Herbert: Jezdec musí mít situaci vždy pod kontrolou

Předtím, než začal pracovat pro televizní stanici Sky Sports, byl Johnny Herbert často v paddocku v roli stewarda. Bývalý pilot týmů Lotus, Benetton, Sauber, Stewart a Jaguar v rozhovoru odpovídá na dotazy o letošních sporných situacích v závodech F1, o problémech mladých jezdců a o nových pravidlech.

Johnny, když jste byl stewardem, jak často chodili jezdci za Vámi se svými stížnostmi?
Johnny Herbert (JH): „Myslím, že se mi to stalo jen jednou. V roce 2011 si v Indii přišel stěžovat Felipe. Měl incident s Lewisem a já jsem rozhodl, že na vině byl Massa. Byl na vnějším okraji zatáčky a Lewis se ho pokusil předjet zevnitř. Massa ale přecházel zatáčku takovým způsobem, jako kdyby tam nikdo nebyl. Felipe pak tvrdil, že ideální stopa byla jeho, ale to nebyla pravda. Lewis prostě neměl kam uhnout. Pamatuju si, že se mě potom zeptal Niki Lauda: Proč jsi se tak rozhodl? On si myslel, že v takových situacích není potřebné nikoho trestat.“

Felipe měl problémy v Hockenheimu.
JH: „Vždy přemýšlím, jak bych se na místě jezdce zachoval já. V daném případě bych asi uvolnil soupeři víc místa. Felipe to také mohl udělat, nic by tím neztratil. Přejel by zatáčku víc vnějškem, ale zachránil by pro sebe závod. V takových situacích musíte vědět, co se děje kolem Vás. Když je  jezdec na vnější straně zatáčky, musí předpokládat, že se ho může někdo pokusit předjet zevnitř, ale Felipe jezdí zatáčky pořád stejně. Šance, že se tam někdo objeví, je velká. Nechápu, proč nenechal soupeři víc místa. Neztratil by závod a nikdo by nikomu nevysvětloval, koho to byla chyba. On říkal, že na vině byl Kevin. Ale nechápu, proč by Kevin neměl mít právo být tam, kde byl.“

Možná, že chyba je v tom, že se Felipe často pokouší najít jiného viníka.
JH: „Jediné, co můžu říct je, aby i soupeř dostal dostatečný prostor. Felipe se mi líbí, je to opravdový závodní jezdec. Kdyby se to stalo Fernandovi nebo Kimimu, oni by dali soupeři víc prostoru i když by si zachovali svou pozici, nemají v úmyslu nikoho pouštět před sebe. Jsou ochotni raději ztratit několik setin, a projet zatáčku širší stopou, ale pozor si dávají vždy. Co se stalo v Kanadě? Je to jenom můj názor, ale… Proč Felipe nedaruje soupeři ani centimetr? Proč zabral Sergiovi celou šířku cesty pro sebe? Co by se stalo, kdyby mu nechal půl metru? Chápe, s kým svádí souboj, ví, že Sergio je horkokrevný jezdec a také by neuhnul.“

Na startu v Německu mohl Massa vidět Magnussena ve zpětných zrcátkách.
JH: „Jezdci často říkají: Neviděl jsem ho v zrcátkách. Často to není pravda. Nemusíte vidět celý vůz. Na to, aby jste byl schopen posoudit situaci kolem sebe stačí, aby jste viděl jen detail jiného vozu. Stačí to na to, abyste pochopil, zda je soupeř rychlejší, nebo pomalejší, kam jede a jak daleko je od Vás. Pak už máte představu, co se děje. Nemusíte znát přesnou vzdálenost v centimetrech.

Já jsem neřídil současné vozy, takže to přesně nemohu posoudit. V Goodwoodu jsem ale jezdil s Mercedesem z roku 2012. Neřekl bych, že se až tak moc liší od vozů z mé doby.  Pamatuju si, že jsem pokaždé jindy po startu uvolňoval plynový pedál. Věřím, že to stejně dělá i Fernando, Kimi, Lewis. Máte vždy dost informací, abyste věděl, co se stane. Víte, jak Vám vyšel start, vidíte vozy před sebou. To, co se děje za Vámi, vidíte v zrcátkách. Někomu se podaří jiný start – jako když vystřelí. Ty vozy si všimnete hned, proplétají se pomezi jiné monoposty a není možné je nevidět v zrcátkách. Proto nevěřím, když mi někdo říká, že nic neviděl.

