéfy týmu, přičemž ten prostřední vyhodil hlavní hvězdu. Do letošní sezóny tým vstoupil se Stefanem Domenicalim, kterého vystřídal Marco Mattiacci, jenž se rozloučil s Fernandem Alonsem, a Maurizio Arrivabene, současný šéf Scuderie.
V sezóně 1991 si moc nerozuměl šéf týmu Cesare Fiorio s Alainem Prostem. Ferrari Fioria uprostřed sezóny nahradilo Marcem Piccinim, který se zbavil Prosta po kritice vozu. Picciniho byl krátce nato nahrazen Lucou di Montezemolem. "Historie se opakuje" je otřepanou frází, každopádně to dokládá styl a charakter italské politiky - ta se zkrátka nemění, stejně jako velký tlak vyvíjený médii a majiteli na závodní tým. Výpadek v konkurenceschopnosti se netoleruje.
Letos byl závodní tým pod ještě větším tlakem kvůli vstupu mateřského koncernu Fiat-Chrysler na americkou burzu. Značka Ferrari přitahuje pozornost a F1 je její výkladní skříní. Špatná výkonnost tedy přišla velmi nevhod a majitelé přišli potenciálně o miliardy. Proto došlo na padání hlav. Alonso byl vnímán jako hvězda, která podává dobré výkony. Cítil se obětí špatných manažerských rozhodnutí a stejně jako kdysi Prost požadoval od týmu více.
Management nemohl tolerovat ohrožování jejich autority. Alonso zvyšoval tlak na tým, který nepodával dostatečné výkony, proto jej Mattiacci nechal jít, stejně jako Piccini Prosta. Fiat se pak rozhodl do vedení Ferrari dosadit někoho, kdo by lépe splňoval požadavky na šéfa týmu. V pozadí byly intriky jako z klasických italských dramat.
Wolffovi Alonso do Mercedesu nezapadá - obává se, že by tým znesvářil (foto: Daimler AG)
Briatore chtěl výměnu s Hamiltonem, Mattiacci měl o Alonsa zájem
Na rozdíl od roku 1991 se několik věcí liší. Alonso se už dříve snažil Maranello opustit. V době Montezemolova odchodu byl ale názoru, že by ale mohlo být lepší ještě jeden rok zůstat - u Mercedesu ani Red Bullu před sezónou 2015 pro něj nebylo žádné volné místo.
Jeho manažer Flavio Briatore se podle novináře Marka Hughese v létě snažil dojednat výměnu s Hamiltonem - chtěl, aby Brit šel k Ferrari a Alonso k Mercedesu. Narazil ale u sportovního ředitele německé stáje Tota Wolffa, který nechtěl narušit celkem dobře fungující sestavu Hamilton - Rosberg.
I když letos spoluprožili několik náročných okamžiků, vždy je dokázali překonat. Ani jeden z nich nemá tak dominantní osobnost, jako Alonso, jenž by podle Tota vedl k rozdělení týmu. Španěl mu nezapadal do toho, jak jej chce vést. Hamilton by navíc těžko souhlasil s takovým návrhem.
Zatímco Briatore pracoval na svém plánu, Mattiacci se snažil přimět Alonsa k prodloužení smlouvy o další tři roky po jejím vypršení v sezóně 2016. Chtěl si udržet špičkového pilota, ten však neustále odmítal jakékoliv prodloužení.
Proto mu zbyl pouze McLaren, kde chtěl odjezdit jednu sezónu. Podmínkou Rona Dennise však bylo sezón více. To by znamenalo, že by Alonso nebyl k dispozici, pokud by Hamilton neprodloužil svůj kontrakt, který měl sjednaný do konce roku 2015.
Alonso se tedy snažil napravit vztahy u Ferrari a zůstat o rok déle. Navíc je velká šance, že v Maranellu příští sezónu postaví mnohem konkurenceschopnější monopost, než byl letošní F14 T. Očividné slabiny pohonné jednotky jsou poměrně snadno napravitelné - během sezóny to kvůli homologaci a zmražení nebylo možné. Příští vůz bude navíc první, který bude zcela vycházet z pera nadaného technického ředitele Jamese Allisona.
Briatore na večeři s Alonsem v Dubaji po skončení
letošní sezóny (foto: Flavio Briatore/Twitter)
Alonso se s manažerem přepočítal, Mattiacci věděl o klauzuli Vettela
Jenže po Velké ceně Singapuru přišla osudná schůzka španělského jezdce s Mattiaccim. Šéf týmu měl před ní informaci, o které Alonso se svým manažerem neměli tušení: Vettel i přes svou dlouholetou smlouvu s Red Bullem měl klauzuli, která mu umožnila odejít dříve, pokud bude ke stanovenému datu na třetí či horší pozici v šampionátu. Alonso s Briatorem nesprávně předpokládali, že Vettel u Red Bullu zůstane až do konce sezóny 2015.
Několik týdnů před onou schůzkou Briatore naštvaně po Mattiaccim požadoval, aby ctil dohodu uzavřenou mezi Alonsem a Montezemolem - týkala se toho, že Fernando může tým opustit po letošní sezóně, bude-li si to přát.
