V závodě v roce 2005 zde Kimi Räikkönen dosáhl 370,1 km/h, o týden dříve při testech tehdy bylo jeho týmovému kolegovi Juanovi Pablovi Montoyovi naměřeno dokonce 372,6 km/h. Jejich McLaren v obou případech poháněl V10 motor Mercedesu o výkonu 965 koní.
Loni byl naposledy s atmosférickými V8 rovinkách nejrychlejší Gutiérrez se Sauberem poháněným Ferrari: do úvodní šikany se řítil rychlostí 341,1 km/h. Letos jsou vozy po redukci aerodynamického přítlaku a zavedení nových turbomotorů se silnějším ERS systémem na novinkách rychlejší: v Montrealu a na Hockenheimu došlo k nárůstu maximálních rychlostí dokonce o 25,5 km/h.
Na jakou metu dosáhnou o víkendu v Chrámu rychlosti - ve vysokorychlostní Monze, pro kterou týmy připravují speciální aerodynamické balíky s velmi nízkým odporem? Ke zklamání fanoušků rekord podle simulací zřejmě překonán nebude.
K překonání rychlostního rekordu v Monze letos nejspíše nedojde (foto: Scuderia Ferrari)
Ty ukazují na rychlosti 350 - 355 km/h s aktivovaným DRS, hranici 360 km/h by podle technického ředitele Lotusu mohly atakovat v aerodynamickém stínu za vozem před sebou (více v rozhovoru zde). Proč nedojde ke stejnému nárůstu jako v Kanadě či v Německu?
"Pravidla nás obrala o přibližně 10 % přítlaku a ve stejné míře došlo ke snížení odporu. To se týká okruhů, kde jsme jezdili s maximálním přítlakem a které jsou zastoupeny nejčastěji. Pokud nyní přijedeme do Monzy, porovnáváme se s vozy, které již v minulosti jezdily s minimálním přítlakem - méně to už nejde. Proto rozdíly nejsou tak velké. Za vyšší maximální rychlosti letos v Monze proto budeme vděčit zejména motorům," vysvětluje Andy Green, technický ředitel Force Indie.