Felipe bohužel rád obviňuje jiné jezdce. Nikdy jsem ho neslyšel říct, že chyboval. Jako jezdec se mi líbí, ale často se dostává do problémů, kterým se může vyhnout. Pak můžete mockrát popírat svou vinu, když ale nedáte druhým jezdcům prostor, budete v takových situacích často, už jen proto prohráváte. Musíte si sám sobě říct: Udělal jsem vše, prohrál jsem. Když ho teď nepustím, závod pro mě končí.“

V Montrealu přisoudili stewardi vinu Pérezovi. Nesouhlasíte s tím?
JH: „Nechápu, proč se nemůžou vozy při brzdění přesouvat na jinou stranu. Já jsem nikdy nepoužíval špinavé triky, nikoho jsem nevytláčel z okruhu, ale vždy jsem se snažil co nejvíc stěžit soupeři jízdu. Trochu jsme se navzájem omezovali při brzdění. Vyjížděli jsme i mimo trať, ale maximálně jsme se snažili soupeři zkomplikovat předjížděcí manévr. V nižších kategoriích se to stále ještě dělá, v F1 to už není možné. Některé manévry jsou v GP2 nesmyslné. Ale předpokládá se, že v F1 jezdí nejlepší jezdci světa, ne? Musí mít podobné situace pod kontrolou. Souboje musí být na ostří nože, ale korektní.“

Něco jako souboj Alonso – Vettel v Silverstonu…
JH: „Ano! To bylo skvělé! I takovým způsobem je možné se bránit, jen musíte vědět, proti komu se bráníte. Říká se, že Sergio měnil směr jízdy v zóně brzdění, no a co? Já v tom nevidím problém. Jediným problémem bylo, že Felipe byl blízko něj. Na vině byli oba. Opět – jsou jezdci, kdy můžete jezdit takovým způsobem, ale některým prostě musíte nechat prostor.“

Posuzují jezdci incidenty spolu s Vámi?
JH: „Ne. Někdy si ale mladí jezdci přijdou po radu. V Německu jsem měl rozhovor s Gutiérrezem. Přišel za mnou a řekl: Co mám dělat? Nevím, co mám dělat, abych nebyl nervózní. Poradil jsem mu, aby začal s tím, že si bude užívat svou práci.“

Zajímavé, pro tisk se po německé kvalifikaci Gutiérrez vyjádřil, že má znovu ze své práce radost.
JH: „Vidíte! Vzal si to k srdci. Mluvili jsme spolu ve čtvrtek. V pátek mi pak řekl: Jsem jednu sekundu za Adrianem. Já na to: Prostě pokračuj v práci, může to být horší, ale musíš najít uspokojení z toho, co děláš. Možná ne dnes, možná ani v Maďarsku, ale výsledky se dostaví. V kvalifikaci v Hockenheimu podal dobrý výkon.

Když se pokoušíte někomu něco dokazovat, dostanete se do bludného kruhu. Budete se dopouštět chyb, pak si budete dávat pozor, pak budete analyzovat, proč jste pomalejší, pak zase dělat chyby. Tak to může jít pořád dokola.

Uvedu příklad. Možná ne ten nejlepší, ale mě blízký. Mé dcery soutěží ve skocích do dálky. Vždy jsem nervózní, když mají závod. Ony jsou také nervózní, takže výsledky nepřicházejí. Vždy se jich ptám, co se děje. Skáčete, protože se vám to líbí, tak si to užívejte. Dcery mi odpovídají: My chceme dělat vše nejlíp, abyste byli s maminkou na nás pyšní. A já na to: Nemyslete na to, když se vám to nebude líbit, tak ani mně s maminkou. S jezdci je to podobné. Ale líbí se mi, že za mnou přicházejí, jako jednou Fernando…“

Skutečně?
JH: „Ne, jen jsem žertoval. Fernando nepotřebuje mé rady. Ale líbilo se mi, že přišel za mnou Esteban, je to správný hoch. Má talent, jen ho neumí ukázat naplno. Před několika sezonami všichni věděli, že je rychlý, ale teď se ta rychlost někam ztratila. Chápu, že jezdí v jiném voze, ale to by neměl být ten největší problém. Stále ještě můžete soupeřit se svým týmovým kolegou, jako například Jules Bianchi. Odvádí skvělou práci, bodoval v Monaku, je stále lepší v kvalifikacích. A všichni to oceňují, přitom má možná nejhorší vůz ve startovním poli.“

Současná F1 je kritizována za směr, kterým se ubírá, co o tom myslíte?
JH: „Mně se nové technologie líbí. Směr, kterým se F1 vybrala, je budoucnost. Považte, jaké problémy měly týmy v průběhu předsezonního testování a jak jely vozy už v prvním závodě v Austrálii – to bylo fantastické! To jen dokazuje, jak je F1 kvalitní. Ostatní by se s tím nevyrovnali ani za pět let. F1 byla vždy dobrá v umění rozvíjet moderní technologie, ve zvládání skončit složitou práci včas. Ty technologie, na kterých vývoji F1 pracuje v současnosti, se ve světě budou používat v blízké budoucnosti. Nelíbí se mi jediné, někdy se zakazují geniální technická řešení, například systém F-kanálů. To byla přece fantastická věc! Nebo systém FRIC – komu překážel?“