Mattiacci ale tvrdil, že smlouva je neprůstřelná a Alonso nemá žádné možnosti, jak se z ní vyvázat. Když ji před několika lety podepisoval, měl možnost si vybrat lukrativní kontrakt s výstupní klauzulí nebo ještě lukrativnější kontrakt bez jakýchkoliv možností předčasného odchodu. Španěl se rozhodl pro druhou možnost. Briatore se ale odvolával na Montezemola, který slovně a podáním ruky Alonsovi potvrdil, že je smlouva již zastaralá a na konci roku 2014 bude moci zamířit jinam a že i když tam už Montezemolo není, dohodli se ještě v době, kdy zastupoval Ferrari.
Alonsův diktát
Takto se tedy měly věci před schůzkou. Fernando byl připraven, že bude u Ferrari pokračovat až do roku 2016, ale s několika úpravami:
1) dojednají výstupní klauzuli, která mu umožní odejít, pokud se bude k určitému datu nacházet na horším než třetím místě v šampionátu
2) dostane právo vetovat týmového kolegu
3) bude moci vybírat technický personál
Mattiacci zvyklý na kontrolu nad svými zaměstnanci, s nimiž se nesnažil o vytváření přátelství, nepovažoval ani jeden z těchto bodů za přijatelný. Místo výstupní klauzule po Alonsovi chtěl ještě větší oddanost, ne menší. Tímto myslel prodloužení smlouvy po roce 2016.
Fernandovi, který za Ferrari bojoval celých pět let, kdy neměl vždy k dispozici dostatečně konkurenceschopný vůz, se vůbec nezamlouvala domněnka, že by nebyl vždy plně oddán týmu, proto reagoval podrážděně.
Mattiacci chtěl po Alonsovi více oddanosti, čímž Španěla naštval (foto: Scuderia Ferrari)
Překvapení
Mattiaccimu mu na to řekl, že pokud si nepřeje svou smlouvu prodloužit a ani v ní pokračovat, může odejít - že nyní bude ctít jeho ústní dohodu s Montezemolem. Tedy že je volný, aniž by ale kterákoliv strana té druhé cokoliv dlužila. Briatore mu doporučil podepsat záznam z jednání o tom, že je volný, protože věřil, že to Mattiacci stáhne.
Ten to ale neudělal - místo toho vesele kontaktoval Vettela a oznámil mu, že jsou připraveni podepsat smlouvu, pokud chce. Red Bull v Suzuce náhle oznámil, že je čtyřnásobný šampion opouští a Horner odhalil, že "Ferrari učinilo Sebastianovi velmi štědrou nabídku." Až v této chvíli Alonsovi zapadly všechny díly hlavolamu do sebe. Se svým šéfem si pak vyměnil několik dalších slov.
Někteří se domnívají, že došlo k přehlédnutí klauzule ve smlouvě s Alonsem, která Ferrari zabraňovala v jednání s jinými piloty před koncem sezóny, aniž by o tom jezdce nejdříve informovali, o což se při svých domněnkách opíral Briatore s Fernandem. I kdyby tomu tak ale bylo, už se s tím nic nedalo dělat.
V pozadí akcionáři a peníze
To celé však bylo jen drobností ve srovnání se vstupem na burzu a záměry správní rady Fiatu. V paddocku se má za to, že Mattiacciho odchod vůbec nesouvisí s jeho jednáním s Alonsem. Ať už mu v pokračování i Ferrari na jiné pozici zabránilo cokoliv, zdá se, že to nemělo spojitost s tím, jak krátce fungoval ve své roli šéfa Ferrari, do kterého ho dosadil Montezemolo. Ten byl také propuštěn, proto je zkrátka možné, že si nové vedení (Marchionne) chtělo dosadit svého člověka (Arrivabena).
Sergio Marchionne sáhl k velkým změnám u Ferrari (foto: Scuderia Ferrari)
Ten jeho příchod oznámil slovy, která nebyla pouhým PR: "Rozhodli jsme se jmenovat Maurizia Arrivabeneho v tento historický okamžik pro Scuderii a Formuli 1 proto, že potřebujeme osobu s širokým poznáním nejen Ferrari, ale mechanismů vládnutí a požadavků sportu. Maurizio má unikátní bohatství poznání: byl Scuderii léta extrémně blízko a jako člen Komise F1 si také nadšeně uvědomuje výzvy, jímž čelíme.
Je neustálým zdrojem inovativních myšlenek zaměřených na revitalizaci F1. Jeho manažerské zkušenosti na vysoké úrovni a na přísně regulovaném trhu jsou také velmi důležité. Pomůžou mu řídit a motivovat tým. Jsem potěšen tím, že jsme mohli zajistit jeho vedení pro naše závodní aktivity."
Snaží se položit základy pro budoucnost a zajistit dostatečné příjmy z F1. U Ferrari sáhli k velkým změnám, které kdysi vedly k éře dominance pod vedením Rosse Brawna a Jeana Todta. Bude se historie i v tomto opakovat a nakročí Ferrari k další éře titulů?